Lukostřelba je bhútánský národní sport. Patří k ní zpěv, tanec i alkohol

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Soutěže lukostřelců jsou tradičně součástí nejrůznějších oslav

Pokud bychom hledali odpověď na otázku, co je český národní sport, asi by se sportovní fanoušci zcela rozdělili přinejmenším na příznivce kopané a ledního hokeje. To v Bhútánském království mají jasno. Národním sportem tam byla už před více než čtyřiceti lety oficiálně vyhlášena lukostřelba. Ta byla také po dlouhá léta jediným sportem, se kterým toto himálajské království soutěžilo i na olympijských hrách.

Z dálky je slyšet povyk a svištění šípů. Na travnatém plácku kousek od silnice postává skupinka mužů. V ruce drží bambusové luky. Skoro uprostřed bujarého hloučku stojí na dřevěné trojnožce barevný terč. S železnou pravidelností se do něj zabodávají šípy přilétající odkudsi zdaleka. Stejným směrem, na opačný konec hřiště, zase posílají lučištníci své střely.

„Dva soutěžící vždy střílejí naráz, každý z jedné strany hřiště. Soupeřící se domluví, kolik hodin nebo na kolik kol se bude soutěžit. Za zásah do středu terče jsou dva body, jinak jeden. Kdo první dosáhne 21 bodů, ten vyhrál. A jede se další kolo,“ vysvětluje Tsering, mladý muž, který má sám s lukostřelbou bohaté zkušenosti.

Čtěte také

Luk měl poprvé v ruce ve třech letech, stejně jako ostatní bhútánští kluci. „Když jsem chodil na střední, reprezentoval jsem naši školu, byl jsem národním šampiónem. Pak jsem ale šel na vysokou a přestal jsem trénovat,“ vzpomíná.

Tradice i zábava

Jeden ze soutěžících právě zasáhl cíl. Jeho kolegové to oslavují zpěvem a tancem. Každá trefa si zaslouží svůj oslavný taneček, a tak není divu, že se soutěž mnohdy protáhne na dlouhé hodiny.

„Lukostřelba je naše tradice, ale i zábava. Můžeš soutěžit celý den. Fotbal hraješ hodinu a půl, ale lukostřelba, to je zábava na dlouhé hodiny,“ pochvalují si lukostřelci.

Trefit cíl, který je velký asi jako monitor počítače, není vůbec jednoduché

Trefit cíl, který je velký asi jako monitor počítače, není vůbec jednoduché. Střílí se totiž na vzdálenost 133 metrů!

Občas prý dojde i na zranění

Soutěže lukostřelců jsou tradičně součástí nejrůznějších oslav. K nim patří v Bhútánu i alkohol a vypadá to, že také „moji“ lučištníci se něčím průběžně posilňují. S přibývajícím časem a nejspíš i s počtem vypitých skleniček se stále víc a víc přibližují k terči, až stojí v jeho těsné blízkosti.

Jako by je přilétající šípy vůbec nevzrušovaly. I bez alkoholu by to bylo nebezpečné, byť všichni soutěžící jsou bezpochyby skvělými střelci. Otázku, jestli se někdy soutěžící navzájem nezraní, ale skutečně nejde nepoložit.

„Hráči opravdu často pijí, a tak může dojít k úrazu. Vidíš, jak sedí blízko terče? Když ale letí šíp, ani se nehnou a pozorují jeho dráhu. Jsou zkušení, většinou dobře odhadnou, kam míří,“ uklidňuje mě Tsering. Jak ale připouští, občas ke zranění přece jen dojde. Prý jako v každém sportu.

autor: jma
Spustit audio

Související