Lukašenko si mne ruce. Po migrantech jsme v lesích našli i smlouvu s běloruskou cestovkou, popisuje reportérka

V těch posledních dnech nebo týdnech čteme, že do Běloruska tyto lidi lákali cestovní kanceláře. Jsou pro to nějaké důkazy?

Ano, ano, jsou pro to důkazy. Jednak to jsou informace od poměrně solidních zdrojů běloruských novinářů, kteří sice teď většinou pracují v Polsku, ale mají své zdroje i v Bělorusku. Za druhé se nám povedlo – tím, jak jsme se tam několik dnů brodili tím lesem a pátrali po určitých stopách po uprchlících – tak jsme přece jen nakonec našli to, co jsme hledali nebo jsme chtěli najít, a to kopie pasů, různé dokumenty včetně letenek a dokonce tedy jednu smlouvu s běloruskou turistickou kanceláří, potvrzení o vydání víza s razítkem byl ruského ministerstva zahraničí, data, ceny a jména těch, kteří ta víza dostali. Teprve to teď připravujeme do novin, je to taková investigace, protože si to zase musíme ověřit na běloruské straně. Máme ale už i jména těch turistických organizací. Nevím, jak by se to jinak do toho lesa dostalo.

Čtěte také

Krize na polsko-běloruské hranici: Je to Lukašenkova cynická hra, tvrdí EU. Chystá pomoc i sankce

Vy dlouhodobě sledujete situaci v Bělorusku, koneckonců loni v létě jsme spolu mluvili poté, co jste se z Běloruska vrátila. Tušíte nebo dokážete odhadnout, o co vlastně běloruskému režimu v této věci jde?

Je to určitě směsice věcí. Jednou z nich je msta, protože Lukašenko je člověk, který jen tak někomu nějaké ponížení nedaruje. On se cítil v poslední době ponížen, měl pocit, že se proti němu celá Evropa spikla, tak teď chtěl ukázat, že ho nesmírně urazilo, že jsme neuznali ty prezidentské volbě a že jsme ho přestali nazývat prezidentem. My, unijní státy jsme na svém území přijali jeho opozice - to ho rozzuřilo tak, že nám chtěl ukázat, že také on s námi umí zatočit, tak říkajíc.

Dalším důvodem bych řekla, že je, že on přesně ví, jak velice to zamává vnitropolitickou scénu v Polsku. A to tak je: jako my se dělíme kolem některých témat na znepřátelené tábory, tak v Polsku se teď společnost dělí právě v otázce migrace. To si jen tak představuju pana Lukašenka, jak sedí v Minsku a mne si ruce – je to prostě další takový vedlejší produkt toho, co vytvořil. No a v neposlední řadě jsou jistě rádi v Moskvě, že se Unie po letech ocitla zase opět v takové situaci kvůli migrační krizi. Takže to splnilo hned několik účelů.

Čtěte také

Policejní masakry v Bělorusku pokračují. Budeme vděční za další pomoc, říká Svjatlana Cichanouská

A jak to prezentuje? Vy už jste o tom částečně mluvila, ale jak režim Alexandra Lukašenka prezentuje obyvatelům Běloruska to, co se odehrává?

Ten dnešní den je ve znamení velkého vítězství Lukašenka v tom smyslu, že mu tedy zavolala paní Merkelová. Tam jsem viděla titulky: ‚EU ústy Angely Merkelové nás prosí‘. To už samo o sobě svědčí o tom, že pro něj to je obrovský profit – z toho, že se tedy ten telefonát uskutečnil. A jinak samozřejmě to prezentují tak, že zaprvé my, my jako Západ jsme zavinili ty války v zemích, odkud ti lidé utíkají, tak teď samozřejmě musíme jaksi nést i ty následky a oni pouze ty lidi přes své území pouštějí. Popírají jakoukoliv účast, jakékoliv vládní angažmá na tom migračním proudu a myslím si, že tomu i část běloruské veřejnosti bohužel věří.

Ještě stručně: mluvili jsme o dobrovolnících v Polsku. Jsou dobrovolníci, kteří pomáhají těm migrantům i na té druhé straně hranic?

Myslím, že tam takové dobrovolnické hnutí, jako je v Polsku, není. Je to všechno spíš pod dohledem těch běloruských úřadů.

Jaké možnosti mají lidé, kterým se podaří střeženou polsko-běloruskou hranici překonat? Jaké motivace mají polští dobrovolníci, kteří jim pomáhají? Poslechněte si celý rozhovor s Petrou Procházkovou vedený Tomášem Pancířem.