Bradáčová: Postup v kauze Čapí hnízdo reaguje na rozhodnutí Ústavního soudu. Šaroch chce, aby nedocházelo k „ping pongu“ mezi soudy

V pondělí začíná Vrchní soud v Praze projednávat odvolání státního zástupce Jaroslava Šarocha v kauze Čapí hnízdo. Projednávání je předem stanoveno na osm dní v květnu a červnu, což není obvyklé. Státní zástupce žádá, aby soud znovu projednal případ a zavázal prvoinstanční soud, jak má ve věci rozhodovat. Jde o standardní postup?

Jde o postup, který reaguje na výklad ústavního soudu. Abych se to pokusila pro laiky vysvětlit: pokud se soud první instance rozhodne, že obviněného obžaloby zprostí a po odvolání státního zástupce má soud druhé instance odlišný názor, tak nemůže sám ve věci rozhodnout odsuzujícím rozsudkem.

Čtěte také

Bradáčová: Řešit finanční zločiny je složité. Platí to i pro Čapí hnízdo, nejde o to, že je Babiš politik

Může podle trestního řádu vždy věc pouze vrátit tomu soudu prvního stupně a případně ji zavázat.

To je ten princip, o který usiluje doktor Šaroch, aby nedocházelo k takzvanému ping pongu mezi první a druhou instancí, ale aby v případě – a teď navazuji na rozhodování ústavního soudu –, že se soud druhé instance domnívá, že by mělo být rozhodnutí jiné, to znamená nikoli zprošťující, tak aby mohl soudce soudu první instance zavázat, musí otevřít takzvané dokazování, některé důkazy provést a pak teprve může soudce zavázat. 

Jak se postavit k názorům zaznívajícím hlavně od politiků, že celý proces se táhne už příliš dlouho?

Ta kauza skutečně probíhá velmi dlouho, ale musíme se podívat na to, ale je ovlivněna také tím, že se jedná o ústavního činitele, to znamená opakovaným procesem rozhodování o zbavení imunity poslance.

Dále také tím, že se ukazuje nejen u státního zastupitelství, ale také v případě soudců, že ta kauza je velmi složitá a existují na ní různé názory. Z veřejných sdělovacích prostředků ví veřejnost, že v té věci byla podána obžaloba, ale až poté, co bylo původně řízení zastaveno, zasáhl tehdejší nejvyšší státní zástupce, doktor Pavel Zeman, a rozhodnutí zrušil.

Už tady se ukázala rozdílnost v názorech u státních zástupců, ale to poté pokračovalo i u soudu, kdy soud prvního stupně pana obviněného zprostil obžaloby a soud druhého stupně má jiný názor.

‚Realita v hlavním městě‘

Zřizujete pražskou pobočku v Jindřišské ulici v budově ústředí České pošty, protože se vám nechce cestovat do sídla nejvyššího státního zastupitelství v Brně?

Já myslím, že úplně není odpovědí, že by se mi nechtělo cestovat. Nejvyšší státní zastupitelství je vrcholnou institucí, která má všechny své partnery v Praze.

To je realita v hlavním městě, kde sídlí většina veřejných institucí, ať je to policejní prezidium, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo zahraničí, ať jsou to všechny pracovní skupiny od legislativních až po různé poradní sbory. V nich zasedají státní zástupci nejvyššího státního zastupitelství.

Řeknu tady jeden statistický údaj. V uplynulém roce cestovali státní zástupci z Brna do Prahy více jak ve dvěstě dnech. To znamená, že všechny pracovní dny vyjíždějí státní zástupci z Brna do Prahy, aby zde vykonávali své úkoly. Snažím se dát pravidla detaši, který tu vyjma posledních tří let fakticky vždycky existoval.

Čtěte také

Bradáčová má čistý štít, zapsat se bude chtít reformou státního zastupitelství, míní Kundra

Do roku 2001 mělo nejvyšší státní zastupitelství pobočku přímo v Praze a od zrušení pobočky existoval fakticky detaš, to znamená pracoviště, v němž úřadoval nejvyšší státní zástupce nebo i další státní zástupci. Já se snažím dát tomuto pracovišti pravidla.

Je pro mě také důležité, aby ve státním úřadu – ve státní budově, ve státním podniku – šly prostředky, které se vynakládají, státu. K tomu je potřeba doplnit, že jedna ze dvou budov v sídle nejvyššího státního zastupitelství v Brně je v komerčním nájmu. Já se budu snažit tady v tom případě potom ušetřit, abychom ten komerční nájem omezili a co nejméně platili prostředky ze státního rozpočtu do soukromých rukou.

V neposlední řadě je pro mě také velmi důležité, abychom rozbili takový názorový monolit u nejvyššího státního zastupitelství, kdy data za poslední roky jasně ukazují, že státní zástupci z šesti českých krajů, které jsou podřízeny vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, vysílají do Brna jen velmi málo zástupců.

Za posledních 20 let bylo přeloženo k nejvyššímu státnímu zastupitelství 44 státních zástupců, ale z toho 30 ze dvou moravských krajů a 14 z těch šesti českých. Ten nepoměr je značný a já bych byla ráda, kdyby nejvyšší státní zastupitelství disponovalo různými názory a nebylo tímto názorovým monolitem.

Dětská kriminalita

V polovině května jste se setkala s prezidentem Petrem Pavlem, abyste ho seznámila s vašimi prioritami v čele nejvyššího státního zastupitelství. Které to jsou?

Já jsem o těch prioritách mluvila už na první tiskové konferenci, když mě pan premiér uváděl do úřadu. Je to pět základních priorit, které jsem vyhodnotila i s ohledem sedmiletého mandátu a naléhavosti, se kterou bychom se jimi měli jako státní zástupci věnovat.

Tím prvním je otázka kyberkriminality, to znamená nového druhu páchané kriminality, která se nám velmi závažně každým rokem zvyšuje. Pokud bych měla říct jenom krátce, statistická data, za před deseti lety jsme měli evidovaných tisíc pětset těchto trestných činů, dnes jich máme kolem dvaceti tisíc.

Čtěte také

Násilí a vyhrožování na školách? Největší slabinou systému je nedostatek školních psychologů, říká místopředseda školské unie

Tím druhým tématem je kriminalita nezletilých a mladistvých, a to především proto, že nejen, že roste agresivita, ale rostou i počty těch nejzávažnějších trestných činů. Zase statistické srovnání: když se podíváme pět let dozadu, evidovali jsme jednu vraždu u nezletilého, jednu vraždu u mladistvého. Dnes máme u obou kategorii těch vražd deset.

Zdá se to jako nízké číslo, ale když si vezmeme, že počet vražd v České republice je ročně cirka kolem 130 až 150, pokud dvacet z toho tvoří děti a mladiství, je to podle mě závažná okolnost.

Další prioritou je třístupňová soustava státního zastupitelství. To je ta redukce, kterou opakovaně v průběhu své kariéry připomínám. Následuje vzdělávání státních zástupců a v neposlední řadě je to otázka sjednocení trestání, které také laická veřejnost v minulosti mohla zaznamenat v několika věcech, které vzbudily veřejnou debatu, například i ohledně trestných činů v sexuální oblasti.

Jak si chcete poradit s rostoucí závažnou dětskou kriminalitou a jak si vysvětlujete její značný růst?

V prvé řadě je potřeba říci, že tento problém je mezioborový. Dotýká se problematiky, kterou neřeší pouze ministerstvo spravedlnosti, respektive státní zástupci a soudci, ale především také ministerstvo školství a ministerstvo práce a sociálních věcí.

Souvisí to také s otázkou duševního zdraví mladistvých a dětí, s nedostatkem psychiatrů v této oblasti, nedostupnou péčí, která by se věnovala těmto kategoriím, ať už jsou to psychologové nebo dětští psychiatři.

Důležité je říci, že jako státní zástupci, což se málo ví v laické veřejnosti, nepůsobíme pouze v trestním řízení ve vztahu k mladistvým osobám, ale také navrhujeme soudům řešení takzvaně činů jinak trestných, kterých se dopouštějí děti, to znamená osoby pod 15 let věku.

Čtěte také

Bradáčová je loajální sama k sobě. Bude chtít, abychom o ní v nové funkci slyšeli, očekává Slonková

Soud v civilním řízení na náš návrh ukládá různá výchovná opatření a já se budu ptát, zda jsou efektivní. Zda jsme v uplynulých letech při ukládání těchto opatření dospěli k nějakému závěru, který by mohl říci: ano, tato ekonomicky nákladná cesta je efektivní.

Potom mne také budou zajímat data, která by nám uměla odpovědět na to, kolika z těchto dětí, které prošly těmito výchovnými programy, se překlopila jejich kariéra do kriminální kariéry mladistvých a dospělých pachatelů. To je velmi důležité zjistit pro samotnou recidivu.

Pokud se ukáže, že ta opatření jsou neefektivní, budu navrhovat, abychom se ve vztahu k dětem zabývali změnou oněch opatření a různých dalších programů a aby se daleko více právě i ministerstvo školství a práce a sociálních věcí věnovalo tomuto problému.

Jak hodnotíte dnešní rozhodnutí prezidenta Petra Pavla omilostnit čtyři české vojáky, kteří byly obviněni v souvislosti se smrtí afghánského zajatce?

Já myslím, že ta odpověď je docela jednoduchá. Státnímu zástupci ani soudci nepřísluší hodnotit rozhodnutí prezidenta republiky o abolici. Je to jeho osobní rozhodnutí, které vyplývá přímo z ústavních předpisů. Prezident jej využil a my můžeme říct pouze jediné, že jej bereme na vědomí.

Proč se nedaří stíhat závažné kybernetické útoky, směřující například na státní úřady? Jak důležité je, aby měli žalobci platy navázané na platy soudců? Poslechněte si celý rozhovor.