Policejní masakry v Bělorusku pokračují. Budeme vděční za další pomoc, říká Svjatlana Cichanouská

V Bělorusku pokračují protesty proti režimu Alexandra Lukašenka, který po srpnových volbách – považovaných částí běloruské veřejnosti, ale také Evropskou unií či Spojenými státy za zmanipulované  – odmítá opustit prezidentský úřad. Na 30 tisíc Bělorusů prošlo od srpna policejními celami, mnozí byli podrobeni bití a mučení. Demonstrace ale i přesto pokračují dál. Hostem Lenky Kabrhelové ve Dvaceti minutách Radiožurnálu byla běloruská opoziční politička Svjatlana Cichanouská.

Jak důležitou roli sehrávají sankce, které proti hlavním osobnostem běloruského režimu vyhlásila Evropská unie?

První sankce, které byly zavedeny, mají spíše symbolickou hodnotu, ale jsme zahraničním státům vděční za to, že je přijaly. Sice jsou mírné, ale byla to první zpráva, že podporují naše konání. Pak jsme začali dále pracovat, byl zde druhý balík sankcí. Zase nebyl příliš velký – pozice, přiznejme si, není příliš silná. Jsem si jistá, že členské státy EU, jsou s námi, ale možná jsou příliš rozvážné. Uvidíme, jaký bude třetí balík sankcí.

Čtěte také

My trváme na ekonomických sankcích, na zacílených sankcích proti konkrétním lidem. Proti těm byznysům, které podporují Lukašenka, propouští zaměstnance kvůli jejich občanským postojům. Jsem si jistá, že nový balík sankcí podpoří všechny členské státy. Doufám, že uvidíme skutečně rozsáhlý seznam, protože Evropa to vidí, nemůže to nevidět.

Takže podle vás by sankce měly být přesněji cílené a širší než jsou teď? 

Individuální sankce musí být širší, protože lidé, kteří jsou na sankčním seznamu nyní, jsou lidé, kteří byli na seznamech už mnohokrát. Pro ně to není příliš zásadní změna. Ale měli by tam být také ředitelé škol, kteří se účastnili falzifikace voleb, policisté z řad OMON, kteří mlátili, znásilňovali, týrali lidi, nutili je stát mnoho hodin u zdi. U těchto lidí už by to bylo skutečně citelné. Jsou to lidé, kteří mohou vyrážet do Evropy na nákupy a ti by to pocítili a ekonomické sankce, to samozřejmě už bude rána.

Na svém twitterovém účtu jste nedávno ocenila českého ministra zahraničí Tomáše Petříčka za to, že zpochybnil konání světového hokejového šampionátu v Bělorusku. Jaký politický dopad by mělo, kdyby se mistrovství příští rok v Bělorusku nehrálo?

Zrušení mistrovství – a já skutečně doufám, že neproběhne – bude pro Lukašenka osobní rána, protože je to jeho oblíbený sport, který popularizoval v Bělorusku. Není možné organizovat takové akce a přitom říkat, že sport a politika spolu nemají nic společného. Tady nejde o sport a politiku, tady jde o násilí v zemi.

Čtěte také

Jak je možné podobné akce pořádat, když kilometr od vás mučí lidi, když je tam znásilňují, vyráží jim zuby a neumožní jim alespoň základní hygienické podmínky? Podmínky, ve kterých existují, jsou příšerné. Toto musí ovlivnit všechno, musí to ovlivnit sportovní a kulturní akce. Tady se vůbec nejedná o to, co má společného sport a politika, protože nejde o politiku. Jde o násilí a o porušování lidských práv.

Považujete podporu, kterou teď máte ze strany Evropské unie, za dostatečnou?

Myslím, že každá evropská země teď dělá pro Bělorusko velice mnoho. Možná pomalu, někdo více někdo méně, ale všechny státy jsou jednotné ve svém názoru na události v Bělorusku. Samozřejmě některé státy bych ráda zmínila samostatně. Například Litvu, která přijala spoustu lidí. Polsko, které spustilo vzdělávací programy. Lotyšsko, které velice pevně stojí na straně Běloruska. Česko, které přijalo prvních 30 zraněných, zajistilo jim rehabilitační prostředky a léčebnou pomoc. Ti lidé utrpěli skutečně velká zranění a za to patří Česku poděkování.

Ale násilí stále pokračuje, lidé jsou propouštěni, a pokud mohu využít tuto příležitost a požádat Česko – víte, my žádáme i jiné země, ale není možné, aby jedna země udělala všechno, ale může na sebe vzít určitou část podpory. Například Polsko si vzalo studenty a opravdu přijalo hodně Bělorusů, protože je s námi sousedící zemí a vždy nás podporovalo.

Ale Česko, protože už přijalo zraněné, by mohlo například spustit program pro propuštěné lékaře, kteří se stali terčem represí. Přestože je u nás covid, jsou kvůli svým občanským postojům propouštěni skvělí lékaři. Aby nepracovali pro režim, často zůstávají doma, ale jsou to lidé, kteří jsou oddaní své práci. Kdyby bylo možné spustit pro ně nějaký program, například vzdělávání či podpory lékařům na základě nějakých center, byli bychom velice vděční.

Také se samozřejmě nesnižuje množství těch, kteří byli zranění. Takže pokud by bylo možné ještě vyčlenit nějaké prostředky na jejich péči, bylo by to skvělé. Kromě toho jsme spustili procesy univerzální jurisdikce v Polsku i v Litvě. I v Česku by je bylo možné spustit, protože lidé, kteří u vás jsou, se zpočátku báli mluvit, ale teď už jsou připraveni. Abychom s nimi zbytečně nemanipulovali, nepřesunovali je, bylo by dobré spustit tento program přímo na místě.

Mají podle vás protesty efekt? Začíná jim Lukašenkův režim ustupovat? A jak chce Svjatlana Cichanouská postupovat dál? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lenka Kabrhelová , vla

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová