Léto ve Španělsku, to je gazpacho. Naučte se jeden tradiční rodinný recept
Gazpacho je španělská studená zeleninová polévka. Hlavně na jihu země na ni v horkých letních měsících nedají lidé dopustit. S trochou nadsázky se dá říct, že kolik kuchařů, tolik má gazpacho receptů. A někdo si do gazpacha dokonce namáčí hranolky nebo třeba krevety, jako by to nebyla polévka, ale omáčka.
Inma dává do gazpacha jako základ kilo a čtvrt až kilo a půl rajčat, zelenou papriku, okurku a mrkev. Zelená okurka a paprika podle ní polévku dobře ochutí, ale je třeba dát si pozor na to, aby jich nebylo v jídle příliš. Polévka by pak mohla být nahořklá.
Sangria, paella, jamón, gazpacho… Pavel Maurer přibližuje španělskou gastronomii
Sušená šunka jamón, tapas, pinchos nebo studená zeleninová polévka gazpacho. To je jen malý výběr toho, co byste měli ochutnat při své návštěvě Španělska. Zaleží ovšem také na tom, do které části této země zavítáte. Hlavně turisté by ale měli být na pozoru. Existují totiž pokrmy nebo nápoje, které jsou vyhlášené, někteří španělští restauratéři je ale šidí a snaží se na nich vydělat. Stručnou gastromapu Španělska pro vás má Pavel Maurer.
Inma proto používá při vaření jen polovinu papriky a z okurky, pokud je velká, jen třetinu. Potom ještě do jejího rodinného receptu patří dva stroužky česneku, trochu soli a olivový olej, samozřejmě extra panenský.
Recept převzala od svojí maminky. Pokud víte, jak se gazpacho běžně připravuje, možná vás zarazilo, že do něj Inma nedává ocet a chleba nahrazuje mrkví. Další zvláštností je, že rajčata neloupe, na rozdíl od většiny Španělů. Nakonec je potřeba zeleninovou směs rozmixovat a vychladit v ledničce.
Gazpacho miluje celá rodina
Gazpacho sice žádný přesný geografický ani kulturní původ nemá, i když za jeho domovinu se nejčastěji označuje horká jihošpanělská Andalusie. Tuto osvěžující polévku vám ale v letních měsících běžně nabídnou restaurace po celém Španělsku.
Také Inma dělá v létě gazpacho téměř denně, a to i na dovolené. Jako třeba právě teď. Pro čtyřčlennou rodinu připravuje oblíbenou polévku i tady ve vilce u moře, kterou si pronajali na dva týdny.
Zajímá mě, jestli rodinný recept převzala i její 19letá dcera Marina. Podle Inmy ho Marina umí hlavně jíst – příprava je prý stále na mamince. Ani Enrique, manžel Inmy, prý gazpacho ještě nikdy nepřipravoval, i když teoretickou stránku má údajně v malíčku. Kdyby bylo potřeba, uměl by ho podle svých slov udělat. Už jen díky tomu, že při jeho přípravě pozoroval nejméně milionkrát svoji ženu.
Tapas jsou součástí naší kulturní identity, hájí Španělé, proč usilují o zápis na seznam UNESCO
Ke Španělsku neodmyslitelně patří i tapas – malé porce nejrůznějších jídel a pochoutek, které si místní i turisté dávají místo oběda nebo večeře anebo třeba jen k pivu či vínu. Španělé by navíc chtěli, aby byl tento jejich zvyk zapsaný na seznam kulturního dědictví UNESCO.
Do talíře, nebo do sklenice?
Mimochodem Enrique rád pije gazpacho ze sklenice, zatímco Inma dává přednost běžnému způsobu servírování v polévkovém talíři. Když ho totiž jíte normálně jako klasickou polévku, můžete si do něj přidat třeba nadrobno nakrájenou cibulku, papriku nebo vajíčko natvrdo. Záleží na tom, jak vás to doma naučili a co máte nejraději.
V rodině Inmy a Enriqua si dokonce malé děti do gazpacha rády namáčejí jiné druhy jídla, jako by to byla omáčka. „Klidně si do něj namočí maso nebo hranolky,“ smějí se manželé a přiznávají, že si gazpachem zase rádi ochutí krevety a langusty.
Člověk se dozví ledaco, i když si začne povídat třeba na tak otřepané téma, jako jsou národní jídla.
