Léčbou se recidiva pedofilů snižuje, porucha je celoživotní, říká psychiatr. Máme mírné zákony?

Lidem odsouzeným za zneužití dítěte mohou soudy zakázat pracovat s dětmi na deset let. Můžete říci, ze své praxe, jestli je desetiletá lhůta dostatečná?

Je evidentní, že pokud člověk páchá tyto trestné činy na základě vnitřní motivace, nějakého narušení sexuálního motivačního programu, tak porucha je celoživotní a může se jenom upravovat léčbou, respektive posilovat kompenzační mechanismy. A tam je důležité zvažovat, jestli člověk aktivně participuje v léčbě a podle toho posuzovat dlouhodobou nebezpečnost.

Čtěte také

Film V síti ukazuje část reality, hrozeb na internetu je více, říká kriminalista

Jak často dochází z vaší praxe k recidivě, tedy k tomu, že pachatel po odpykání trestu zneužije další dítě?

Recidiva je v nějaké míře součástí těch příběhů. Víme, že efektivním léčením a komplexní léčbou se recidiva snižuje násobně, bez léčby recidiva přichází v nadpoloviční většině případů. A s léčbou je recidiva někde pod deset procent.

Už několik let politici debatují o tom, že zřídí jakýsi registr násilných pedofilů. Pomohlo by to podle vás k větší ochraně dětí?

To je velká akademická debata, nakolik registry pomáhají nebo nepomáhají. Jistě nepomáhají veřejné registry, což vidíme na příkladech Spojených států, kde jsou a nemá to nějaký výrazný efekt. To, co významně chybí v našem systému, jsou preventivní programy a snižování stigmatu péče o lidi s poruchou sexuální preference nebo s parafilií. A v tomto to doháníme některými novými projekty, které na tomto poli jsou, aby ten člověk dostal dostatek informací, kam může jeho vnitřní program vést.