Kupování úrovní a tajemných krabiček? Herní průmysl manipuluje a přebírá vzorce z hazardu, upozorňuje Antivirus

15. září 2025

Dítě si do mobilu nebo počítače nainstaluje Roblox, Pokémon GO anebo Minecraft stejně jako jeho spolužáci. Chvíli ho baví hru hrát a objevovat, ale po čase za vámi přijde, že by potřebovalo pár desítek korun, aby se dostalo na novou úroveň nebo získalo lepší vybavení ve hře. Je vám toto povědomé? Jaké manipulativní techniky používá herní průmysl a na co si dát pozor?

Čtěte také

Jsou hry v mobilu pro děti nebezpečné? „Můžou být a často si toho rodiče všimnou pozdě,“ říká Jana Magdoňová. „Herní průmysl využívá při vytváření her manipulativní praktiky, tzv. dark patterns. Jsou to metody, jak hru lépe monetizovat a jak hráče udržet déle ve hře. Tyto praktiky se využívají i ve hrách, které jsou oblíbené hlavně mezi dětmi.“

Manipulativní praktiky mohou vypadat různě. „Například hra nabízí tajemné krabičky, které si hráči můžou za pár korun koupit. Nikdy dopředu neví, co v nich objeví, takže vývojáři využívají zvědavosti a touhy získat něco, co ostatní nemají. Problém je, že toto může u dětí a vlastně i u dospělých vyvolat obsedantní chování, kdy nakupují jednu krabičku za druhou a výsledný účet už nebude v jednotkách korun, ale ve stovkách nebo tisících,“ upozorňuje Jan Cibulka.

„Další častou praktikou je nutnost si připlatit, abyste se dostali do další úrovně hry. Bezplatný je jen úplný základ, který brzy nestačí. Nebo je posun ve hře bez placení natolik náročný, že prakticky není dostupný,“ doplňuje Magdoňová.

Tlak spolužáků

Na hráče přitom může působit tlak okolí. V případě dětí to jsou třeba spolužáci, kterým rodiče vyšší úroveň zaplatili. „A dítě, které ještě v dalším levelu není, s nimi hrát nemůže. Nebo jeho postava nemá zaplacené vlastnosti, které by týmu spolužáků ve hře pomohli. Takovému tlaku okolí se pak velmi těžko vzdoruje,“ vysvětluje redaktorka.

Čtěte také

Placení ve hrách se tak dá podle Jana Cibulky vyhnout jen těžko. „Řada her je na mikroplatbách postavená a jsou udělané tak, aby od hráče získaly postupně co největší částku. Pomáhají si přitom i třeba vyskakujícími reklamami a tím, že po první platbě už má hráč ve hře zadanou platební kartu. Další strhávání peněz už je tak snadné a rychlé,“ popisuje.

„V případě dětí jde obvykle o platební kartu rodičů. Dítě nemá zatím vyvinutou představu o hodnotě peněz a nemálo rodičů tak může být nad výpisem z platební karty nemile překvapené,“ dodává.

Zákaz her? Risk pro dítě

Zakázat dítěti hry na mobilu je podle redaktorů Antiviru radikální přístup, kterým můžeme riskovat jeho vyloučení z kolektivu vrstevníků. „Lepší je zajímat se o to, co dítě hraje, zkusit si hru sám zahrát a vědět, jaké požadavky, i ty finanční, na hráče má,“ radí Jana Magdoňová a připomíná, že pokud dítěti zadáte do hry platební kartu, obvykle nepůjde jen o jednorázový nákup. Hra si časem bude strhávat další peníze.

Čtěte také

„Tomu můžete předejít tím, že použijete virtuální platební kartu, u které nastavíte finanční limit nebo ji úplně zablokujete. Nejtěžší ale bude vysvětlit vašemu potomkovi, proč nemůžete do hry investovat neomezeně,“ myslí si Cibulka.

Problém se ale netýká pouze dětí. „Řada her cílí i na dospívající a dospělé. Praktiky jsou velmi podobné, místy si vypůjčují vzorce, které známe z hazardních her a sázení. Zatímco tradiční hazard je do nějaké míry regulovaný, tak online hazard a hry zatím nacházejí cesty, jak tato pravidla obcházet,“ říká Magdoňová.

Evropská unie už se snaží tento trh regulovat. „Nicméně v současné době si musíme dávat pozor hlavně sami na sebe a taky na děti. Minimálně aspoň mít jasný přehled, kolik nás hraní stojí a zda nám neohrožuje rodinný rozpočet,“ vyzývá redaktor.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu