Sledujete na telefonu polohu svého dítěte? Dejte si pozor na úniky dat i zdravé hranice sdílení, nabádá Antivirus

Proč rodiče sledují své děti? „Nejčastěji zaznívá důvod, že chtějí vědět, že v pořádku došlo do školy nebo na kroužek. Případně chtějí zkontrolovat, jestli dodržuje domluvená pravidla a třeba se nezdrží u kamaráda po škole déle, než má dovoleno,“ vysvětluje redaktorka Radiožurnálu Jana Magdoňová. 

Čtěte také

Pozor na falešné nabídky na sociálních sítích. Blokátor reklamy nemusí být zárukou, radí Antivirus

Spousta dětí dostává s nástupem do školy mobilní telefon. Rodiče tak mají možnost se dítěti ozvat. „Někteří rodiče ale chtějí mít větší a okamžitý přehled, kde jejich dítě je. Proto na mobilním telefonu zapnou nějakou formu rodinného sledování polohy. V reálném čase tak na mapě vidí, kde se telefon dítěte nachází,“ popisuje.

„Kromě systémů, které nabízí dva hlavní výrobci, Google a Apple, existují na trhu i další aplikace, které umožňujíí nějakou formu sledování telefonu. V případě Applu a Googlu je tato funkce vestavěná přímo v operačním systému mobilu třeba pod názvy Rodičovský dohled nebo Family Link od Googlu. Pokud jsou telefony aktualizované, je to docela přímočará cesta, jak získat vcelku bezpečné informace o poloze toho telefonu,“ přibližuje datový novinář Jan Cibulka.

„V případě aplikací od jiných tvůrců je potřeba zkoumat, jak s daty zachází, co tvrdí v podmínkách užití, zda mají servery v EU a jestli si třeba nevyhrazují právo prodávat informace dalším stranám. Pořád je ale dobré myslet na to, že pokud už se informace o poloze sbírají, mohou uniknout. Například když některému z rodičů hacker napadne mobilní telefon,“ připomíná redaktorka.

Čtěte také

Samolepka smajlíka místo obličeje? Soukromí dítěte tím neochráníte. Raději fotky nezveřejňujte, radí Antivirus

Sledovací přívěsky

V čem liší zařízení typu AirTag oproti samotnému mobilu? „Přívěsky jako AirTag nebo Tile neobsahují ani GPS, ani připojení k internetu. Přihlášení, kde se nachází, jsou závislá na mobilních telefonech v okolí několika desítek metrů – ani to nemusí být telefon někoho známého,“ vysvětluje Cibulka.

„Tyto klíčenky tedy fungují dobře ve městech, kde je dost dalších lidí s telefony. V lese, kde nikde poblíž není zapnutý mobilní telefon, ale nenahlásí nic, protože nemají polohu jak zjistit ani jak ji odeslat,“ dodává.

Existují i dětské náramky nebo hodinky s GPS, které nejsou závislé na okolních mobilních telefonech. Nabízí tak řešení v situaci, kdy ještě dítěti nechcete dávat vlastní mobil.

„Myslete ale na to, že z takových zařízení informace o poloze nejde přímo do vašeho telefonu, ale sbírá ji server výrobce. Odtud pochopitelně data můžou utéct. Před nákupem si proto dobře prostudujte podmínky užívání takového výrobku,“ vybízí Jana Magdoňová.

Čtěte také

Reklama na Facebooku s příběhem malého chlapce? Přispívejte raději přes prověřené organizace, doporučuje Antivirus

Důvěra a samostatnost

Takto podrobné sledování je dostupné až v posledních letech. Jestli je potřeba, záleží na nastavení každého rodiče, myslí si Jan Cibulka: „Setkali jsme se s názory, že třeba chtějí v dětech podporovat samostatnost a zodpovědnost, a proto je rodiče nesledují. Děti mají ale za úkol se pravidelně hlásit, třeba právě SMS zprávou.“ 

„Jiné rodiny mají nastavené vzájemné sledování, takže nejen že rodič ví, jestli dítě dorazilo do školy nebo na kroužek, ale i dítě snadno zjistí, jestli je rodič už na cestě domů z práce,“ doplňuje Magdoňová. 

Podrobné sledování může vést také k tomu, že se rodič falešně vyděsí. Například když se dítěti vybije mobil, zapomene ho v šatně ve škole nebo aplikace hlásí nepřesnou polohu.

Od určitého věku už děti budou umět tyto sledovací mechanismy obejít, pokud budou chtít.
Jana Magdoňová

Pokud to dělají rodiče, tak je takové sledování dítěte ve většině případů legální. „Nicméně pro vztah rodiče a dítěte je vždy důležitá důvěra, proto by o sledování dítě mělo aspoň vědět. A samozřejmě od určitého věku už děti budou umět tyto sledovací mechanismy obejít, pokud budou chtít,“ poznamenává Magdoňová.

„Je potřeba také počítat s tím, že když normalizujeme sledování v rodině, tak si dítě tvoří návyk, že je to běžné a znamená to, že vám třeba na druhém člověku záleží,“ říká Cibulka.

„Normalizujeme potom i vzájemné sledování mezi partnery. A to už může být v některých případech problém. Přesně takové argumenty starostí a péčí totiž používají i domácí násilníci, když sledují své oběti. Dětem se pak následně v životě může hůře hledat zdravá hranice sdílení,“ varuje redaktor.