Kouzelná příroda, svérázní lidé a klapot koňských kopyt. Na Hiddensee se totiž s autem nepodíváte

Ostrov Hiddensee v Baltském moři západně od Rujány byl za dob bývalé NDR plný českých turistů. Dnes se chlubí jednak tím, že tam slunce svítí nejvíc z celého Německa, a jednak tím, že je úplně bez aut. Projet si ho ale můžete na elektrokole nebo koňským povozem.

Tažní koně zřejmě rozumějí povelům v němčině i češtině, protože přesně tak pobízí energická vozatajka středního věku Zora Abeková dva podsadité plaváky s hřívou připomínající melír. A zatímco jejich kopyta klapou na jediné asfaltové cestě na ostrově, vypráví mi svůj životní příběh.

Čtěte také

„Narodila jsem se v Teplicích. Vyučila jsem se v Kladrubech nad Labem a v Chuchli jsem jezdila dostihy. Potom jsme se ale odstěhovali do Německa, ve Westfálsku jsem měla velkou stáj a jezdila jsem i mezinárodní závody – military,“ říká Zora a dodává, že licenci má samozřejmě i na vozatajství.

„Dlouho jsem pracovala po celém světě – byla jsem v Dubaji, ve střední Americe, v Kalifornii. No a pak jsem se úplnou náhodou dostala sem, když jsem se z Kostariky vrátila do Německa – po jedenácti letech, kdy jsem byla ve střední Americe a hledala jsem práci. Už jsem tu dvanáct let,“ pokračuje.

Kouzelná příroda, svérázní lidé

Když přišla na ostrov, měla těžké astma, ale mořský vzduch ji uzdravil. Příroda je určitě silnou stránkou života na Hiddensee, s lidmi už je to prý složitější. „Lidi jsou tu jako… no, člověk se musí trošku přizpůsobit. Mají svoji hlavu. Jsou Němci, ale svérázní, jsou úplně speciální,“ usmívá se Zora.

Koňský povoz je na ostrově bez aut jedna z preferovaných forem přepravy

Koně, kteří táhnou náš povoz krytý plachtou, jsou norští fjordští koně: „Jsou vytrvalí, nenároční, nejsou nemocní, jsou vynikající,“ pochvaluje si.

Celkem se Zora stará o 48 koní, tři jsou její vlastní: „Mám Schwarzwälder Fuchs (schwarzwaldské chladnokrevníky, pozn. red.) z jižního Německa. Jsou to koně chránění UNESCO, jako kladrubáci. Existuje jich jenom pět set. Strašně se mi líbí, jsou takoví univerzální – dá se s nimi jezdit, vozit, všechno…“

Není divu, že má Zora na návštěvu rodiny v Česku čas až v pozdním podzimu.

autoři: Vladimír Kroc , and
Spustit audio

Související