Čokoládu ve Švýcarsku dělají mistři s vášní pro řemeslo. V čokoládovně Favarger už skoro dvě století

Zřejmě není překvapení, že nejvíc čokolády v přepočtu na obyvatele snědí Švýcaři. Jejich čokoládovny jsou vyhlášené stovky let. Patří mezi ně i značka Favarger, v jejímž obchůdku v Ženevě kromě sladkých pralinek nabízejí taky možnost vyrobit si vlastní tabulku čokolády.

První věc, kterou člověk při vstupu do obchůdku ucítí, je sladká vůně mléčné čokolády, karamelu, pražených oříšků a trochu i vanilky. Mísí se s intenzivním, lehce nahořklým aromatem kakaa a člověku se začínají sbíhat sliny ještě dřív, než si ve vitrínách všimne různobarevných pralinek, bonbónů a tabulek čokolády velkých jako papír o formátu A4.

Při vstupu do obchůdku je hned cítit sladká vůně mléčné čokolády, karamelu, pražených oříšků a trochu i vanilky

Favarger patří k nejstarším čokoládovnám v Ženevě. Vznikla v roce 1826 díky milostnému příběhu. Tehdy se totiž hodinář Jean-Samuel Favarger zamiloval do dcery cukráře a výrobce čokolády Jacquese Foulquiera, a aby se s ní mohl oženit, musel převzít tchánovo řemeslo.

„Je to rodinný podnik, který byl založený na ženevském nábřeží Quai de Bergues na břehu řeky Rhony. V té době se používala energie z řeky,“ vypráví čokolatiérka Lucile. „V roce 1875 se podnik přestěhoval do Versoix a tam je dodnes, 10 kilometrů od Ženevy. Naši čokoládu stále vyrábíme tradičním způsobem a tady v řemeslné dílně si můžete svou vlastní tabulku čokolády vyrobit i vy.“

Čokoláda na přání

Ze všeho nejdřív si člověk musí vybrat formu – jsou tu čtvercové, ve tvaru srdce nebo třeba zajíce. Já si beru tradiční čtvercovou. Pak už si stačí vybrat, jaké další přísady do čokolády chci. Můžou to být pistácie, brusinky, kukuřičné lupínky nebo třeba karamelizované oříšky. To je ale jen zlomek z toho, co je na výběr.

Další krok je vybrat si příchuť čokolády. Před pracovním stolem stojí dva velké přístroje z nerezové oceli – z jednoho vytéká tenký, světle hnědý pramínek, z druhého naopak téměř až černý.

„Čokoláda ve Švýcarsku, to je skutečně tradice. Především mléčná čokoláda je opravdu vyhlášená. Myslím, že je to věc, kterou si vybaví každý na světě, když uslyší slovo Švýcarsko,“ uvažuje Lucile, zatímco plní mou formičku.

Historický míchací stroj na kakaovou hmotu, takzvaný melanguer

Staleté know-how

Historie sladké pochutiny z kakaových bobů je s historií této alpské země opravdu silně propojená. Věhlas si získala už v 19. století díky čokolatiérům, jako byl François-Louis Caillerovi, který dokázal jako první vyrobit pevnou tabulku, nebo Philippu Suchardovi a jeho míchacímu stroji na kakaovou hmotu, takzvanému melangueru.

Vypadá jako velký měděný hmoždíř na jedné noze. Dva mají vystavené i tady v ženevském obchodě. „Jsou to původně stroje z naší továrny. Připravovaly se v nich pralinky a karamel. Lpíme na našich znalostech a zkušenostech. Chceme ukázat, že jsme mistři s vášní pro řemeslo,“ zdůrazňuje Lucile.

Tabulky čokolády ale nejsou to, co tuhle rodinnou společnost proslavilo. Zdejší specialitou jsou takzvané La Nougaline – pralinky velké asi jako padesátikoruna, které mi přinesl ochutnat Lucilin kolega Michell.

Recept na dobrou náladu

„Je to náš bestseller. Má 3 vrstvy – uvnitř krémovou pralinkovou pastu, skořápku z nugátu a celé je to zalité v jemné mléčné čokoládě. Recept je starý více než 90 let,“ dodává.

Zdejší specialitou jsou takzvané La Nougalines – pralinky velké asi jako padesátikoruna

Když se do dobroty zakousnete, je nejdřív cítit křupnutí. Hned po něm se na jazyku rozplyne chuť náplně – mně připomíná opražené lískové oříšky a hezky se to mísí se smetanovou chutí polevy.

V malé ledničce mezitím ztuhla moje vlastnoručně vyrobená tabulka s pistáciemi a malými kousky kakaa. Lucile mi ji ještě pomůže zabalit a přidává dvě La Nougaline. Prý jen tak pro dobrou náladu, které mají Švýcaři, stejně jako čokolády, vždycky dostatek.

autoři: Bára Vránová , and
Spustit audio

Související