Komunikace s novináři po tragédii v Krkonoších byla náročná na psychiku, přiznává mluvčí záchranářů

Jste ve funkci mluvčího Horské služby měsíc a hned jste zažil nebývalou pátrací akci s tragickým koncem. Jaká to byla zkušenost?

Zkušenost ze strany nové pozice mluvčího byla opravdu zajímavá. Člověk musí velice ovládat své emoce, když komunikuje s novináři, musí se držet etika vyjadřování. Je to hodně zajímavé a náročné. Z pozice záchranáře, kdy jsem byl na takových akcích častějším účastníkem, bych se cítil asi v tu chvíli daleko komfortněji.

Čtěte také

Nejtěžší je pátrání po ztracených lidech. Krkonošští horští záchranáři při zásazích používají i drony

Říkal jste, že musíte držet na uzdě své emoce, to znamená, že jste několikrát chtěl třeba poslat některé novináře „do prčic“?

Slušněji řečeno ano. Protože pokud člověk vyjádří názor podle toho, jak se názor má vyjádřit, a je neustále tlačen do nějakých spekulací, do osobních vyjádření, je to poměrně náročné na psychiku. A chápu, že spousta mluvčích je přinejmenším ostřejších.

V terénu bylo průběžně na 200 záchranářů horské služby, spojily se tradičně složky integrovaného záchranného systému. Bez ohledu na tragické vyústění, co prokázala tato operace?

Marek Fryš|foto:Ondřej Manda

Prokázala to, co se ukazuje už dlouhá léta: spolupráce se složkami IZS je dlouhodobě na velice dobré úrovni. My se takových akcí účastníme na žádost policie. Ta vyhlašuje pohřešování, pokud uzná za vhodné, že terén je takový, že je potřeba využít služeb horské služby, které mají techniku a připravené záchranáře...

Naší specialitou je po dlouhá léta pátrání v rojnici. Chlapi ji dokážou držet, dokáže se koordinovat postup, aby záchranáři, kteří jsou na dohled od sebe, propátrávali velice bedlivě terén. V posledních letech se toho tolik nevyužívá.

V čem je tohle počasí rizikovější, než když je normální leden, metr a půl sněhu, prašan, svítí sluníčko...?

Rizikovější je v tom, že jsou na horách pořád ještě místa, kde sněhu nějaké množství je. Teď už je to špatné, za posledních pár dní odešlo mnoho sněhu. Ale nejrizikovější byl přechod, kdy bylo zhruba 40 centimetrů nafoukaného sněhu, který začal být provlhlý, místy odtátý, místy zledovatělý. Tam vyvstávají před turisty velké výzvy – větší fyzická náročnost, více technického vybavení.

Čtěte také

iROZHLAS

Případ úmrtí matky se synem v Krkonoších vyšetřuje policie jako vraždu a sebevraždu

Když je prašan nebo více sněhu, boříte se do něj, je dobré mít sněžnice. Ve chvíli, kdy je zledovatělý terén, je dobré mít nesmeky, mačky. Málokterý z turistů je na to úplně připravený. Lidi vidí, že počasí je „jakžtakž“, tak se „jakžtakž“ oblíknou a vyrazí do hor, a neuvědomují si, že o 200 300 metrů výškových víc je situace naprosto jiná.

Navíc konec roku – vždycky kratší den. Takže ještě je zaskočí většinou tma, protože když je mlha, tma přijde už ve tři a potom problémy nastávají.

Jako mluvčí Horské služby sledujete záchranné akce třeba i v jiných horách? Třeba v Krušných horách, v Beskydech, kde by člověk řekl: to nejsou nějak vysoké hory, tam se nemůže skoro nic stát...

Každé hory mají specifikum, v každých horách se může stát v podstatě jakýkoli úraz. Práce u horské služby je velice různorodá a více méně všichni záchranáři musí zvládat téměř všechny techniky. Ať už je to ovládání techniky jako takové – skútry, čtyřkolky, auta..., ale i techniky, co se týče horolezectví, evakuace, ať už ze sjezdových tratí, ze stromů, z lanovky... Protože v každém horstvu je nějaká lanovka, nějaká startovací plocha na paragliding a tak dále. Tohle je všude stejné.

Jaký je to rozdíl v rychlosti na umělém a přírodním sněhu? Na čem všem musí umět jezdit člen horské služby? A jak často jsou mezi záchranáři i ženy? Poslechněte si celý rozhovor.