Klášter deseti tisíc Buddhů
Konec čínského lunárního roku, kterému vládlo znamení Psa, se nezadržitelně blíží. Milióny lidí na naší planetě se proto chystají na tradiční oslavy v rodinném kruhu a dodržují tradiční zvyky. K nim patří i návštěva buddhistických chrámů a klášterů. S Robertem Mikolášem se vypravíme do jednoho z nich, který se jmenuje Klášter deseti tisíc Buddhů.
Nechávám za sebou výškové budovy města Šatin a stoupám po cestě klikatící se mezi nízkými domky vesnice Pai Tau. Na jejím konci se mezi palmami a bambusy krčí několik malých farem a včelínů, dál už pokračují jen strmé schody mířící k samotnému klášteru. Lemují je desítky pozlacených soch bůžků v téměř životní velikosti, sedících i stojících. Každá zpodobňuje Buddhu v různé podobě i činnosti. Jednou znázorňuje prostě oděného poutníka s holí, jindy bojovníka s mečem nebo muže sedícího na tygrovi.
Trochu udýchán vstupuji na ústřední prostranství, kterému dominuje hlavní chrám a devítipatrová pagoda. Klášter začal být budován relativně nedávno, v roce 1949, a dokončen byl o osm let později. Založil ho čínský učenec Yuet Kchaj, který se v devatenácti letech rozhodl zasvětit svůj život Buddhovi. "Před sochou Buddhy symbolicky vyjádřil nejdůležitější smysl svého konání: Nikdy neusilovat o život v luxusu, přečíst a prostudovat všechny buddhistické texty a šířit myšlenky buddhismu ku prospěchu lidí," vypočítává místní správce.
Jméno klášter získal podle množství sošek Buddhů, ovšem nikoli těch venkovních. "Je jich víc než deset tisíc a jsou umístěny v hlavním chrámu podél všech čtyř zdá," dozvídám se. Celkem prý jich už je 12 800 a těch, co stojí či sedí na otevřených prostranstvích pak dalších 700. Takové množství samozřejmě potřebuje přesnou evidenci, proto má každá socha své číslo. Materiál na stavbu kláštera nosili Yuet Kchaj a jeho žáci dlouhá léta sami na zádech, bez použití techniky. Přesto se jejich cíl nakonec splnil a komplex se stal nejnavštěvovanějším svatostánkem v Hongkongu. A jeho pagoda se dokonce dostala i na bankovky. "Je nejproslulejší, protože je vyobrazena na stodolarové bankovce. Stala se prostě symbolem," říká mi správce.
Klášter, který je v těchto dnech plný lidí modlících se a zapalujících vonné tyčinky, je známý i díky své pestrobarevnosti. Většina z celkem pěti chrámů je natřena červenou barvou vyjadřující štěstí a zdobena legendárními čínskými draky. Sochy bohů a bohyň na nádvořích i pěšinách spojujících dolní a horní část kláštera pak pokrývají roucha bílá, modrá či kombinace všech těchto barev. A musí zářit čistotou, proto jsou pravidelně oprašovány a čištěny.
Na konci devadesátých let přišla pohroma a část budov doslova smetly prudké lijáky a valící se bahno. Rekonstrukce probíhá dodnes, nově pak vzniká na pět set pozlacených a zdobených soch Arhan v životní velikosti. Nejposvátnější místo, Chrám deset tisíc Buddhů, zůstal zachován. Mnozí to připisují "boží ochraně", protože uvnitř se ukrývají i ostatky zakladatele kláštera. Když Yuet Kchaj v roce 1965 ve svých osmdesáti sedmi letech zemřel, bylo jeho tělo po osm měsíců trvajícím pohřebním obřadu vyjmuto z rakve a k překvapení všech bylo zázračně neporušené. Mniši ho poté nabalzamovali, pokryli zlatými lístky a vystavili. Poklonit se k němu přicházejí nejen obyvatelé Hongkongu, ale i celé jižní Číny.
