Když něco hodně dře, je lepší to pustit, doporučuje zpěvačka Bára Poláková. Vydává album ON/OFF

Na albu je rychlejší a pomalejší verze písně Sousedův trávník. Kdo rozhodl o tom, že si to dáte dvakrát?

Čtěte také

Nechci být šokující za každou cenu. K písním přistupuji perfekcionisticky a vyžaduji to i po ostatních, přiznává zpěvačka Lenny

Byla jsem to já. David na mě nevěřícně hleděl vždy, když jsem o tom mluvila. Pro mě to bylo strašně zajímavé pozorovat celý proces vzniku Sousedova trávníku – napsala jsem první sloku se začátkem refrénu a přišla s tím za Davidem. Vzali jsme kytaru, začali hrát a strašně se u toho bavili…

Pak byla fáze, kdy přišli kluci z kapely, začali to hrát všichni dohromady a vznikla mezifáze, která je i nahraná. Furt jsem to poslouchala a říkala jsem si, že to není ono. Tak jsme s Davidem začali znova a vznikla pomalá verze, které jsem se strašně nemohla nabažit. Hodně písničky poslouchám v autě a přemýšlím nad nimi, co by tam mělo a nemělo být.

A přišla jsem za Davidem, a zas David měl takovou tu správně rozhořčenou náladou, že říkal – sakra, vždyť jsme to psali s něčím jiným, to musí být trošku drzé, musí to mít odpal. A vrátili jsme se zpátky k úplně první.

DESE je veselá rozpustilá nahrávka, ke které patří neuvěřitelné video. Říkám si, že Honzu Cinu a Marka Adamczyka jste si vybrala, protože dobře zpívají? Nebo protože vám to zahrají?

Jednak se známe dlouho a jsme kamarádi. A jednak jsme zjistili, že to jde snadno, a že se u toho bavíme. Kluci to prvotně nazpívali, takže to, že tam hrají, je jasné, když to nazpívali.

S Davidem Hlaváčem to funguje tak, že přinesete text a on rovnou hraje?

Každá písnička si to řekne úplně jinak. Některé písničky vznikají tak, že dlouho mluvíme s Davidem. A tak vzniklo A-E-I-O-U, dlouho jsme si o tématu povídali, o tom, co vidíme a vnímáme. A začali jsme všichni tři psát. A každý z nás jsme téma vzali z jiného úhlu, pak jsme si to předčítali a rozhodli jít jednou cestou. Pak si Mára složil svůj text a my s Davidem dodělali zbytek písničky. U DESE je to také tak, že Mára zpívá, co si vymyslel, co si složil, Honzík také. Myslím, že DESE začalo tak, že s Davidem jsme z nějakého blbnutí složili úplný začátek, a myslela jsem si, že to neprojde, že to je jen o tom, jak jde parta kamarádů ven.

Když jsem to poslouchala, tak jsem si říkala, že nevím, o čem to je, ale je to hrozně veselý…

Tam není žádná hloubka. Hloubka je v tom, že se nic neděje, jenom se jde ven.

Ráda bych přeplula k textům, které jsou hluboké. Třeba písnička Nech bejt…

Nech bejt je pro nás s Davidem oslava odpočinku, mluvíme o tom takhle na koncertech. Je to o tom, že když člověk má pocit, že něco hodně dře, tak to má raději pustit než přidat – když nemůžeš, tak odpočívej. Určitě to je odraz tlaku, který jsem cítila všeobecně na výkon nás všech. Kamarád mi psal čtyři dny potom, co deska vyšla, že poslouchá jenom Nech bejt dokolečka, že mu do dává pocit, že fakt nic nemusí.

A máte to jednou pro vždy vyřešené? Protože svět velmi tlačí na váš výkon, na všechno, co musíte…

Jak stárnu, tak jsem si víc uvědomila, že nic nejde urvat. A že to, co urveme, tak z toho stejně nemáme radost, ať je to práce, vztah, různé situace v našem životě. Když je to urvaný, tak je to jenom urvaný. Když je to jako po másle, tak z toho teprve člověk může mít opravdovou radost.

Líbí se mi i píseň Laskavost. A nemohla jsem se zbavit dojmu, že ji zpíváte někomu staršímu, říkala jsem si, jestli to není píseň pro maminku, babičku…

Ne. Je strašně krásné to, že s něčím to píši já a každý to jinak poslouchá. A asociace, které si vytvoříte, jsou jediné správné, protože tak to zarezonuje s konkrétním člověkem. Takže můžu vyprávět o tom, s čím jsem to psala, ale v tom je hudba a poezie krásná, že to v nás může vyvolat emoce, které jsou jenom naše a navést na nějakou cestu, kterou v tu chvíli potřebujeme.

Jak vznikalo nové album ON/OFF. A jaké další projekty chystá Bára Poláková? Poslechněte si celý rozhovor.