Ekonomický růst za každou cenu nás neudělá šťastnějšími. Měli bychom sledovat i jiné ukazatele, vyzývá popularizátor ekologie Daniš

Čtěte také

Jak se zachraňuje příroda v Mongolsku? Auto jsme utopili jen jednou, směje se lesník Tadeáš Štěrba

Kdy jste začal přemýšlet o klimatu?

Určitě dávno, už jako student na vysoké škole. Na druhou stranu jsem se k tomu víc dostal až v práci. Hodně dlouho jsem působil a pořád trochu působím jako vzdělavatel, jako člověk, který se snaží dělat environmentální vzdělávání nebo ekologickou výchovu.

A to téma tady visí, je to jeden z největších problémů současnosti. Takže vyhýbat se mu sice můžeme, trochu strkat hlavu do písku, ale pak v jednu chvíli jsem si říkal, že už je čas, pojďme do toho čelem. 

Je čas na celkovou změnu myšlení, ale lidé v naší generaci jsou většinou přesvědčeni, že v budoucnu bude svět horší. Jenomže když si z tohoto uděláme mentální model, tak svět bude horší.

Přesně tak to je, bohužel. Lidi v naší generaci zároveň nejsou vůbec špatní, podporují spoustu dobrých věcí, chtějí chránit přírodu, podporují obnovitelné zdroje. Je tady spousta pozitivního, na čem se dá stavět.

Ale zároveň máte pravdu v tom, že většina lidí si myslí, že to špatně skončí. Svým způsobem by o tom nechtěli slyšet a vytěsňují to, ale zároveň mají představu, že lidstvo je svým způsobem strašné a to, co děláme planetě, jednou špatně skončí a nechceme ani domýšlet, co bude.

Někdo se o to vůbec nestará, ale kdo se o to stará, tak spíš nevěří, že by to mohlo dobře dopadnout. A to mi přijde právě škoda, protože jsme zároveň první generací, která má nástroje, aby to mohlo dopadnout dobře.

Jaké nástroje máme?

Čtěte také

Oteplování způsobuje další oteplování. Nevíme jen, nakolik se zrychluje už teď, říká klimatolog Tolasz

Dlouho to bylo tak, že když se společnost rozvíjí, tak k tomu potřebujete mít nějaké energetické zdroje. Celá naše společnost do velké míry fungovala na spalování fosilních paliv. To znamená, že všude pálíme ropu, zemní plyn, uhlí, abychom vyráběli energii, abychom se dopravili, abychom doma zatopili – tím fungují průmyslové procesy.

Tehdy být ekologem znamenalo hrozně bezvýchodnou situaci, když to jinak nešlo a mohli jste lidem jenom říkat: „No, musíme se uskromnit, musíme to všechno zmenšit, nemůžeme toho tolik rozvíjet.“ Je těžké být kazatelem utahování opasku. A teď netvrdím, že nedává smysl se uskromnit, pořád dává smysl se aspoň trochu uskromňovat nebo aspoň nebýt nenažraný, ale najednou jsou tady nové technologie, jako jsou větrníky, obnovitelné zdroje energie, soláry, ale také tepelná čerpadla, nastupuje elektromobilita…

Vůbec není jednoduché tuto změnu jako společnost udělat, ale je to najednou reálné. Dřív nic takového nebylo.

Najednou jsou tady nové technologie, které nám můžou zajistit úplně stejný životní komfort a přitom nepoškozovat naše klima a naši planetu, nevypouštět plyny, které znečišťují. Je to takové velké čištění a velký úklid. Jde o to, jak vyrábět elektřinu čistě, jak vyčistit průmysl, jak se dopravovat čistě. Vůbec není jednoduché tuto změnu jako společnost udělat, ale je to najednou reálné. Dřív nic takového nebylo.

Zlaté tele

S autorem knihy Klima je příležitost Petrem Danišem si povídáme o řešeních pro naši budoucnost tady na Zemi. Někdy si ale připadáme malí. To je problém, že si říkáme: „No jo, asi by se mělo něco udělat, ale já s tím moc nezmůžu.“ A proti nám stojí megaprůmysl, HDP a růst minimálně o tři procenta ročně, což se považuje za nějaký zdravý ekonomický růst. Jenomže kdyby se to exponenciálně dopočítalo, a vy to také ve své knize píšete, tak by se velikost světové ekonomiky zdvojnásobila za necelých 24 let, což je šílenství. Co s tím?

Kladete opravdu super těžké otázky. Myslím, že to nikdo úplně neví. Na jednu stranu si myslím, že stavět ekonomický růst jako zlaté tele, které pořád musíme naplňovat, není rozumný přístup. Ekonomický růst za každou cenu nás stejně neudělá šťastnější.

Možná už jsme šťastní dost a měli bychom sledovat jiné ukazatele než růst HDP, ukazatele, jako je růst spokojenosti, jako je společenská rovnost a spokojenost, jak nám to tady celkově funguje, jaké máme vztahy a tak dále. Takové ukazatele už se objevují na celosvětové úrovni.

U nejvyspělejších ekonomik v současnosti pořád roste ekonomika a zároveň se snižují negativní vlivy na přírodu, jako jsou emise.

Na druhou stranu se v poslední době ukazuje, že u nejvyspělejších ekonomik v současnosti pořád roste hrubý domácí produkt, pořád roste ekonomika a zároveň se snižují negativní vlivy na přírodu, jako jsou emise. Odborně se tomu kdysi říkalo decoupling. Byla debata o tom, jestli je možné oddělit zvyšování životní úrovně od negativních dopadů na přírodu.

Čtěte také

Svou planetu pomalu zabíjíme, jiné řešení než regulace není, říká ekolog Bedřich Moldan

Dřív to bylo tak, že kdykoliv zvyšujete životní úroveň, tak pálíte víc fosilních paliv. To znamená, že negativní dopady jsou větší a větší. A v poslední době v zemích Evropy, ve Spojených státech amerických, ale i v Japonsku nebo v Koreji se decouplingu opravdu začíná dařit.

Pořád ještě trochu roste životní úroveň. Už to není zdaleka takové tempo jako třeba v rozvojových zemích, ale zároveň se snižují emise. Jestli je decoupling možný až do konce, je velká otázka, ale myslím si, že ještě kus cesty rozhodně možný je.

Ještě se pozdržím u myšlenky kapitalismu, který stojí na tom co nejvíc prodat, co nejvíc vydělat. Jsou lidé, kteří přemýšlejí o klimatu, publikují o něm a dospěli k tomu, že abychom vůbec mohli něco se změnou klimatu dělat, tak kapitalismus není úplně optimální systém. K čemu jste dospěl vy?

Zase těžká otázka. Dospěl jsem k tomu, že záleží moc na tom, jak si definujete kapitalismus. Že když si definujete to, že lidi jsou chamtiví a kapitalismus na tom stojí a nikdy to jinak nebude, tak nakonec dojdete k závěru, že jedinou možností, kterou máme, je zrušit kapitalismus.

Čtěte také

Zažil jsem environmentální žal. Mluvil jsem s lesníkem i psycholožkou, teď měním zlozvyky za dobrozvyky, říká Tomáš Klus

Ale kapitalismus má různé tváře, má různé podoby. Kapitalismus ve Spojených státech je něco úplně jiného, než je kapitalismus řekněme ve Skandinávii. A pořád tomu říkáme kapitalismus, a ne socialismus.

A to, že využíváme síly inovací jednotlivců, firem, to, že využíváme tržní prostředí, aby se ukázalo, co je dobré řešení, co dokážeme vyrobit efektivně, co nakonec může uspět, to jsou podle mě dobré stránky kapitalismu, které stojí za to zachovat.

Ale zároveň k tomu potřebujete nějaká pravidla, regule, pobídky a nějaké hodnoty – že máme usilovat o společnost, která je nějakým způsobem spravedlivá, že nemáme ničit životní prostředí, protože má velkou hodnotu pro náš život a potřebujeme to, aby tady mohly spokojeně žít i naše děti. A tyto hodnoty nějakým způsobem musíte ošetřit, protože trh samotný to často neošetří. Myslím si, že je to možné, že toto jde skloubit.

Kdy a jakým způsobem otevírat téma změny klimatu s dětmi? Vyplatí se přechod na elektromobilitu? A co může udělat každý z nás? Poslechněte si celý rozhovor!