Když Marie Terezie ztratila Slezsko, vybudovala důkladné opevnění
Víte, že město Olomouc se v době barokní proměnilo v nedobytnou pevnost? Dodnes to připomínají v Muzeu olomoucké pevnosti, které v metropoli Hané můžete navštívit v takzvané Korunní pevnůstce kousek od centra.
„Jsme v budově takzvané válečné prachárny. Jde o barokní stavbu z roku 1757. Sloužila k uskladnění střelného prachu a munice v době války nebo válečného ohrožení města a pevnosti,“ dozvídám se na úvod.
S Jánem Kadlecem z Muzea olomoucké pevnosti stoupáme po schodech do prvního patra rozložité staré budovy, kde si návštěvník může prohlédnout model olomoucké barokní pevnosti.
„První řadu opevnění tvořily středověké hradby – bylo to ze strany obránců, tedy od města. Byly přestavěny na takzvané kasematy. Říká se jim vodní kasárna a jednu jejich část tu máme zachovanou. Následoval příkop a nová hradba s baštami pro střelce.
Před ně byly předsunuty barokní pětiúhelníky – bastiony, které byly základním prvkem, z nějž se mohlo střílet do předpolí. Rovné části hradeb, kterým se říká kurtina, byly kryty takzvanými raveliny, tedy trojúhelníky proti nepříteli,“ popisuje Ján Kadlec.
Na pevnost se tehdejší metropole Moravy Olomouc proměnila v době panování císařovny Marie Terezie. A důvod? Války o rakouské dědictví, tedy války, které musela mladá panovnice svést s Pruskem, Bavorskem a Francií, aby potvrdila svůj nárok na rakouský trůn.
„V roce 1741 se pruský král Fridrich II. dostal bez boje do Olomouce. V následných válečných střetnutích ztratila Marie Terezie Slezsko a zjistila, že ze severu je Olomouc přístupná dvoudenním pochodem z nepřátelského území,“ přibližuje Ján Kadlec.
Tak se rozhodla, že z města bude vybudována císařsko-královská hraniční pevnost. Stavělo se do roku 1757 podle zásad uznávaného pevnostního stavitele Francouze Sebastiéna le Prestre markýze de Vauban. A dobudováno bylo tak akorát, aby se Olomouc ubránila, což se také stalo.
„Trvalo osm dní, než se zaplavily příkopy a všechna jezera. Bylo to v květnu roku 1758, když město obléhalo pruské vojsko. Pak už pevnost nikdy nesloužila původnímu účelu. Už se o ni nikdy nebojovalo,“ říká Ján Kadlec.
Do dnešních dnů se z někdejší olomoucké pevnosti dochovala takzvaná Terezská brána, části středověkých hradeb, některé předsunuté pevnůstky zvané forty, jako je třeba Radíkov, Tereziánská zbrojnice a právě Korunní pevnůstka.
Zobrazit Muzeum olomoucké pevnosti na větší mapě
