Kdo jsou ti, kteří protestují v Kyjevě? Ukrajinská novinářka jim dala jména a příběhy
Všichni už znají díky ukrajinským protestům jména opozičních lídrů a taky prezidenta země. Ale obyčejní lidé zůstávají anonymní. Respektovaná ukrajinská novinářka se rozhodla dát jim jména a příběhy. Na takzvaný Majdan v centru Kyjeva chodí každý den a pečlivě si vybírá, o kom napíše.
Na náměstí v centru Kyjeva se už vystřídaly statisíce lidí. Někteří přišli jen na jeden den, jiní živoří v provizorních podmínkách už šest týdnů. „O těchto lidech se ani v ukrajinských, ani v zahraničních médiích moc nepsalo,“ říká mi uznávaná reportérka Kristina Berdinskich.
„Mrzelo mě, že tyto lidi vůbec neznáme. A tak jsem vytvořila speciální blog o lidech Majdanu. Jednou stejně skončí, lidé si budou pamatovat jen politické hrátky a na obyčejné lidi zapomenou. A přitom oni jsou hlavní energií celého protestu, vytvářejí atmosféru,“ tvrdí novinářka.
Každého svého hrdinu vyfotí a napíše o něm krátký příběh na Twitter a Facebook. Vybrala si i českou kapelu Mig 21, která minulý týden lidem v Kyjevě zahrála.
Kristinu zaujala i slečna, která se podílela na vzniku protestní písničky Majdanu. Známý hit Bella Ciao předělali umělci na Viťja Ciao, což je zdrobnělina jména ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče.
„Pátého prosince jsem přišla pozdě v noci domů z Majdanu a kamarád mi zavolal, že potřebuje otextovat známou písničku Bella Ciao. Ještě tu noc jsem napsala slova,“ říká Irina Zemljanaja. „Hudbě se vůbec nevěnuji. Do té doby jsem si psala jen básně pro sebe do šuplíku. Možná, že se teď osmělím a někomu je ukážu,“ uvažuje.
Hlas zvonu dodal protestujícím sílu. A vytáhl lidi z postelí
Všichni si taky budou pamatovat, že v noci z desátého na jedenáctého prosince se rozezvonil na poplach Michajlovský chrám. „Chtěla jsem se dozvědět, kdo zvonil a proč. A tak jsem našla 24letého zvoníka Ivana, který se stal hrdinou Majdanu,“ vzpomíná na další příběh novinářka.
Mladý zvoník od dvou hodin v noci do pěti do rána zvonil na poplach a varoval obyvatele Kyjeva, že na náměstí dorazily oddílu Berkut.
„Někdy kolem jedné hodiny ráno mi začali volat na služební telefon lidé z Kyjeva a prosili mě, ať začnu zvonit. Že na protestující míří speciální síly,“ říká mi Ivan, který získal tehdy v noci povolení od představeného kláštera, kde je i zvonice.
„Zvoněním jsem nechtěl jen vyzývat k pomoci lidem na náměstí. Chtěl jsem hlavně podržet ty, kteří stáli proti těžkooděncům,“ vysvětluje.
Pro lidi na náměstí byl zvuk zvonů obrovskou morální vzpruhou. Noční halas také probudil další tisíce lidí, kteří ve spěchu dorazili na náměstí. „Naposledy se z chrámu zvonilo na poplach v roce 1240, kdy Kyjev napadli Tataři. Pak až teď.“
Občanská žurnalistika? Uživit se tak nedá
Reportérka už dostala nabídku, ať příběh lidí přepíše do knihy nebo ať o nich točí televizní dokument. Všechny nabídky odmítla. Chtěla zůstat subjektivní a nezávislá.
„Občanská žurnalistika mě velmi zajímá. Má budoucnost, ale taky velkou nevýhodu. Nedá se jí uživit, takže se zase vrátím ke klasické reportérské práci. Ale byla to příjemná změna,“ dodává Kristina Berdinskich.
