Každý vůdce Ruska chce vstoupit do dějin. Jaderná zbraň je pojistka světového míru, tvrdí bezpečnostní analytik Bříza

Zítra si budeme připomínat první a poslední výročí ruské invaze na Ukrajinu, anebo to bude první výročí mnohaleté války?

To je otázka za milion. Se stoprocentní jistotou vám na to samozřejmě nikdo není schopen odpovědět. Nicméně větší pravděpodobnost je, že ten konflikt jen tak rychle během řádu týdnů nebo nižších jednotek měsíců neskončí.

Čtěte také

Putin nežertuje, když vyhrožuje jadernými zbraněmi, varuje Biden. Promluvil o armagedonu

Důvod je nasnadě. Vezměme si historii obou národů, ukrajinského i ruského. Rusové se primárně nikdy nevzdávají, i když prohrávají.

Vidíme to v dějinách posledních několika set let. Dokud není poraženo úplně nebo není donuceno podepsat kapitulaci, tak se prostě a jednoduše nevzdává. Naposledy Rusko kapitulovalo v roce 1917, takže před více než 100 lety.

Díky jaderné zbrani nebyla třetí světová válka.

Co je tak fascinujícího na jaderných zbraních? Ta terminální možnost?

Ne, já to vnímám jinak. Jsem zastáncem teorie – a jsem o ní bytostně přesvědčen, ostatně postupně odtajňované archivy mi dávají za pravdu –, že díky jaderné zbrani nebyla třetí světová válka. To je prostě realita.

Díky jaderné zbrani státy Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem nepodnikly invazi do západní Evropy tak, jak ji Stalin chtěl a jak ji naplánoval.

Jaderná zbraň Spojených států rozmístěná v Evropě, na strategických bombardérech ve Velké Británii, byl ten štít a meč; štítem byly konvenční jednotky v Německu a mečem byly právě strategické americké bombardéry s jadernými zbraněmi startujícími z Británie. Takže to je ten hlavní důvod. Naopak se domnívám, že jaderná zbraň je pojistka míru z hlediska světové války.

Čtěte také

Moldavsko je izolované, teď ale volá o pomoc. Rusko v něm plánuje převrat už déle než rok, upozorňuje analytik

Kdy mohl Vladimir Putin dospět k rozhodnutí, že vtrhne na Ukrajinu?

Od začátku invaze jsme čelili mnoha informacím, že má prezident Putin určitou formu duševních problémů a já jsem od začátku tvrdil, že to není pravda. Jsem si tím skálopevně jistý až do dneška.

Všechny jeho kroky, které učinil od začátku války – ostatně i to rozhodnutí –, zkusím ho obhájit z jeho úhlu pohledu, byly racionální.

Ruské federaci vlastně vycházelo všechno, co chtěla. Vzpomeňme na konflikt v Gruzii. Vzpomeňme na skvěle provedenou anexi Krymu bez jediné oběti, bez jediného výstřelu. To všechno, co se stalo, svědčilo pro to, že měl prezident Putin opravdu mnoho důvodů domnívat se, že mu vyjde i toto.

Ruská invaze mi stále víc připomíná zimní válku mezi Sověty a Finy.

To je ale jenom jedna část. Další část – a to je moje domněnka –, se týkala nástupu covidu. Putin se izoloval ještě víc, čímž omezil spektrum svých návštěv. Povětšinou k němu potom chodili již velmi loajální lidé a říkali mu to, co vlastně slyšet chce.

Čtěte také

Krym patří k Rusku kulturně i historicky, řekl Putin a potvrdil přijetí poloostrova podpisem

Chodil k němu náčelník generálního štábu Gerasimov, ministr obrany Šojgu, šéfové rozvědek, vojenských i civilních, a všichni mu tvrdili, že je armáda připravena, že prošla restrukturalizací. Vše odsouhlasili a mysleli si, že ve finále žádné zásadní rozhodnutí typu velké války neudělá.

Opravdu každý vůdce Ruska touží vstoupit do dějin. Četl knihy o carech, kteří rozšiřovali impérium. A on byl najednou v situaci, kdy byl ruský stát nejmenší za posledních několik set let. A tak chtěl vstoupit do učebnic jako ten, který obnovil ruské impérium na jiných základech.

Jak těžké je sestřelit balistickou raketu? A co dělá expert na jaderné zbraně ve volném čase? Poslechněte si celý rozhovor.