Karel Holomek byl aktivistou, kterému záleželo na podpoře sebeurčení a hledání identity Romů

Karel Holomek vystudoval Strojní fakultu Vojenské akademie v Brně, kam posléze nastoupil jako odborný asistent. Za výroky o okupaci v roce 1968 byl však z fakulty vyloučen. Na další osudy vzpomíná na archivní nahrávce z dubna 2015.

„Já jsem vystudoval strojní inženýrství, ale když mě komunisti vyrazili z katedry, kde jsem učil – to bylo na Vojenské technické akademii, tak neexistovalo, abych v té profesi získal zaměstnání kvůli posudku, který jsem měl a který samozřejmě při každém přijímání v práci sledovali kádrováci. Takže pět let jsem dělal šoféra těžkých nákladních vozidel u Geotestu. A pak jsem dělal sice řadového stavbyvedoucího, fakticky, i když jsem byl veden na soupisce dělníků. Protože ani krajský výbor KSČ nepřipustil, aby Holomek dělal technika na stavbách. Ale samozřejmě jsem mohl pracovat pouze na vzdálených stavbách, což se projevilo na mém dnešním zdravotním stavu, těch 25-30 let, co jsem strávil v terénu, bylo dost krušných. Chvála Bohu za ty dary, že jsem aspoň uživil rodinu. Ale to už se ze mě stal takzvaný stavební inženýr, ten titul platil, to nikdo nezkoumal, jestli jsem strojní nebo stavební inženýr, ostatně jsem dělal u průmyslových staveb, což byla taková kombinace strojařiny se stavařinou. Odborně to pro mě nebyl žádný problém. Problém to byl v tom, že to byla těžká práce s lidmi. To je vždycky nejhorší. Víte, když Vám dají pod paži výkresy a na zelené louce začnete něco dělat s lidmi, tak to je setsakramentské. Tak to byl můj život. Dobrá zkušenost životní, lidská a zejména dnes velmi užitečná.“

Po revoluci Karel Holomek několik let poté podnikal ve stavebnictví, kde cíleně zaměstnával těžko zaměstnatelné Romy. Od roku 2001 stál v čele neziskové organizace Společenství Romů na Moravě působící, která nabízí sociálně-právní poradenství a vydává romsko-český čtrnáctideník Romano hangos. Karlu Holomkovi velmi záleželo i na sebeurčení a identitě Romů. Toto jsou jeho slova, které přednesl v roce 2017 při debatě o knize historika Jana Tesaře Česká cikánská rapsodie, jež zachycuje vzpomínky proslulého „Černého partyzána“ Josefa Serinka.

„V té knize Jan Tesař zmiňuje něco, co nazývá národní identitou. Přestože ten Josef Serinek byl typický, charakteristický Rom, který romským způsobem do té doby žil. A jestliže Jan Tesař zmiňuje po všem tom, co zjišťoval od toho pana Serinka, píše, že existuje něco jako národní identita, tak tím sledoval to, že Romové tady po staletí žili jako páriové a jako vyděděnci. A najednou přišlo něco, kdy se stali spoluúčastníky dějů, které byly společné i většině. A to je to zásadní, co já na tom vidím. Ten Serinek tady vlastně založil národní identitu. My Romové přece nemůžeme dnes v demokratické společnosti trvat na tom, že máme jenom identitu romskou. Je tu určitě identita národní, která znamená, že kromě toho, že jsme Romové, jsme třeba Češi, a teď se s tímto státem, s tímto národem, nějak identifikujeme, protože to je imperativ a spolupráce. V této situaci už to není tak, jak to bylo dřív, že Romové byli vyděděnci. Teď už je to jiná věc a toto si mnozí lidé vůbec neuvědomují. A tu národní identitu tam pan Tesař zmiňuje a aspoň já, jak jsem to četl, si to takto vysvětluji, a vidím to dovedeno do současnosti.“

Karlu Holomkovi udělil v roce 2002 prezident Václav Havel Medaili za zásluhy.