Janka Plešková: Obnova identity byla během na dlouhou trať. Naštěstí mě podržela rodina

„Co si pamatuji, vždy jsem žila ve dvou světech, romském a neromském. A velmi dlouho jsem se hledala, nevěděla jsem kam patřím.”

Poprvé začala svoji identitu zpochybňovat v šesti letech. Tehdy ji konfrontoval bratranec její nejlepší kamarádky.

„Tehdy se ukázal rozdíl ve výchově, protože ona bydlí na vesnici a Romům byla na blízku celý život. Nikdy to proto nebrala tak, že jsem jiná, brala mne jako svoji kamarádku, jako skutečného člověka. A on byl kluk z města, který Romy určitě často nevídal a jeho rodiče o nich určitě doma mluvili. Já si ani nemyslím, že na mě chtěl být nějak zlý, ale zkrátka to slyšel od rodičů, že má ve třídě cigánku a tak se mně na to zeptal. V ten moment jsem ani nevěděla, co mu mám odpovědět. Věděla jsem, že jsem jiná, viděla jsem rozdíly mezi námi, ale od té doby jsem si začala myslet, že jsem asi nějaký špatný člověk, když jsem jediná odlišná a všichni se na mne tak dívají.”

Obnova identity byla během na dlouhou trať. Naštěstí se ale měla na koho - a postupem času i na co - obrátit:

„Rodiče mě skutečně podporovali a ukazovali mi, že být hrdou Romkou není nic špatného. Pochopila jsem to až v patnácti letech. Tehdy jsem začala psát. Tak jsem se s těmito emocemi ohledně rasismu a nerovnosti vyrovnávat psaním poezie. Následně jsem se dostala do Romského literárního klubu (Rolik), kde jsem zjistila, jak je úžasné publikovat vlastní dílo bilingvně.”

Naučit se romsky je náročné

Česky i romsky. S překladem ale zatím potřebuje pomoct.

„U nás doma se mluvilo romsky jen tehdy, když prarodiče nechtěli, abychom něčemu rozuměli. Vždycky jsme byli vychovávaní k tomu, že slovenština je náš mateřský jazyk nezbytný k tomu, abychom se dokázali uplatnit.”

Neznamená to ale, že by na svůj jazyk zanevřela.

„Musím přiznat, že se mi romština učí náročně. Nevím, jestli to tak mají i ostatní Romové, kteří se ji učili až později, ale já mám v sobě potřebu to umět. A jako naschvál mi to prostě nejde! O to víc se ale snažím ji naučit perfektně, abych ji mohla brzy používat.”

Život v cizině mi pomohl osamostatnit se

Cizí jazyky Janku provázejí celý život, nejvíce angličtina, kterou zdokonalila na ročním studijním pobytu ve Spojených státech.

„Všichni o mě věděli, že miluji jazyky a cestování, takže mě tajně přihlásili. Je to zajímavý příběh, protože já jsem nezvedala cizí telefonní čísla, jenže jedno z nich právě byl kontakt do Ameriky. Šlo o nabídku vycestovat a užít si rok v malém městě v Severní Karolíně. Nikam se nedalo dostat bez auta, mě bylo mi sedmnáct a úplně jsem se tam osamostatnila. Zjistila jsem, jaká doopravdy jsem a naučila jsem se žít s lidmi, kteří mi až tak úplně nesedí, což bylo skvělé pro budoucnost.”

V profesním životě je Janka Plešková spokojená. Nabízí například bezplatné poradenství v neromských rodinách, které si adoptovali romské dítě.