Káhira se mění v betonovou džungli

Káhira bývala jedním z nejskvělejších a nejvýstavnějších měst arabského světa. Tato egyptská megalopole však velmi rychle mění svou tvář. Přesněji řečeno – ztrácí tu původní a místo ní si nasazuje zcela moderní masku.

Z letadla vidíme Káhiru zahalenou smogem. Letadlo krouží nad městem, ukáže se Gíza a pyramidy – docela maličké.

Káhira má 18 miliónů obyvatel. Možná víc, možná míň – nikdo přesně neví, protože předměstí se stále rozrůstají. Nejlepší je jezdit metrem, pokud je v blízkosti vaší destinace zastávka. Jedete-li autem, dostanete se nevyhnutelně do zácpy, a to v každou denní i večerní dobu. Metro se naštěstí stále prodlužuje, i když Káhiřané soudí, že příliš pomalu.

Nebyla jsem v Káhiře déle než 10 let a kolik se toho změnilo! Například za vstup k pyramidám a sfinze se platí. To dřív nebylo. Platí se i za vstup na Citadelu. Dřív odtud byl pěkný výhled, dnes se návštěvníci musí od zábradlí držet dál.

A co jiného na Citadele? Mešita Muhammada Alího, nazývaná také Velká ropucha, a hodiny, které Muhammad Alí vyměnil s Francouzy za obelisk. Hodiny nejdou, zato obelisk zůstává znamenitou ozdobou na pařížském náměstí Svornosti.

Ale zpět do Káhiry. Turisté navštíví Citadelu, ovšem skutečné skvosty islámské architektury jsou jinde. Například mešita Al Azhar vyzdobená bílým a zeleným mramorem, škola neboli medresa sultána Hassana i překrásná mešita Ibn Tulún.

Ibn Tulún vládl v Káhiře v 9. století. Přišel z Bagdádu, řídil se tedy iráckými modely. Stavba je prostá, pravidelná, vyzařuje z ní rovnováha a klid. Je obrovská – zabírá celkem 6,5 akru (přes 2,5 hektaru). Dovnitř vedou čtyři vchody, z každé světové strany jeden. Jsou-li otevřeny je celá přístupná. Jsou-li zavřeny, stává se pevností.

Uprostřed dvora stojí čtyřhranný kamenný altán s klenutím jako v gotických chrámech - stavitel zde předběhl evropskou gotiku o dvě stě let. K mešitě patří točitý minaret se znamenitým výhledem na město.

Změnilo se. Všude televizní satelity jakoby někdo posypal Káhiru svítivými kolečky. Barevně natřené domy – okrové, tyrkysové, vlající prádlo a téměř na všech rovných střechách naskládaný odpad. Asi ho lidé nemají kam vyvézt. A vzadu džungle věžáků.

Bloudíme úzkými uličkami starého města. Výstavné domy doplněné mušarabijí – dřevěnou ozdobnou mříží, přes kterou se na ruch ulice dívaly ženy, které nemusely pracovat. Na ulici trhovkyně v tradiční černé, v níž se tak pěkně vyjímá obnažené hrdlo, prodávají zeleninu – lilek, mrkev, žluté melouny. Všude lisují šťávu z cukrové třtiny. Je výborná, osvěžující.

Stará Káhira! Báb el Zuveila je brána, kterou se do města přicházelo z jihu. Před sto lety ji ještě na noc zamykali. Na prostranství před branou se dřív pořádaly lidové slavnosti a popravy – ty bývaly všude na světě oblíbenou podívanou. V mučení prý nejvíce vynikali Mamlúci, původně vojenští arabští otroci bílé pleti a až do 16. století vládci Egypta. To oni udělali z Káhiry město tisíce a jedné noci. Vyzdobili ji paláci, mešitami a jinými skvostnými stavbami.

Na prohlídku Káhiry potřebujete mnoho dní, na její poznání bezpochyby mnoho let. Jako svědomití turisté byste měli vidět pyramidy a Egyptské muzeum, bloumat rušnými obchodními ulicemi, pít čaj a mlsat ovocné poháry v kavárnách, navštívit Město mrtvých, obývané dnes živými, i staré město založené Římany, obývané křesťany a posléze obsazené Araby.

A co ještě? Projet se po Nilu, obdivovat ostrov Geziru a nilometr a pak se vrátit do staré Káhiry na turistický trh Chan el Chalili a pak pokračovat až k římskému opevnění u brány „dobytí“ Báb el Futúh. Kámen na hradby brali dobyvatelé ve staré Memfidě – místy jsou na něm vidět faraonské reliéfy. A rada na konec: Pospěšte si s návštěvou Káhiry, než se všechno zhroutí a ve jménu pokroku ustoupí novým stavbám z betonu, skla a oceli.


Zvětšit mapu: Káhira, Egypt
autor: paj
Spustit audio