Josef Formánek: "Říkali mi Si Lap Lap"

Host (Josef Formánek): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Josef Formánek se narodil 16. června 1969 v Ústí nad Labem. Studoval Střední zemědělskou školu v Roudnici nad Labem. Dosud jako reportér navštívil přes 30 zemí světa. Před třinácti roky stál u zrodu geografického magazínu Koktejl. 7 let psal knihu Prsatý muž a zloděj příběhů, které se prodalo skoro už 30 tisíc výtisků. Loni v červnu během 24 hodin napsal a vydal, tedy dostal ke čtenářům, tištěný příběh Létající jaguár. Nyní pracuje na pohádce pro děti i dospělé a souboru amazonských povídek o hledačích zlata. Zároveň píše už třetí román. Je to tak?

Host (Josef Formánek): Ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co vás kdysi vůbec zavedlo k Mentawajům na Siberut? Náhoda?

Host (Josef Formánek): Asi náhoda a také to bylo to, že jsem zkolaboval, byl jsem v nemocnici a doktor mi říkal: Vy se sebou, člověče, už něco dělejte, protože jestli to takhle půjde dál, tak brzy zkolabujete už napořád. Já jsem se ho ptal, co mi je, a on mi říkal, že mi nic ve skutečnosti není, jenom to tělo z toho stresu už dál nechce. Tak mi poradil, abych se sebral a odjel na dlouho.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pomohlo to?

Host (Josef Formánek): Myslím, že pomohlo. Asi mě to trošku změnilo, i můj názor na život.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste tam strávil 4 měsíce, pokud to vím dobře. Proč právě Siberut?

Host (Josef Formánek): Já za prvé miluji přírodní národy a potom jsem shodou okolností viděl staré obrázky ze Siberutu a ti lidé mě fascinovali, já jsem se do nich zamiloval.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jenom podotknu, že Siberut je ostrov v Indonésii, abychom to upřesnili.

Host (Josef Formánek): Leží západně od Sumatry v Indickém oceánu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem i tato oblast byla postižena právě vlnou tunami 26. prosince?

Host (Josef Formánek): Bohužel byla. Siberut leží přímo na té desce, která se lámala, takže tam ty otřesy byly silné. Já jsem se hrozně bál, aby ten ostrov zůstal a vydržel. Kupodivu jestli jsou ty zprávy, které mám od jednoho Čecha ze Sumatry, který zase slyšel o událostech na Siberutu, mám zprávy, že sice došlo ke škodám na majetku, ale k žádným škodám na životech, takže to je zvláštní, jestli se tam stalo to samý, co se stalo domorodcům na Andamanských ostrovech, že jestli měli nějaký instinkt, že když je prostě zemětřesení, že mají utéct do hor, tak nevím. Naštěstí se údajně nic domorodcům na tom ostrově nestalo. Přesto tam možná v květnu pojedu a pojedu i s nějakými prostředky. Oslovil mě jeden galerista, který chce pomalovat 66 hlav od 66 českých výtvarníků a ty hlavy chce prodat, bude tam, tuším, pan Anderle, pan Born, ale nemám v hlavně celý ten seznam.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže taková výtvarná akce a ten výtěžek půjde právě pro domorodce na Siberutu?

Host (Josef Formánek): Budou vydraženy v aukci a ten výtěžek chtěli věnovat někomu, kdo tam konkrétně ty peníze přinese, koupí za ně konkrétní věci a dá je konkrétním lidem. Takže se mě zeptal, jestli bych byl ochoten. Já jsem řekl, že samozřejmě rád.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste si z několikaměsíčního pobytu na Siberutu přivezl rituální tetování. Ještě jste nám ho neukázal, co máte vytetováno?

Host (Josef Formánek): To já ukazuji jenom v létě u bazénu a vlastně ani to ne, protože mí rodiče mi řekli, že už se mnou nikdy nepůjdou na veřejné koupaliště, protože se za mě stydí, že vypadám jako kriminálník, protože to je potetovaná celá horní část těla, ale samozřejmě jsou to geometrické obrazce, který mají představovat prales, slunce je dárkyně života.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já, když se na vás dívám, vidím, že máte na sobě spoustu korálků, na rukou máte určitě stovky korálků. Co to symbolizuje?

Host (Josef Formánek): Korálky mám minimálně 6 let na rukou, protože jsem je nesundal, to jsou šamanský korálky. Neustále je tedy obnovuji, protože ony samozřejmě podléhají času, takže si dovyrábím nebo respektive nechávám vyrábět svými rodinnými příslušníky korálky. Jsou vlastně z červených a žlutých korálků. Červená je proti zlým duchům univerzální barva na Siberutu a žlutá je pro dobrou náladu, takže mě to má chránit před zlými duchy. Ne vždycky se to těm náramkům podaří. Někdy jdu do baru a podlehnu démonům v sobě.

Moderátor (Naděžda Hávová): To je možná tím, jak ty korálky ztrácíte.

Moderátor (Vladimír Kroc): Do jako míry je příběh v knize Prsatý muž autobiografický? Si Lap Lap pojmenovali domorodci přece tebe?

Host (Josef Formánek): Pojmenovali mě. Samozřejmě každý autor píše trošku ze svého života, je v tom ale i velký kus fantazie. Můj nakladatel mi řekl, ať všude říkám, že to není pravda, takže já se toho budu držet, ale přiznám, že asi v každé knize, kterou jakýkoliv autor napíše, ať je to autor románu, beletrie a nebo cestopisu, tak do toho trochu pronikne sám sebe. V Prsatém muži je toho promítnuto víc než třeba by bylo zdrávo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na to jsem se právě chtěl zeptat, jestli je to spíš román, román v románu, cestopis, fantazie, co to je?

Host (Josef Formánek): Je to, dá se říct, román v románu, cestopisný román. Je to hlavně příběh člověka, který už nemůže a připadá mu, že je na dně, protože mu to nefunguje doma a má hrozný dluhy a neví, jak dál z toho. Když už mu připadá, že vlastně už není kam jít, tak teprve zjišťuje, že právě když už jste na to měli, už nemáte co ztratit, takže už to je to prima, že už se můžete jenom odrazit od toho dna a jít nahoru.

Moderátor (Naděžda Hávová): Proč jste se s vydavatelem rozhodli dát románu i zvukovou podobu na CD? Já ho mám teď v ruce, dívám se na to. Čte herec národního divadla Jiří Štěpnička.

Host (Josef Formánek): Tak to jsem se nerozhodl já, to se musíte zeptat nakladatele, protože to byl jeho záměr. Jeho samotného překvapil zájem o knihu Prsatý muž a zloděj příběhů, protože údajně jsem jeho nejprodávanější autor od revoluce a údajně podle něho je to i nejprodávanější prvotina od revoluce.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zjišťoval jste si, kdo čte vaši knihu?

Host (Josef Formánek): Nezjišťoval a chodí mně hrozně moc dopisů, že v té knize je shodou okolností mailová adresa na mě, tak mi píše hrozně lidí a moji příbuzní se mi smějí, že mi píší hlavně ženy, ale já musím říct, že ne. Píší mi i chlapi a píší mně mladí i staří, ale nedokážu to říct, kdo je čtenářem té knihy.

Moderátor (Vladimír Kroc): V jakém vztahu je dnes Josef Formánek k časopisu Koktejl, u jehož zrodu v roce 1992 stál?

Host (Josef Formánek): Ve stejném vztahu jako je rodič, kterému dítě řekne, že už nepotřebuje jeho rady, ale vy jste přesto opodál, abyste kdykoliv bude to dítě potřebovat, mu poskytli pomoc a nebo prostě jste mu byli na blízku, abyste mu pomohli, protože to je přece jenom moje další dítě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pokud se nepletu, našel jsem na internetu, že v roce 1998 byl vyhlášen na majetek Koktejlu konkurz. Proč tehdy k tomu došlo?

Host (Josef Formánek): Asi druhotná platební neschopnost, dluhy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už je to teď v pořádku? Ostatně jak jsem pochopil, tak Josef Formánek se vzdal svých podnikatelských aktivit a teď je spisovatel na volné noze, je to tak?

Host (Josef Formánek): Jak jsme se bavili o knize, tak ty dluhy jsou popsaný i v knize Prsatý muž a zloděj příběhů, takže já jsem se s tím netajil, že to bylo těžký a byla to těžká cesta a dlouhá cesta vybudovat Koktejl. Já jsem rád, ať je to jakkoliv, že dneska Koktejl tady je, ať už ho vede kdokoliv.

Moderátor (Naděžda Hávová): V Praze má být zanedlouho pokřtěn nový cestovatelský magazín. Je podle vás pro nový časopis tohoto zaměření na trhu ještě vůbec místo?

Host (Josef Formánek): Já jsem zažil za těch 12, 13 let už více časopisů, který vznikly paralelně s Koktejlem, a vlastně nikdo jiný nedokázal na tom trhu vytrvat a zůstat. Dneska tady vlastně jsou jenom 3 tituly o cestování a ty jsou tady stabilně a dlouhodobě. Jinak všechny ty nový tituly, a bylo jich asi 6 nebo 7 takových pokusů, tak skončily, protože si myslím, že ty noví vydavatelé podceňují to, že ten rozjezd je dlouhý a bolestivý, že to není jako že si někdo myslí, že na tom zbohatne. Mám takovou dobrou historku. Byl jsem někde v baru a někdo mě oslovil, že jsem tedy ten Formánek, co založil ten Koktejl, tak jestli bych mu nemohl nějak poradit. A já jsem mu řekl, že když mně dá milion korun, tak mu to za ty peníze rozmluvím a ještě na tom vydělá.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co by se muselo stát, aby Josef Formánek znovu vklouzl do podnikání, do byznysu a třeba rozjel nový časopis?

Host (Josef Formánek): Já si myslím, že asi už to je pro mě uzavřená kapitola, protože i navíc jakoby to mělo několik důvodů, souvisí to se Siberutem, souvisí to se psaním i s tím, že si myslím, že jsem lepší psavec než podnikatel, spíš takový vizionář než klasický byznysmen.

Moderátor (Vladimír Kroc): V červnu jste podnikli poněkud bláznivý kousek, který se měl dostat do Guinessovy knihy rekordů. Za 24 hodin si napsal a vydavatel vytiskl a rozdistribuoval knihu Létající jaguár. Celé to vzniklo vlastně jako hec, jako sázka. Proč?

Host (Josef Formánek): Nakladatel, namlsaný úspěchem Prsatého muže, kterého se prodalo těch 30 tisíc kusů, tak do mě hučel už od léta, kdy napíši další knihu. Já jsem říkal, že nejsem stroj, abych na požádání vyplivl knihu, protože tu první jsem psal 7 let. On říkal: To nejste žádný spisovatel. To se mě samozřejmě dotkl. Řekl jsem, že když budu chtít, tak napíši knihu, ale to bys ji musel za stejně dlouhou dobu vytisknout a rozdistribuovat. On říká: Fajn, tak to takhle uděláme. Takže to byla taková legrace, ale pak jak jsem byl na tom náměstí a psal jsem a byl tam se mnou výtvarník, tak jsem si řekl, že to musím udělat dobrý, aby to bylo i čtivý, abych se za to nemusel jednou stydět.

Moderátor (Naděžda Hávová): Létající jaguár je spíš než avizovaný román takovou novelkou, kniha má 68 stránek, 14 ilustrací, které dělal Dalibor Nesnídal. Jaký to mělo všechno smysl kromě toho, že šlo o dobrý reklamní tah?

Host (Josef Formánek): Já si myslím, že to nebyl jenom reklamní tah. My jsme třeba výtěžek z té knížky, což bylo nějakých 68 tisíc, věnovali na slůně, které se narodilo v Ústí nad Labem. Věnovali jsme to zoologické zahradě. Za další si myslím, že vznikla kniha, kterou bych třeba psal, kdybych nebyl ničím tlačen, půl roku, protože já umím být líný a nic nedělat. Jsem rád, že vznikla, protože já jsem nakladatelovi říkal, že jestli se mi nebude líbit, že to první vydání prodáme a výtěžek půjde slonům, takže jo, ale že to druhé vydání, pokud se mi to nebude líbit, že ho nechci, protože nechci něco, co by se mi nelíbilo, vydávat v reedici. Když jsem to viděl a četl jsem to s odstupem, tak se mi to docela líbí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ty sis vlastně ani nemohl vybrat námět, protože jsi losoval z nějakých témat. Kdo je určoval? Víme, že sis vytáhl nakonec témata marnost, nejlepší ženská mého života a doprava MHD v Praze.

Host (Josef Formánek): To posílali lidé maily, poštou, SMS. Já jsem si na místě vylosoval nebo to losoval dokonce zástupce toho města rekord. Myslím si, že se podařil hezký příběh o andělovi, který přijde, když my potřebujeme, nejenom aby provedl něco dobrého, ale třeba i něco zlého, aby spravedlnosti bylo učiněno za dost.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak myslím, že velkou poklonu ti sklonil spisovatel Arnošt Lustig. Cituji: Spisovatelé měli a vždycky budou mít rádi výstřednosti. Josef Formánek výstřednost povýšil na literární událost, když napsal tuto knihu. Přestože vznikala jenom pár hodin, nebude se muset za ni stydět ani za 50 let. Tak to je hezký.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pokud by vydavatel přišel opět s podobnou nabídkou, slyšel byste na ni?

Host (Josef Formánek): Já si myslím, že už je to asi pase, už jdu dál. Teď vlastně ta třetí knížka, kterou píšu, tak to je zase úplně něco jiného. Nechci žít z podstaty, život je hrozně krátký, hrozně to utíká, tak nechci být zaškatulkovaný jako ten, který píše příběhy odněkud z exotiky, takže teď na just píši příběh lásky a nenávisti z chladné Evropy, který se odehrává tady v Čechách.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak jsi daleko s tou knihou?

Host (Josef Formánek): Už bych ji měl pomaličku odevzdávat, aby mohla na podzim vyjít, ale já si myslím, že ji odevzdám o něco později a nebo když se mi nebude líbit, tak ji odevzdám třeba až příští léto, ale myslím si, že bych ji mohl do toho léta stihnout, aby se stihla vytisknout do podzimu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co dál? Vážnější, serioznější a propracované projekty, dobrodružná výprava nebo zase nějaký ztřeštěný kousek, když tedy nepočítáme tu knihu, která by měla vyjít možná už na podzim, možná až příští rok?

Host (Josef Formánek): Já si myslím, že psaní jako práce na plný úvazek a třeba na zbytek života, protože si myslím, že to je to, co miluji, co mi jde a to, co třeba těší i někoho dalšího, třeba čtenáře nějaký. Ale mám ještě jeden takový sen, chtěl bych jednou založit muzeum přírodních národů, dokud je ještě co zakládat a co shromažďovat, dokud ty národy ještě existují.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zatím je to jenom u myšlenek?

Host (Josef Formánek): Zatím je to jenom taková představa, ale uvidíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prý sis splnil dva klukovské sny, založit časopis a napsat knihu. Tak ten třetí sen je právě to Formánkovo muzeum.

Host (Josef Formánek): Já jsem si prostě říkal, že jsem jenom takový užívač toho života, že jenom cestuji a vnímám tu krásu a těším se z toho, že mohu třeba v Amazonii lovit pyrani a pak si je dát na ohni, a vlastně popisuji ten svět a vlastně z něho jenom těžím, tak jsem si říkal, že bych to mohl nějak vrátit, ať to zní jakkoliv hloupě a pateticky, že bych prostě mohl udělat něco, co mohu udělat já, nějak přispět. To, že mám na to snad organizačně i znalostmi nebo touhou nějaký takový projekt dovést do konce a nechat tady pro další generace, že něco takového na světě existovalo, že byli křováci a eskymáci, že se třeba podívají, jak vypadala taneční maska a nebo si poslechnou zpěvy ze Siberutu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Díky té knize Prsatý muž tě lidé spojí zejména se Siberutem. Nejsi na to už trošku alergický v tom smyslu, že se zapomíná na to, že cestuješ a když se zmíníš o Amazonii, tak možná některý posluchač je překvapen?

Host (Josef Formánek): To asi znáš sám, jak už jsem byl na tolika přednáškách, tak já si připadám tak nepatřičně, protože už často nevím, jestli jsem to vykládal před pěti minutami nebo minulou přednášku. Takže když už nemusím, tak v radiu, v televizi nebo na přednášce řeknu, že bych mluvil raději třeba i o něčem jiném. Ne snad že by Siberut nebylo zajímavé téma, ale pár mých kamarádů mi říkalo: Pepo, ty už o Siberutu nemluv.

Moderátor (Vladimír Kroc): Existuje nějaký cestovatelský sen země, kterou bys rád projel, navštívil a zatím se to nepovedlo?

Host (Josef Formánek): Měl jsem sen, nechci o něm mluvit, protože to je místo, kde nevím, jestli někdo přede mnou byl. Asi byl, ale myslím si, že to je místo málo popsaný. Není to takový sen, že bych ho musel nutně navštívit. Já jsem si myslel, že jsem se vycestoval tak hodně, že dneska nemám žádnou touhu někam vycestovat nebo něco nutně vlastnit nebo prostě něco nutně udělat. Připadám si jako že jsem byl tak přeplněný, že mně bude dlouho trvat, než se úplně vyprázdním, abych zase měl chuť nabírat své dojmy a zážitky. Teď si užívám spíš chalupy, já se dívám z okna a tam pode mnou se pasou srnky, odhrabávají sníh. Volá mě kamarád, že je v zácpě, jestli jsem také v zácpě, takže jsem solidární a říkám, že jsem také v zácpě, ale dívám se na ty srnky. Já si užívám takovýchto věcí, protože jsem si na to Siberutu uvědomil, že vlastně je úplně fuk, jestli jste v pralese nebo v Českém Středohoří na samotě u lesa. To je jenom na nás, jaký život si vybereme a jaký klid nastolíme. Já říkám, že každý, kdo kamkoliv jede, tak to, co tam hledá, tak si vlastně veze s sebou. Jestli někdo hledá nudu, tak tu nudu najde. Jestli někdo rád luxusní hotely, tak je najde. Jestli někdo hledá dobrodružství, tak ho najde.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zároveň asi platí, že sám před sebou neutečeš.

Moderátor (Naděžda Hávová): V Létajícím jaguárovi píšete: Až přijde můj čas, chci umřít v sedě ve svém tmavomodrém saku od Danhila, aby literární chytrolíni, kritici a tak nemohli napsat, jsem nýmand. To ať mi nikdo neříká, že nýmandi umírají v saku od Danhila, to pozor. Máme si to podtrhnout jako životní krédo Josefa Formánka?

Host (Josef Formánek): Jestli chcete, tak klidně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to je tečka za naším rozhovorem. Děkujeme za to, že jsi přijel z té samoty u lesa. Na slyšenou.

Host (Josef Formánek): Na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.