Jiří Ornest

Otec – Ota Ornest, režisér. Matka – Jarmila Smejkalová, herečka. Strýc – Jiří Orten, básník. Z tohoto výčtu by se mohlo zdát, že Jiří Ornest zkrátka jinou volbu než stát se hercem neměl. Opak je však pravdou. „Rodiče mě k žádnému konkrétnímu povolání netlačili,“ vzpomíná. „Považuji se navíc za relativně líného člověka. DAMU jsem považoval za nejjednodušší způsob, jak prožít mládí a nebýt příliš otravován školní výukou.“

Za sebou dnes má už dlouholeté herecké působení, spojován bývá především s pražským Divadlem Na zábradlí. Jednou z rolí, kterou si na jeho prknech vyzkoušel, je postava projektanta Bergmana ve hře Václava Havla Asanace, kterou se divadlo rozhodlo do repertoáru nasadit loni v březnu.

„Jak na Václava Havla, tak na jeho hry mám určitou slabost,“ přiznává Jiří Ornest. „Na jednu stranu jsem proto z uvádění Asanace v Divadle Na zábradlí měl radost, na stranu druhou cítím i jistou odpovědnost – která se po 18. prosinci samozřejmě dramaticky zvýšila. Zkoušení tak nebylo úplně nejjednodušší.“

Jak podle Jiřího Ornesta hra nakonec dopadla? Také to se v záznamu rozhovoru dozvíte. Padly však i další dotazy. Proč vlastně nečte recenze? A jaký postoj zaujímá k nejrůznějším klišé?

Záznam celého rozhovoru s Jiřím Ornestem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.