Jiří Gruša

Spolu s moderátorem zavzpomínal na rok 1981, který byl pro jeho život přelomový. Tehdy se Jiří Gruša vydal do New Yorku za svým nakladatelem a doufal, že se bude moct vrátit zpět do Československa. Bohužel se tak nestalo, přišel o československé občanství a ve 43 letech si musel zvykat na nový život. „První moje reakce byla depresivní. Skončil jsem v nemocnici a mohl jsem přijít o zrak,“ nastiňuje s tím, že už před odjezdem si uvědomoval jisté riziko. „Chtěl jsem vidět svět. A tato ješitnost nebo touha byla důvodem, že jsem podstoupil riziko.“

Po 40 letech se na pulty českých knihkupectví dostává jeho kniha Dámský gambit. Jak ji hodnotí její autor po tolika letech od napsání? „Četl jsem ji pomalu a říkal jsem si, že dnes už bych něco napsal jinak. Na způsobu jazyka je však vidět můj přesun k próze, což bylo velice důležité,“ hodnotí Jiří Gruša svůj text.

Své knihy dnes píše německy. A jak říká, on neopustil češtinu, čeština opustila jeho. „Musíte pracovat v jazyce prostředí, v němž žijete,“ domnívá se s tím, že za svůj první jazyk stále považuje češtinu. „Čeština je základ mého bytí. Mám možnost vnímat ji zvenčí, a tak jsem se naučil mít ji víc rád,“ vysvětluje a vzápětí upozorňuje na filozofickou hodnotu českého jazyka.

Jiří Gruša navíc prozradil, že vlastně nemá rád žádnou ze svých knih. Jaký k tomu má důvod? A jak hodnotí kauzu WikiLeaks a obrovský únik informací? Kdy se diplomat mění v poslušného posla? Odpovědi Jiřího Gruši si můžete poslechnout v audio záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Jiřím Grušou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.