Jaroslav Max Kašparů

"Hodnota dárku není v ceně, která je nalepená na krabičce, ale je v tom, že prostřednictvím dárku říkám tomu druhému: Vím o tobě. Nezapomněl jsem na tebe, mám tě rád," říká Jaroslav Max Kašparů a dodává: "Pokud si dáváme dárky, protože si dáváme dárky, tak je to buď z povinnosti, nebo se předháníme."

Bohužel právě takto ovšem k vánočnímu obdarovávání druhých nejeden z nás přistupuje. Jak se z bludného kruhu vzájemného trumfování vymotat? Jaroslav Max Kašparů navrhuje prosté řešení - vzájemnou domluvu. Sám už k ní přistoupil v případě vánoční korespondence.

"Listonoš nosí kopce dopisů, které jsou v podstatě plné frází. A dělá se to, protože já mu loni napsal, tak on mi letos napsal taky. Dohodl jsem se proto se známými, že si psát nebudeme," uvádí příklad premonstrátský jáhen a zdůrazňuje, že podstatné je o sobě navzájem vědět a myslet na sebe.

Umělý stromeček, umělé svíčky, umělé koledy - co je na dnešních Vánocích vlastně ještě pravé? Uměle se nedá udělat pocit pravé radosti a vědomí sounáležitosti, odpovídá Jaroslav Max Kašparů: "Pokud mě něco trápí - a vidím to v rodinách -, je to skutečnost, že Vánoce se už neslaví jako svátky společenství."

"Kdyby bylo všechno o Vánocích umělé, nevadilo by mi to. Ale ať není umělá láska, radost a společenství - tyto tři atributy Vánoc by se měly zachovat. Nedají se totiž žádným plastem nahradit," shrnuje Jaroslav Max Kašparů.

Proč si dnes tak často nemůžeme vzpomenout, co bychom vlastně chtěli? A proč stále více lidí tvrdí, že Vánoce nemají rádi vůbec? Celý rozhovor Lucie Výborné s Jaroslavem Maxem Kašparů si můžete poslechnout ze záznamu.

Záznam celého rozhovoru s Jaroslavem Maxem Kašparů i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.