Jana Lorencová: Krvavé oleje

18. červen 2006
Jana Lorencová

Vítám Janu Lorencovou. Novinářku, kterou znají televizní diváci z pořadu Klekánice, Na doraz, Za zdí, nejnověji Případ pro reportérku. Ten uvádí Česká televize každý čtvrtek od nevýhodných pěti hodin odpoledne. Janu Lorencovou znají i čtenáři novin a my ji dnes představíme jako autorku knižní novinky jménem Krvavé oleje. Ta vyšla s podtitulem Můj přítel vrah. Krvavé nebo-li lehké topné oleje můžete, paní Lorencová, srozumitelně říci, v čem ta tragicky proslulá kauza spočívá?

Host (Jana Lorencová): Zákonodárci na návrh jednotlivých ministerstev přijali zákony, podle kterých, a já to řeknu samozřejmě velmi zjednodušeně, se komodita zdaňovala podle toho, jak byla nazvaná. Stejné médium jednou nazvané lehký topný olej, jindy nazvané motorová nafta a podle toho názvu se vlastně danilo. Rozdíl v daních byl tenkrát nějakých 12 korun na jednom litru a těch 12 korun měl vybírat stát do státní pokladny. V souladu s těmi zákony a opatřeními, která byla přijata, nevybíral a ty peníze zůstaly v kapsách jedinců.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano. Jedincům mimo zákon, s posvěcením zákona.

Host (Jana Lorencová): Už v roce 90 ty obchody tady fungovaly a trvalo to zhruba do dubna, května roku 96, kdy už poté invazi těch mých reportáží a článků, tenkrát se moc novinářům do toho nechtělo, do toho problému, tak vlastně Poslanecká sněmovna z vlastní iniciativy předložila návrh zákona, je to jeden ze zdařilých zákonů, podle kterého vlastně to médium bylo zdaněno tou vyšší sazbou a ten, kdo prokázal, že protopil tu naftu, tak se mu ta daň vrátila.

Moderátor (Jana Klusáková): Velkokniha o 460 stranách obsahuje jen zlomek toho, co se vám podařilo od roku 1993 shromáždit.

Host (Jana Lorencová): Ten můj archiv je opravdu velmi obsáhlý, je tam spousta dalších zajímavých věcí, které bych velmi ráda ještě, pokud to bude čtenáře dál zajímat, tak bych velmi ráda udělal ještě pokračování, to pokračování bych chtěla zaměřit i na osud jednoho z koní, jde o mladého chlapce, kterého používali olejáři k podepisování faktur a dodacích listů na dva měsíce, on netušil vůbec, o co jde, o jaký podvod kráčí. Pak ho vyvezli na Ukrajinu, kde teda vlastně pobýval 10 let bez možnosti návratu domů.

Moderátor (Jana Klusáková): Píšete o zločinu, který se na občanech odehrál s posvěcením státu. Přičemž tím státem není jenom Česká republika, těch států bylo víc.

Host (Jana Lorencová): Ono se to jakoby přes kopírák odehrávalo i v jiných státech a ty státy jednotlivé místo aby se poučily od toho předchozího, který tím prošel, tak se poučily v jiném smyslu, ano. Místo, aby byly přijaty zákony, aby se to tady u nás nemohlo odehrávat, byly přijaty zákony, ono ejhle, ono to tam vlastně fungovalo, tak proč bysme to nezkusili u nás taky.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste byla leckde osobně v tom zahraničí, odvážila jste se až do Ingolstadtu.

Host (Jana Lorencová): To bylo velmi krátce po tom, co jsem se dozvěděla o tom principu toho obchodu s těmi topnými oleji a vlastně já pořád říkám, s topnými oleji a ono to vlastně to byl obchod s motorovou naftou, ze které stát nevybíral daně, protože to nebyly žádné lehké topné oleje, vždycky to byla super kvalitní motorová nafta. Po několika týdnech nebo měsících, když jsem se dozvěděla ten princip u toho, co se tady vlastně odehrává, tak jsem se vypravila do Ingolstadtu, to byl jeden z dodavatelů té komodity a já jsem chtěla vědět vlastně, jak tm fungují zákony, jak to mají Němci ošetřené a co se to vlastně k nám dováží, protože to byla ještě ta doba, kdy většina řadových občanů, kteří o tom nic nevěděli, stejně jako v podstatě tenkrát ani já, tak byli přesvědčeni, že opravdu jde o nějakou variantu topného oleje, který je vlastně vyráběn vždycky tak zhruba ve 4 stupních kvality.

Moderátor (Jana Klusáková): A vy v té knize píšete, že jste pořád čekala, až se ozvou stížnosti na to, že lidé, kteří to tankují do svých vozů, že se jim zadřely motory a ono pořád nic.

Host (Jana Lorencová): Ano, přesně tak a to byl jeden z důvodů, pro který jsem do toho Ingolstadtu jela. Jedna z těch větví jakoby se vyhnula tomu obrovskému masivnímu dovozu z té Ukrajiny, z Ruska, Maďarska, ze Slovenska a táhla z toho Ingolstadtu. Musím říct, že to byla asi tak mým odhadem a ten nemusí být zdaleka teda přesný, ale snad desetina toho, těch dovozů pouze. Já byla přesvědčená, že to je Ingolstadt a Avetevina, že to jsou ti hlavní dodavatelé.

Moderátor (Jana Klusáková): Napsala jste, největší vinu na tom, co se v olejářské době odehrálo, nesou ti, kteří navrhli zákony, které to umožnily a dále ti, kteří je schválili a poskytovali k nim výklady. A já se vás ptám, paní Lorencová, tihle lidé už zůstanou navždy beztrestní?

Host (Jana Lorencová): Ono to tak vypadá, že ano. I pro mě je to taky nepochopitelné, ale jednou je fakt, že tenkrát někdo konkrétní navrhl podobu zákona o nepřímých daních, ten zákon vstoupil v platnost a tudíž já neumím teď to ani s ničím srovnat, přesto, že to bylo evidentní, že je okrádán daňový poplatník, že je občan okrádán bestrupuózně, tak tím, že se tomu prostě dalo posvěcení zákonnou normou, tak jaksi se na to asi bude muset zapomenout, protože opravdu to tak bylo. Ten zákon fungoval tak, že ty daně ten stát vybírat nechtěl. Jenom ještě připomenu, existuje případ firmy Madocar. Mnohokrát propíraný v médiích, jednou jsou odsouzeni, pak zase ne, je totiž tak absurdní. Oni udělali, tato firma, v podstatě jedinou věc, v souladu s tím, co navrhovalo tehdejší ministerstvo financí se rozhodli do toho obchodu zapojit. A protože viděli, že všichni ostatní si jako mezičlánek strkají ty bílé koně jenom prostě proto, aby ten kůň přejmenoval to médium na naftu nebo podle momentální potřeby, tak oni si říkali, no, to je divné, proč bysme to dělali a tak se vypravili na ministerstvo financí.

Moderátor (Jana Klusáková): A kdo byl tehdy ministrem financí.

Host (Jana Lorencová): Ivan Kočárník. Právníci z firmy Madocar a šéfové firmy a majitelé firmy Madocar, zdálo se jim to strašně nepochopitelné, že by ten stát ty daně nechtěl vybírat a tak se vypravili na to ministerstvo financí a chtěli to slyšet od kompetentních lidí, že teda je fakt jako nemusí platit. Setkali se tam s člověkem, který jako v té hierarchii úřednické, tak on byl ten, který ty zákony v první podobě dával dohromady, pak to šlo k inženýru Klakovi, tehdejšímu náměstkovi Ivana Kočárníka, ministra, ten to Ondřej Venstein jim řekl, ne opravdu je to tak, že z toho se daně odvádět nemusí. Nemohu citovat doslovně teď, ale vyplynulo to a je to i zaznamenáno u soudu, že přiznává to, že jim toto řekl, těm majitelům té firmy.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano.

Host (Jana Lorencová): Čili oni uklidněni se vrátili zpět, ale říkali si, proč bysme tam strkali nějakého koně, jestliže to je opravdu v souladu se zákonem, tak je to asi největší blbost, kterou bychom mohli udělat. Navíc ty koně už tenkrát začali různě mizet a přejmenovali si to sami. To je jediný hřích, oproti všem těm ostatním, kteří jsou zcela nepotrestaní, kterého se ta firma dopustila.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdopak stál na vrcholu pyramidy, kdo to všechno vymyslel? Tušíte to?

Host (Jana Lorencová): Spekuluje se o tom, že to je, že to byla sonsevská mafie, spekuluje se o různých zahraničních vlivech a ono tomu nasvědčuje i to, že to skutečně fungovalo v tom Maďarsku, na Ukrajině, dodnes není úplně objasněno, jakou formou ty cisterny, když procházely jednotlivými státy, tak jestli nakonec tam nefungovala daňová soustava, která umožňovala, aby se v každé té zemi odsály ze státní pokladny, stejně jako u nás, když se vyváží a že, tak si odsaje ze státní pokladny ta firma DPH a tu spotřební daň, což byl případ Chemapolu, který byl největším dovozcem a obchodníkem s těmi topnými oleji.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdo mu tenkrát šéfoval?

Host (Jana Lorencová): Tehdejším šéfem Chemapolu byl Junek, že, to je postava známá i mediálně, protože tam byla podezření a myslím, že to bylo i prokázáno na spolupráci s KGB.

Moderátor (Jana Klusáková): A s STB samozřejmě taky.

Host (Jana Lorencová): A samozřejmě i s STB.

Moderátor (Jana Klusáková): V těchto dnech jsme dostali do redakce dopis od jedné posluchačky Radiožurnálu ze Šumperka. Zamýšlí se nad výsledkem voleb a mimo jiné píše. Můj názor je, že i když se politici nemají zrovna v lásce, musí držet pohromadě z toho prostého důvodu, že každý na každého něco ví. Tedy pravda nezvítězí a nevítězí, ta pláče v tom nejtemnějším koutku. Nevidí to naše paní posluchačka příliš černě?

Host (Jana Lorencová): Asi ano, ale já taky.

Moderátor (Jana Klusáková): Tím hostem je Jana Lorencová, novinářka a autorka knihy Krvavé oleje. Vypsala jsem základní škody, které náš stát vinou kauzy LTO, lehké topné oleje, utrpěl a poprosím vás, paní Lorencová, abyste jednotlivé body komentovala. Za prvé, daňové úniky v řádech miliard.

Host (Jana Lorencová): Já pořád znovu zdůrazňuji. Stát má jedinou povinnost, a to blaho svých občanů. Takže ten stát nás tenkrát zavázal, abychom platili daně do státní pokladny, tu státní pokladnu před těmi, kteří je tam měli dodávat ty daně, zavřel. Prostě do té státní pokladny ty peníze nepřišly a šlo o desítky miliard, nikoliv o miliardy, o desítky miliard a myslím si, že to přesné číslo nebude asi nikdy už přesně zjištěno.

Moderátor (Jana Klusáková): Další škoda. Zbytečná práce policie, finančních úřadů, celníků a soudů. Ta také není zadarmo.

Host (Jana Lorencová): Ano, krom těchto všech škod tak se předstíralo určitou dobu, že se tady něco vyšetřuje. Jenomže jak policie, tak ti finanční úředníci, všichni jednoznačně museli narazit v určitou chvíli na bariéru toho zákona, který je nepustil dál, takže oni šetřili, v podstatě nevěděli ani co a v určité fázi zjistili, že je to činnost, která je legální. Co měli šetřit, a to byly stovky policistů.

Moderátor (Jana Klusáková): Další škoda, pachuť faktu, že až na pár jednotlivců zůstala loupež století nepotrestána, z čehož plyne, že ty neuvěřitelné peníze v řádu miliard zůstaly v kapsách olejářské mafie. A nikomu z nich nebyl dosud majetek zabaven.

Host (Jana Lorencová): Ano, přesně tak to je. Jednou snad i na křesle Jana Klaka byla Ivona Levierská, která pracovala v Ostravě na ředitelství finančního úřadu a já, když jsem s ní jednou v jedné z těch reportáží natáčela rozhovor, tak jsem se ptala, kolik bylo tedy vyměřeno, protože vždycky byla taková ta alibistická odpověď ze strany toho ministerstva financí, že oni tedy aspoň vyměřují. Ano, vyměřovali. Kolik toho vyměřili já teď přesně nevím, ovšem fakt je, že ani z toho vyměřeného nevybrali ani korunu. Ta náměstkyně Ivona Levierská mi to vlastně v závěru toho rozhovoru potvrdila. Prostě i to bylo formální.

Moderátor (Jana Klusáková): Blíže neurčený počet mrtvých. Kdo a proč musel, paní Lorencová, zemřít?

Host (Jana Lorencová): Vzhledem k objemům financí, o které v těch obchodech šlo, tak bylo celkem logické, že v určité fázi se může stát, že někdo se opozdí s platbou a přitom ty peníze oni budou potřebovat do toho, aby mohli nakupovat další zboží. Logické bylo, že se v určité fázi začne objevovat brutalita a násilí. Šlo o to, že ti lidé prostě v určité fázi nebyli nebo nechtěli, mysleli si, že si něco nahrábnou pro sebe víc, že těm, od kterých kupovali, dají méně těch peněz, anebo nějakou dobu žádné, že si je podrží, anebo si třeba chtěli ulít úplně. No a protože ta olejářská skupina opravdu pracovala na principech mafie, tak bylo jasné, že za takovým činem následuje trest. Každý, kdo do té skupiny se dostal, tak věděl, do čeho jde. Všichni věděli, že musí dodržovat ta vnitřní pravidla, ono to tak funguje v každé mafii.

Moderátor (Jana Klusáková): Jedním z mála potrestaných za tuhle kauzu je Jiří Večeř. Muž, který se policii sám přihlásil a leccos při výsleších sdělil. Před časem naše mediální scénu rozčeřil váš dokumentární film Můj přítel vrah. Opakovaně jsme ho viděli na obrazovkách České televize. Tím přítelem, málem bych řekla takzvaným, je právě Jiří Večeř. Uvádíte ho jako spoluautora knihy Krvavé oleje. V čem spočívá jeho spoluautorství?

Host (Jana Lorencová): Spoluautorství Jiřího Večeře spočívá především v tom, že té knize dal druhý rozměr. On to moje pátrání, lítání po těch celnicích, nádražích a podobně, posunul někam jinam. Je to o jeho sebereflexi, zachycuje tam ta kniha korespondenci mezi Jiřím Večeřem a mnou a rozhovory, ve kterých se ukazuje posun v jeho myšlení a to, co se s ním vlastně odehrálo poté, co se policii a orgánům činným v trestním řízení vydal do rukou s vědomím, že bude potrestán.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak můžete vědět, že vám Jiří Večeř sděluje jenom pravdivé informace?

Host (Jana Lorencová): Já si myslím, že by to byl především jeho problém, kdyby to nedělal. Já o tom nepochybuji, nikdy jsem neměla možnost se přesvědčit o tom, že by mi lhal, spíš naopak. Všechno, co jsem se dozvěděla následovně a nebo to, co jsem třeba už měla, pak potvrzuje to, že je to tak, jak on říká a já chci jenom dodat, že já si to už dneska nijak neověřuju. Pokud by mi lhal, tak je to jeho problém.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste v té své knize Krvavé oleje, jak jste právě řekla, zveřejnila část obsáhlé korespondence s Jiřím Večeřem, ten si toho času odpykává dvanáctiletý trest odnětí svobody ve věznici na Mírově. V jednom z posledních dopisů Jiřího Večeře ujišťujete. Dneska vím, že jsem v tobě našla přítele. Člověka, o kterém nepochybuji a kterému věřím. Ještě čemu?

Host (Jana Lorencová): Za těch dneska už vlastně pět let poznáte toho člověka a myslím si, že hlavně díky tomu, že do dopisů, když se s někým znáte, z každodenního života, stýkáte se s ním pořád, tak on nemusí zhušťovat něco do nějakého koncentrátu těch myšlenek, v těch dopisech ano. Ty dopisy jsou zhuštěné, jeho nitro, to, se v něm odehrává, ale zhuštěné. Daleko snadněji bych řekla, že se takto ten člověk pozná, anebo ti lidé se poznají touto formou myslím daleko lépe, než v běžném každodenním životě.

Moderátor (Jana Klusáková): Knihu Krvavé oleje uzavírá seznam firem a fyzických osob, je toho 33 stran, ano, vážení posluchači, je toho skutečně 33 stran a vy dodáváte, paní Lorencová, že to zdaleka nejsou všichni. Kdo je na tom seznamu?

Host (Jana Lorencová): Na tom seznamu jsou především ti, na které jsem narazila při pátrání po těch, kdo s tím obchodovali, na které narazili policisté, na které narazili celníci, finanční úředníci a jsou to především firmy, které mohly být ve fázi koní, mohli to být fakturanti, mohli to být nákupčí, deklaranti, nedá se přesně říct u každé jeho pozice nebo musela by být o tom další kniha.

Moderátor (Jana Klusáková): Kniha Krvavé oleje je už nějaký ten den nebo týden na světě, už se někdo z toho seznamu a vůbec někdo jmenovaný z té knihy, protože vy tam jmenujete i lidi, kteří v té době byli ve vysoce postavených funkcích, už se někdo ohradil?

Host (Jana Lorencová): Ne, zatím ne, ale ten čas je možná ještě příliš krátký. Já si myslím, že se určitě někdo najde, komu to nebude příliš vhod.

Moderátor (Jana Klusáková): Žijete se strachem, paní Lorencová?

Host (Jana Lorencová): Já si myslím, že ne. Já jsem psala poctivou knihu. Já jsem pojmenovala věci tak, jak jsou. Bylo to zvláštní, kdyby mě někdo z nich žaloval, protože vlastně celá ta kniha je o tom, že tady stát legalizoval tuto loupež století, čili že vlastně i v tom seznamu jde o firmy a lidi, kteří v podstatě, když se to tak vezme, nikdy nebyli potrestáni, ani být nemohli, protože zákon byl udělán tak, že to bylo beztrestné.

Moderátor (Jana Klusáková): Jsou to lidé kromobyčejně bohatí, protože miliarda, já si to neumím představit, nenabízeli vám peníze, aby vám takzvaně zacpali ústa?

Host (Jana Lorencová): Jeden z prvních kontaktů s olejáři proběhl úsměvně a v závěru, když odcházeli ode mě v přátelském duchu a říkali, to chcete akorát vy, abychom ty peníze do státní pokladny odevzdávali a nechcete radši koupit cisternu, anebo pět?

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vám, vážení posluchači, představili naši kolegyni, novinářku Janu Lorencovou, autorku knihy Krvavé oleje.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio
autor: Jana Klusáková