Jan Hrušínský otevřel vlastní divadelní scénu
Dobrý den a kvalitní příjem Českého rozhlasu 1 vám spolu s Naděždou Hávovou přeje Vladimír Kroc. V právě začínajícím pořadu Dva na jednoho vítáme herce a divadelního principála Jana Hrušínského. Hezký den i vám.
Host (Jan Hrušínský): Dobrý den.
Moderátor (Vladimír Kroc): Jan Hrušínský se narodil 9. června 1955. Po maturitě na konzervatoři začínal v ústeckém Činoherním studiu, potom byl až do roku 1989 v angažmá v tehdejším Realistickém divadle v Praze. Následovalo divadlo Na zábradlí, ABC a hostování, kromě jiných i v Národním divadle. V roce 1997 zvolil takzvané svobodné povolání a před třemi lety založil divadelní společnost Jana Hrušínského. V prosinci otevřel vlastní scénu divadlo Na Jezerce. Hrál namátkou ve filmech Dívka na koštěti, Straka v hrsti, Lásky mezi kapkami deště, Konec starých časů, Ceremoniář nebo Želary. Vydal knížku, Vážně jste to nečetli? Jan Hrušínský je 20 let ženatý s herečkou Miluší Šplechtovou, mají 3 děti, tři a dvacetiletého Nikolu, dvacetiletou Kristýnu a třináctiletou Barboru.
Host (Jan Hrušínský): K tomu už není co dodat.
Moderátor (Naděžda Hávová): Ale možná je. Vzpomenete si ještě, jakým dnem pro vás byl ten loňský druhý prosinec, kdy jste otevřel zrekonstruované divadlo Na Jezerce? Tedy přesněji řečeno, jednalo se o rekonstrukci 2 stě let staré secesní budovy, kde dřív tuším působila Česká televize.
Host (Jan Hrušínský): Chvilku tam působila Česká televize. Pro mě to byl den určitě nesmírně vzrušující a svým způsobem krásný, protože to prostředí, do kterého jsme se dostali v divadle Na Jezerce díky tomu výběrovému řízení, kterým prošla naše divadelní společnost, je velmi, řekl bych přitažlivé a velmi, tím že je zasazeno do parku, tak člověka zasáhne jakousi dávkou takového pozitivního klidu. A já nevím jak vy, ale to je přesně to, co já zoufale potřebuji a zoufale hledám.
Moderátor (Vladimír Kroc): Kromě toho to máte teď z práce, tedy do práce z domova jenom skok. Považujete to za výhodu?
Host (Jan Hrušínský): No je to jistě výhoda, ale řekl bych že ne příliš podstatná. Já jsem tím zahájil to divadlo v podstatě, protože hraju, hráli jsme představení Woody Allena, Zahraj to znovu samé a já tam jako filmový kritik Felix chodím v bačkorách, tak jsem uvítal diváky v bačkorách a omluvil jsem se za to s tím, že to mám kousek, že můžu chodit do divadla v bačkorách.
Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě se vraťme k tomu objektu samotnému. Patří se říci, že nepatří vám, nebo divadelní společnosti Jana Hrušínského, ale té čtvrti, nebo pražského obvodu Praha 4.
Host (Jan Hrušínský): Ano. Celý ten areál se stává ze 3 budov, jež hlavní část tedy tvoří památkově chráněná klasicistní budova. Původně hospodářská usedlost z počátku 19. století. V průběhu 19. století tam byla otevřeně a později se stala velmi proslulou výletní restaurace. Chtěl bych říct, že jsme restauraci obnovili, také tedy tu neprobuzuji já, ale.
Moderátor (Vladimír Kroc): Ale je tam.
Host (Jan Hrušínský): V areálu prostě je a nabízí své služby lidem včetně zahrádky v parku a řekl bych, že je hojně využívána. Divadelní sál byl přestavěn někdy v roce 24. Já sám jsem v něm hrál, nebo hrál je silné slovo, ale vystupoval jako malej kluk v jakémsi školním představení. Protože v 50 a 60 letech byla Jezerka jakýmsi kulturním domem a s příchodem normalizace byl objekt předán Československé televizi, odkud se vysílal pořad, Vysílá studio Jezerka a tuším, že asi od roku 92 nebo 93 celý objekt chátral. Přespávali tam bezdomovci a vůbec to působilo velmi zoufale, takže radní v Praze 4 udělali velmi odvážné rozhodnutí celý ten areál rekonstruovat a přivést ho do původního stavu, takže ruku v ruce s památkáři toto učinili a ještě bych chtěl říct, že šlo v podstatě o jednu z největších investic Prahy 4 do kulturního zařízení vůbec v historii Prahy 4. Ta rekonstrukce stála asi 73 miliónů korun, tak.
Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste prohlásil, že to největší dobrodružství vašeho života. Není to dobrodružství příliš veliké. Přece jenom se zdá, že divadelních spolků a scén je v Praze už hodně. Zřejmě předpokládám, že i pražský magistrát formou dotací pomáhá s financováním, ale to asi nestačí.
Host (Jan Hrušínský): Víte co, já jako dobrodružství to beru pořád, i když dneska se mi už zdá méně dobrodružné. Jaksi s čím větším zájmem veřejnosti a diváků o to divadlo, tak tím a s větším návalem práce, který v tom areálu člověka skutečně zavalí, jo. Tak není příliš mnoho času na to myslet na nejrůznější dobrodružství a nejrůznější obavy všeho druhu. Ty občas přijdou v noci, když prší třeba ve 3 hodiny ráno, tak si říkám, pane Bože, tam nikdo nepřijde, jo. Ale druhý den jdu a vidím na pokladně, že je napsáno vyprodáno, tak z toho mám docela dobrý pocit.
Moderátor (Vladimír Kroc): Začátkem dubna jste uvedli premiéru hry Manželské vraždění, v níž hrají v režii Jana Hřebejka Slovenka Nataša Burger a Jaroslav Dušek. Je to tedy trojka z úspěšného filmu Horem pádem. Dá se to považovat z vaší strany jako sázka na jistotu?
Host (Jan Hrušínský): No já jsem tu hru dostal od překladatele Michala Lázňovského. Ona se nehrála ještě nikdy, je to česká premiéra.
Moderátor (Vladimír Kroc): Původně je to tedy francouzský text.
Host (Jan Hrušínský): Francouzský text, ano. Je to velmi krásný text.
Moderátor (Vladimír Kroc): Říkáte krásný, ale zní to brutálně ten název, Manželské vraždění.
Host (Jan Hrušínský): No, tak ono v podstatě to je. Je to v kostce by se dalo říct, že to je o tom, jak muži a ženy vedle sebe nemůžou existovat absolutně, ale nic lepšího na světě není. Takže pro mě to představení v režii Honzy Hřebejka má úžasné kouzlo a splnilo vlastně všechno, co jsem od něj očekával beze zbytku. Možná ještě něco navíc. Je to typ divadla, který já mám strašně rád, který tak balancuje na ostří nože, kde na jedné straně je smích a na druhé straně mrazení v zádech a vyrytí. A diváci v každém případě z toho představení, zatím jsme ho hráli asi 5 krát odcházejí s dobrou náladou.
Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem tu sázku na jistotu myslel tak, že tam hraje tedy Nataša Burger, která je známá z filmu Horem pádem, i když tedy dojíždí, to je zajímavé, ze Slovenska.
Host (Jan Hrušínský): To samozřejmě vůbec nebyla jistota, jo. To že tam hraje Nataša Burger je.
Moderátor (Vladimír Kroc): Jaroslav Dušek je asi větší jistota.
Host (Jan Hrušínský): Pro mě to je nesmírně zajímavá produkční zkušenost, když jsme řešili vůbec nastavení toho provozu tohoto představení. Nakonec jsme se shodli na tom, že budeme hrát sériově tři, čtyři představení do měsíce a Nataša bude skutečně dojíždět, protože žije v Lublani. Tak to se podařilo vyřešit a díky tomu, že to představení má úspěch a oba dva herci, jak Jaroslav Dušek, tak Nataša Burger se v něm cítí velmi dobře a hrají ho rádi a myslím, že ho budou hrát rádi. Tak pevně doufám, že k nám bude do Prahy dojíždět hodně dlouho.
Moderátor (Naděžda Hávová): Má principál Jan Hrušínský poslední slovo v obsazování rolí?
Host (Jan Hrušínský): No tak svým způsobem určitě ano, protože jde také o jaksi produkci a o organizaci té věci, aby se to vůbec dalo hrát. Takže není možné obsadit kohokoliv. Protože řada herců je v Čechách tak vytížená, nebo v Praze tak vytížená, že skutečně vám řeknou, že mají čas, že mohou zkoušet, ale pak se ukáže, že to nemůžou hrát. Protože hrají 30 krát do měsíce v 10 pražských divadlech, jo. Takže i z tohohle hlediska je nutné do toho zasáhnout, nicméně v případě Manželského vraždění to bylo trochu obráceně. Já jsem nejdřív oslovil Jaroslava Duška a pak jsme společně oslovili Honzu Hřebejka.
Moderátor (Vladimír Kroc): Rád zdůrazňujete, že jste založením vlastní divadelní společnosti navázal na rodovou tradici. Otevíralo vám jméno Hrušínský vždy a všude dveře?
Host (Jan Hrušínský): Já nevím, jestli otevíralo, ale báječné je, že mě zatím nikdy nezavírá.
Moderátor (Naděžda Hávová): Jak je to vlastně s příjmením Hrušínský. Váš otec Rudolf, mimochodem ve středu to bylo 11 let ode dne kdy zemřel, se pokud vím, narodil jako Bém.
Host (Jan Hrušínský): No ono to utíká hrozně už je to 11 let. On skutečně můj dědeček se jmenoval Rudolf Bém, byl členem divadelní společnosti Václava Červíčka a v době první světové války, kdy museli narukovat a bojovat kdesi za císaře pána, tak se rozhodl, že si změní německy znějící příjmení Bém a vymyslel si jméno Hrušínský. Zřejmě i pod vlivem určitých hereckých vzorů 19. století a tak jako byli, já nevím, Krumlovský, Želenský, Jičínský a tak dále, tak vymyslel toto jméno, které se ujalo. Tehdy otec se ještě v prvních filmech na titulcích můžete vidět Rudolf Bém-Hrušínský a časem Bém vymizelo úplně z našeho příjmení.
Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem jak dlouhá je ta rodová tradice, kdy byla založena ta společnost?
Host (Jan Hrušínský): My teď máme v divadle ve foyer výstavu s názvem Ve službách Thálie, která se zabývá právě tady tou rodinou trasou po českých divadlech a vím, že tu první, jaksi licenci ku provozování divadelní činnosti získal prapradědeček Ondřej Červíček v roce 1883.
Moderátor (Naděžda Hávová): Znáte ještě někoho, kdo by se ze současných herců mohl pochlubit takovou historií rodovou?
Host (Jan Hrušínský): No tak určitě.
Moderátor (Naděžda Hávová): Profesní.
Host (Jan Hrušínský): Určitě Jirka Kodet, že jo. Jirka Kodet rád zdůrazňoval, že 3 sta let u divadla trpěli. Jejich rodina, že jo, Vendelín Budil a tak dále, tak to určitě jako jsou kořeny velmi silné, velmi hluboké a nakonec i Olga Želenská, nevím jistě. Jistě Vašek Vydra. Jistě by se našla celá řada kolegů, kteří jsou na tom obdobně.
Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste na jevišti poprvé stál v pěti letech. V roce 1965 jste hrál už v Národním divadle Kolju v Měsíci na vsi ve hře, kterou režíroval váš otec Rudolf. Už pět let před tím jste účinkoval v televizní inscenaci Františka Filipa, Český koncert. To mimochodem nebyla, no byla to inscenace, ale na živo. Nebyla točena.
Host (Jan Hrušínský): Ano. Já vím, že jsem tehdy dělal asi 2 nebo 3 takové inscenace s Františkem Filipem. Nikdy jsem je neviděl, protože se to vysílalo živě tehdy z Besedy ve Vladislavce a já jsem tenkrát neuměl číst ještě, takže mi maminka ten text předčítala, abych se to naučil a vím, pamatuju si z toho akorát, že jsem strašně rozčiloval starší herce, kteří v tom hráli. Pan Sovák říkal, podívejte se na to, ten kluk vůbec není nervózní. Ale to bylo z nevědomosti, samozřejmě.
Moderátor (Vladimír Kroc): To znamená, že v podstatě ve vašem případě nebylo jiné cesty, že jste měl to herectví předurčeno zkrátka.
Host (Jan Hrušínský): No bylo to těžké se tomu vyhnout.
Moderátor (Vladimír Kroc): A nevyhnul jste se.
Host (Jan Hrušínský): Bylo by to těžké.
Moderátor (Naděžda Hávová): V souvislosti s udržením rodinné tradice vy dneska máte možná ještě o jeden důvod k radosti navíc, protože ještě, než jsme vešli do studia, tak volala vaše žena a říkala. Kristýna se dostala na školu.
Host (Jan Hrušínský): Já teprve. Tak Kristýna dělala přijímací zkoušky na DAMU na alternativní herectví. Bude v ročníku Jana Borny. Dozvěděl jsem se to opravdu před chviličkou, tak jí takhle gratuluju.
Moderátor (Vladimír Kroc): No tak teď si pustíme v pořadu Dva na jednoho písničku, která připomene 1 film. Ono to letí, jak jste řekl. Ten film se natáčel v době, kdy Krysina dávno ještě nebyla na světě a myslím, že naši posluchači ho dobře znají. Tak to byla Petra Černocká a Saxána. Film, který se natočil, myslím, někdy v roce 1971. Myslím, že mě Jan Hrušínský může opravit. Bylo to někdy v tom?
Host (Jan Hrušínský): Já si myslím, že to bylo 71. Bylo to velmi dávno.
Moderátor (Vladimír Kroc): Takže jste byl herec, velmi mladý herec, nějakých 15, 16 let. Už tehdy jste třeba tušil, že někdy budete také principálem?
Host (Jan Hrušínský): Ne, to určitě mě ani ve snu nenapadlo. Já jsem byl tuším v prvním ročníku na konzervatoři a s Dívkou na koštěti jsem strávil dvoje senzační prázdniny.
Moderátor (Vladimír Kroc): Dvoje?
Host (Jan Hrušínský): Jedny, kdy se ten film točil a druhý, kdy jsme s filmem jezdili po festivalech. Jmenovalo se to Filmový festival pracujících. Nevím proč pracujících, bylo to v létě. Nikdo tam nepracoval moc a určitě to bylo krásné léto.
Moderátor (Vladimír Kroc): Nutno říci, že jste se ani vy ani Petra Černocká moc od té doby nezměnili fyzicky, ale vy jste o herectví prohlásil, že je to velmi nesvobodné povolání. Jste jako šéf divadla svobodnější?
Host (Jan Hrušínský): Já jsem tak jako tajně doufal, že v tom jakousi svobodu najdu, ale zjistil jsem, že pravý opak je pravdou. Já musím teď se probírat mnoha nezáživnými listinami. Například studuji dokumenty a smlouvy o jaksi fungování vzduchotechniky a údržbu plynových kotlů a tak dále, takže.
Moderátor (Vladimír Kroc): Na to nemáte lidí?
Host (Jan Hrušínský): Ale jo, to určitě mám, ale stejně než to podepíšu, tak to musím přečíst a to bych nikomu nepřál.
Moderátor (Naděžda Hávová): Zbývá vám vůbec mezi tím čtením těch nejrůznějších dokumentů o plynových kotlech a vzduchotechnice ještě čas na fotografování a na jízdu na koni? Věnujete se některému z těchhle koníčků? Navíc ještě.
Host (Jan Hrušínský): Ne, já teď mám díky divadlu možnost se vymluvit na to, že nemám čas. No to ale skutečně nevím, kde se mi práší na foťák a koně vím.
Moderátor (Naděžda Hávová): Koně?
Host (Jan Hrušínský): Koně vím, kde bych našel, ale je to nějak daleko. V době, kdy jsem byl v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, tak jsem jezdil poměrně aktivně na koni. Seděl jsem tak 20 krát do měsíce. V Praze na koně nevím jak jsem to stíhal. Teď to mám kousek, ale na koně se nedostanu.
Moderátor (Vladimír Kroc): No ale přece jenom občas něco stihnete. V novinách Třebíčska jsme četli, že jste se v Předíně na Vysočině objevil mezi ochotníky, kteří tam hráli hru Charlieho teta. Vy v ní účinkujete přes 10 let v divadle ABC. Kde jste se tam ocitl, pro ně to bylo úžasné zjevení.
Host (Jan Hrušínský): Já jsem dostal pozvání od kamarádů z Jihlavy a na právě návštěvu tady toho představení. Takže to jsem měl takový hezký výlet v podstatě a oni to hráli, bylo to výborný a hrozně mě to bavilo. Byl jsem s nima chvíli na jevišti a bylo to fajn.
Moderátor (Naděžda Hávová): V kolika divadlech v současnosti hostujete?
Host (Jan Hrušínský): V divadle Na Jezerce a dohrávám 2 role v divadle ABC, Charliovu tetu a ve Večeru tříkrálovém.
Moderátor (Naděžda Hávová): Říkáte dohrávám, to znamená, že už potom nic dalšího v plánu není?
Host (Jan Hrušínský): Ne já myslím, že bych to nestíhal.
Moderátor (Naděžda Hávová): I kdyby někdo nabídl?
Host (Jan Hrušínský): Navíc ani bych to v tuto chvíli nechtěl. Protože ta práce v divadle Na Jezerce mě tak baví a tak pohlcuje, že ani to nedává moc šancí být ještě někde jinde. Navíc máme v tuto chvíli na repertoáru 8 komedií. Tedy říkám komedií, ale oni jsou to převážně, my máme ten repertoár má převážně komediální charakter, přesto že tam jsou hry vážnější. Jako například Vigův Vabank s Janou Preisovou a Blankou Bohdanovou, nebo zmíněné Manželské vraždění, i když tam skutečně jde o jakousi tragikomedii, protože se lidi větší část představení velmi baví.
Moderátor (Naděžda Hávová): Neuvažoval jste o tom, že byste zformoval vlastní divadelní soubor se stálými herci napevno, které byste obsazoval do všech těch her, které nasazujete?
Host (Jan Hrušínský): Top by byl ideální stav určitě, ale bohužel na to nemám peníze v tuto chvíli. Nemohu si dovolit to, co si mohou dovolit divadla státní.
Moderátor (Naděžda Hávová): Jak je to náročné takhle platit zaměstnance asi předpokládám.
Host (Jan Hrušínský): Zaměstnance ano. Tam bohužel je polovina další ta mzda jde kamsi.
Moderátor (Naděžda Hávová): Na sociální, zdravotní, co musí zaměstnavatel odvádět potom.
Host (Jan Hrušínský): No říká se, že na sociální, ale kam to jde ve skutečnosti nikdo neví.
Moderátor (Vladimír Kroc): Kdo tedy vlastně tvoří divadelní společnost Jana Hrušínského, když nemáte herce ve stálém angažmá?
Host (Jan Hrušínský): V tuto chvíli máme 5 stálých zaměstnanců, kteří velmi jaksi jsou výkonní a bez niž by to divadlo určitě nefungovalo tak, jak funguje a více než 50 dalších spolupracovníků. Převážně herců z nejrůznějších pražských divadel, kteří tvoří těch 8 inscenací v tuto chvíli.
Moderátor (Vladimír Kroc): Osm, já se nemůžu dopočítat. Možná, že jsme na něco zapomněli, protože už jsme mluvili o tom Manželském vraždění, to byla zatím poslední premiéra v divadle Na Jezerce, Zahraj to znovu samé, to bylo naopak první vaše.
Host (Jan Hrušínský): První představení, to je tak jako text, který já jsem toužil už léta udělat a nakonec jsme se s Ondřejem Sokolem, který to režíroval dohodli na takovém systému jakési laterny magiky, protože to je představení, které se zabývá filmem a mluví se tam o filmu Kasa Blanca. Tak jsme si vymysleli, že uděláme jakousi vzdáleně připomínající rekonstrukci některých scén. Podařilo se nám získat pro role Henry Bocarta a Ingrid Bergmanové Josefa Abraháma a Libušku Šafránkovou, kteří s námi tímto vlastně už víc než 100 krát vystoupili na jevišti.
Moderátor (Vladimír Kroc): Potom další hra je Vajíčko, kaviár nebo čočka tam si právě zahraje, nebo hraje už připomenutá vaše dcera Kristýna, která dnes slaví přijetí na DAMU.
Host (Jan Hrušínský): Kristýna tam alternuje s Betkou Staňkovou a Terezkou Němcovou.
Moderátor (Vladimír Kroc): O inscenaci Můj boj, tu teď myslím, neuvádíte.
Host (Jan Hrušínský): Taberiho jsme tak říkajíc dali dočasně k ledu, protože v Gongu, kde jsme hráli před Jezerkou, na to nikdo nechodil a bohužel jsme u otázky peněz. Kdybychom měli dotace na takové úrovni jako je mají státní divadla, tak bychom si mohli dovolit uvádět i takto vážný a náročný repertoár i v případě menšího zájmu veřejnosti, tak jak je to u některých jiných divadlech.
Moderátor (Vladimír Kroc): Ano. Zapomněli jsme ještě na nějakou inscenaci, o které jsme dnes nemluvili?
Host (Jan Hrušínský): Velmi úspěšné představení je Dellův a Sibleyrasův Takový žertík, což je opět hra o vztazích mezi mužem a ženou, což je takový light motiv našeho repertoáru.
Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem po dvacetiletém manželství o tom asi určitě víte hodně.
Host (Jan Hrušínský): Tak další otázka.
Moderátor (Naděžda Hávová): Řekl jste, práší se vám na foťák, koně ani nevíte, kde byste hledal. Co návštěvy divadel, to je možná teď vaše, nemyslím vašeho vlastního divadla, ale návštěvy ostatních pražských divadel. To je možná vaše teď pracovní povinnost.
Host (Jan Hrušínský): Já chodím do divadla hrozně rád, ale přiznám se, že tím, že hraju velmi často, tak si teď velmi vybírám a snažím se nejít na něco, z čeho bych třeba chtěl o přestávce odejít. Jo tak.
Moderátor (Naděžda Hávová): Víte, co by mě zajímalo? Jestli funguje mezi šéfy pražských divadel nějaká domluva vzájemná na tom, jakou hru nasazují na repertoár, aby třeba 2 divadla nehrála tutéž hru.
Host (Jan Hrušínský): Já kdybych se chtěl s někým domluvit, že budu hrát tu tu hru, tak si buďte jistá, že oni by jí hráli o měsíc dřív.
Moderátor (Naděžda Hávová): Asi naivní otázka toto.
Moderátor (Vladimír Kroc): Jak je to s filmovým herectvím? Tuším, že poslední film, který jste natočil, byly Želary, kde jste hrál lékaře. Od té doby už zase uběhlo pár let. Nechybí vám to?
Host (Jan Hrušínský): Chybí. Jako kvalitní film s dobrým scénářem a s dobrou rolí určitě bych bral, okamžitě jo. Já jsem dělal v poslední době víckrát v televizi. Dělal jsem hodně se Zdeňkem Zelenkou několik inscenací a převodů divadelních her v jeho úpravě, ať to byl Ideální manžel, Brouk v hlavě nebo Paní Peiprová zasahuje a ještě asi 5 dalších. Tak to je spolupráce, která mě velmi těší a z který mám radost. Nicméně se přiznám, že film je film.
Moderátor (Naděžda Hávová): Je Jan Hrušínský trémista? Myslím teď v roli principálské. Je to třeba jiná tréma než tréma herecká?
Host (Jan Hrušínský): Určitě ano. Já si myslím, že každý herec má svým způsobem trému a každý kdo nějakým způsobem vystupuje na veřejnosti tak asi má trému. Otázka je, jak se mu to daří zakrývat a to se mi v poslední době docela daří.
Moderátor (Vladimír Kroc): Je to těžké být vlastně na těch dvou židlích? Protože obvykle to bývá tak, že ten soubor, i když ve vašem případě už jsme si vysvětlili, že to není stálý soubor, ale že jsou to najatí herci, tak říká se, že každý šéf je s prominutím blbec. Vy jste si zároveň svým šéfem, takže těžko se můžete pomlouvat.
Host (Jan Hrušínský): Chcete říct, že jsem si sám sobě svým blbcem?
Moderátor (Vladimír Kroc): I tak by se to možná dalo říct. Já jsem se trošku do toho zamotal. Každopádně, co je těžší, která ta role je horší?
Host (Jan Hrušínský): Tak já myslím, že celá řada lidí má jako životní náplň sedět na dvou židlích a to si myslím není v Čechách nic mimořádného a tady se to docela skloubí, protože v podstatě jde o židli jednu, jo. Všechno co já dělám v pozici šéfa toho divadla, má přímý dopad na to, co dělám potom na jevišti. Takže tam v podstatě je to jedna větší židle. Je to docela pohodlná židle, jo. Sice v ní sedím strašně dlouho na můj vkus takových 20 hodin denně někdy, ale.
Moderátor (Vladimír Kroc): Tak abychom nemluvili pořád jenom o herectví o divadle nebo o tom šéfování. Ještě nám povězte, co je to za akci a kdo s ní přišel, protože se odehrávala u vás v divadle, Adoptuj panenku a zachráníš dítě.
Host (Jan Hrušínský): My jsme při premiéře Manželského vraždění, přinesl Jan Hřebejk obrovskou tašku plnou panenek. Některé z nich šila osobně jeho maminka a cílem té akce bylo získat peníze na očkovací látku pro africké děti. Myslím, že těch panenek se udalo po představení poměrně dost, takže mám takový dobrý pocit, že jsme v divadle Na Jezerce oočkovali několik afrických dětí.
Moderátor (Naděžda Hávová): Děkujeme za rozhovor. Naším hostem byl herec a divadelní podnikatel, dobrodruh, Jan Hrušínský. Hodně úspěchů.
Host (Jan Hrušínský): Děkuju za pozvání.
Moderátor (Vladimír Kroc): Než se definitivně rozloučíme, tak zkusíme teď vyzkoušet vaši paměť. Doufám, že večer se hraje u vás v divadle.
Host (Jan Hrušínský): Dneska se hraje tuším Kaviár nebo čočka, ale nehraju já, protože se mnou v roli Leonida Papagáta alternuje Jan Šťastný, tak dneska je to na něm.
Moderátor (Vladimír Kroc): Jenom abychom věděli, že máte přehled v jeho repertoáru. Mějte se hezky, na shledanou.
Host (Jan Hrušínský): Na shledanou, děkuju.
Moderátor (Vladimír Kroc): Za týden v pořadu Dva na jednoho se s vámi na shledanou těší Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Dobrý poslech následujících pořadů Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.