Jan Hrubý
Číšník zlínského hotelu měřil sice jen málo přes 160 centimetrů, povahou byl ale podle svědectví současníků rozený voják. V bojích na západní frontě se v roce 1940 vyznamenal natolik, že získal Československý válečný kříž. Coby člen skupiny Bioscop měl za úkol mimo jiné zorganizovat sabotáže na železničních tratích na Moravě. Výsadek však provázela smůla a na jejím konci čekala smrt v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje.
Jan Hrubý se narodil 4. března 1915 v Kunovicíchu Uherského Hradiště. V občanském životě se živil jako číšník ve zlínském hotelu Záložna, duší však byl ryzí voják.
V roce 1937 nastoupil vojenskou službu u 10. hraničářského praporu v Trebišově a do Francie se vydal přes Balkán už v prosinci 1939. V Adge byl zařazen k 1. pěšímu pluku. V červnu 1940 se na frontě choval velice statečně, a proto byl podobně jako jeho velitel z výsadku Bioscop Bohuslav Kouba ve Velké Británii v říjnu téhož roku vyznamenán Československým válečným křížem 1939.
Operace Bioscop
Do Bioscopu, jehož úkolem bylo provádět na okupovaném území sabotážní operace pomocí výbušnin, byl Hrubý zařazen jako náhradník za Libora Zapletala. Ten byl na poslední chvíli před vysazením zařazen 10. dubna 1942 do jiné sabotážní skupiny Bivouac. Tříčlenný výsadek Bioscop ve složení Bohuslav Kouba, Josef Bublík a Jan Hrubý se na území protektorátu dostal až 28. dubna 1942.
Čtěte také
Úkolem trojice bylo provádět sabotáže na strategicky významných železničních tratích Hranice–Horní Lideč–Púchov a Veselí na Moravě–Vlára. V prvním případě bylo parašutistům například doporučeno, aby se pokusili zničit či alespoň vážně poškodit „výhybkárnu“ asi tři kilometry jihovýchodně od osady Lužná. Na druhé trati se měla Koubova parta zaměřit především na dva nadjezdy mezi stanicí Bylnice a Vlárským průsmykem. Mimo to měli eventuálně zničit elektrickou rozvodnou stanici, která dodávala elektřinu vsetínské zbrojovce.
Štěstí v neštěstí
První pokus o vysazení skupiny Bioscop v noci z 25. na 26. dubna 1942 nevyšel pro hustou oblačnost ve středních Čechách. K druhému pokusu vzlétli 27. dubna ve 20.57 h. Osm minut po půlnoci při přeletu Rýna u Karlsruhe se ze země ozvala silná protiletadlová palba, které však letoun s určitou dávkou štěstí unikl.
O 37 minut později nad Norimberkem hledalo letoun ve tmě hned 15 světlometů. I zde stálo štěstí na straně patnácti českých letců a parašutistů. V 01.25 už navigátor Viktor Krcha oznámil pilotovi, že je pod nimi Berounka a o osm minut později byli nad cílem, který měly představovat dvě lesní mýtiny u osady Požáry u Křivoklátu.
Skupiny Bioscop a Bivouac měly sice operovat na Moravě, ale vzhledem k délce letu z Anglie a kvůli krátkým dubnovým nocím bylo rozhodnuto, že budou všichni vysazeni zde a pro další pohyb eventuálně využijí pražskou podpůrnou základnu kolem parašutisty npor. Adolfa Opálky ze skupiny Out Distance.
Prozrazení
Po vysazení měli parašutisté na zemi plné ruce práce s úklidem padáků, nalezením kontejnerů s operačním materiálem i vysazeným balíkem, ve kterém byla radiostanice. Trojice ze skupiny Bivouac se potom vydala vlakem na Moravu, kam směřovali na kontaktní adresy i Josef Bublík s Janem Hrubým. Kouba, který si při seskoku zranil nohu, zatím navázal spojení s parašutisty v Praze a začal s nimi plánovat vyzvednutí ukrytého kontejneru.
Čtěte také
Ve čtvrtek 30. dubna 1942 dopoledne byl ovšem při polních pracích v Požárech nalezen vak z vojenské celtoviny obsahující kufřík s radiostanicí. Při prohledávání prostoru byl nalezen i zakopaný operační materiál obou sabotážních paraskupin. Nacisté do terénu okamžitě vyslali hlídky českých četníků. Při pokusu o vyzvednutí materiálu hlídka těžce zranila výsadkáře Arnošta Mikše z paraskupiny Zinc a ten se následně zastřelil, aby unikl zatčení.
Kvůli fotografii, kterou Mikš už dříve předal svému spolupracovníkovi, se však nacisté dostali na stopu i veliteli skupiny Bioscop Bohuslavu Svobodovi. Připravili na něj past, která sklapla 2. května v Kutné Hoře na tamní četnické stanici. Byl zadržen, ale mohl se prostřílet. Nedokázal však zabíjet Čechy a odmítl i pozdější nabídku jednoho z četníků, aby jej udeřil a uprchl, z obavy aby se četník nestal obětí represí ze strany gestapa. Bezvýchodnou situaci se nakonec rozhodl vyřešit tak, že rozkousl ampuli s jedem.
Do poslední kulky
Bublík a Hrubý zatím na Moravě neuspěli. Na adresách, které obdrželi v Anglii, nebyli přijati, a tak se vydali do Prahy. Tady měli obrovské štěstí, že zde šťastnou shodou náhod potkali velitele paraskupiny Out Distance nadporučíka Adolfa Opálku, kterým jim zajistil další zázemí. Je pravděpodobné, že plánovali vyzvednutí kontejneru se svým operačním materiálem. Věčnou otázkou zůstane, zda se někdy dozvěděli o smrti velitele své skupiny a o tom, že jejich kontejner byl v té době už řadu dní v rukou nacistů.
Když došlo 27. května k atentátu na Heydricha, ukryli se při masové nacistické noční razii ve světlíku domu, kde tehdy žili. Měli štěstí, nikdo je neobjevil. O dva dny později se oba parašutisti uchýlili do chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde 18. června 1942 padli v obklíčení nacistů. Jan Hrubý se spolu s třemi dalšími schovával v kryptě. Když definitivně ztratili naději na únik a zbyly jim poslední náboje, zastřelili se věrni slibu a své vojenské cti výstřely do pravého spánku.
