Jako bych četl rozhodnutí investiční arbitráže proti rozvojové zemi, komentuje kauzu Diag Human odborník na arbitráže Svatoš

Dá se odhadnout, jak dlouho to odvolací řízení před londýnským soudem může trvat?

Netuším, v jednoduchých případech to bývá řádově otázka měsíců, ale v tomto případě je to věc velmi složitá. Ten případ se táhne přes 30 let, samotný rozhodčí nález má přes 300 stran, což není málo a současně to ukazuje, s jakou důkladností rozhodci přistoupili k odůvodnění svých argumentů. Já bych doplnil, že Diag Human v té arbitráži uspěla částečně, žalovala 52 miliard a uspěla řádově s 15 miliardami. Řeknu-li to proporčně, český stát do jisté míry uspěl ve své obraně. S nadsázkou je to remíza.

Faktem je, že se Česku každý den, kdy nezaplatí 15,5 miliardy, částka navyšuje o 1 300 000 korun, to je skoro 40 milionů za měsíc. Vy jste říkal, že samozřejmě nelze rozhodnutí předjímat, ale potom, co jste ho četl při vědomí, že každý den znamená další 1 300 000, bylo rozumné se odvolávat? Bylo podle vás rozumné podávat žádost o zrušení rozhodčího nálezu?

Čtěte také

Korupce a podjatí rozhodci. Podle arbitráže český stát zneužíval své mocenské funkce, říká advokát Diag Human

Na to nemohu odpovědět. Nemám politickou odpovědnost, ani podklady. Bylo by lákavé to slyšet. Ale to bych skutečně posluchače balamutil. Mohu jen říct, že kdybych se dostal do situace, ve které bych zastupoval svoji vlastní společnost, nikoliv stát a bylo by to v soukromoprávním prostředí, tak vždy budu preferovat ještě jinou cestu, a to je se dohodnout a nalézt řešení, které je smírné.

A tím se vlastně vracím k tomu významnému okamžiku. Vy jste zmiňoval ty obrovské sankce za každý den, kdy není zaplaceno. Ale ona ta původní jistina byla proti dnešním 15 miliardám relativně malá částka. Úplně na začátku to byly 4 miliardy. Dnes částka každý den narůstá, navíc Česko samozřejmě stojí obrovské peníze i právní zastupování.

Ale přesto kdyby se ten spor podařilo vyřešit smírně, tak by nás to všechny stálo výrazně méně. A hlavně je na tom nejsmutnější, že pokusy o smírná řešení, alespoň z těch dostupných informací, vždy pocházely primárně ze strany společnosti Diag Human, ne ze strany českého státu.

Kauza Diag Human trvá už přes 30 let. Všechno začalo v březnu roku 1992. Tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar napsal dopis dánské firmě Novo Nordisk, ve kterém zdůvodňoval, proč stát tuto firmu nevybral v konkurzu na zpracovatele krevní plazmy. Uvedl, že jedním z důvodů byla pochybnost o solidnosti společnosti, která tu spolupráci zprostředkovala, což byla právě Diag Human. Jak je možné, že se z toho stalo 30 let sporů a ve výsledku škoda pro stát ve výši 15,5 miliardy? Dá se říci, kdo na straně českého státu v tom celém řetězci udělal tu největší chybu?

To je těžké, ale každopádně to byla série rozhodnutí na začátku. Snaha domoci se náhrady škody, která logicky začala u českých soudů a pak došlo k té odbočce k rozhodčímu řízení, která je pro mě překvapivá. Byť já samozřejmě podporuji rozhodčí řízení, zejména proto, že když je dobře pojato, tak se jedná o správný a rychlý způsob, jak vyřešit obchodní spory. Nicméně poněkud zvláštně tady český stát souhlasil s tím, že půjde do rozhodčího řízení, bavíme o roku 1996. Jsou tedy jmenování rozhodci, ti se různě mění a pak dochází k vydání rozhodčího nálezu z roku 2008, který určuje částku necelých devět miliard. Tam je škoda vyčíslená na 8 miliard a nějaké úroky k tomu.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Je to průšvih‘ i ‚nepochopitelná‘ kauza. Jak se o sporu s Diag Human vyjadřuje dvanáct českých premiérů

To bylo do jisté míry velmi zvláštní a zmatečné, ale co je zajímavé, že ty dvě strany se v roce 1996 dohodly, že využijí dvoustupňový způsob arbitráže. To znamená, že když se jedné nebo druhé straně nebude líbit to rozhodčí řízení, tak se mohou odvolat. Což je paradox, protože vy chcete využít rozhodčí řízení zejména proto, že by to měli rozhodovat odborníci a mělo by to být rychlé. To je pointa toho, že obětuji možnost přezkumu za cenu, že rozhodnutí budu mít rychle. V tomto kontextu by to mělo smysl, s tím odvoláním to ale smysl nedává.

Opravdu ten rozhodčí tribunál měl důkazy o tom, že stát v této kauze zneužil tajnou službu?

Rozhodčí píše, že důkazy měl. Já nemůžu říct, jestli měl, nebo neměl, ale z vyjádření tří rozhodců to vyplývá. Nicméně je veřejně známé, že byla zřízena vyšetřovací parlamentní komise, která by rozhodně neměla sloužit tomu, aby obstarávala důkazy v probíhajícím soukromoprávním nalézacím řízení, kterým arbitráž tenkrát rozhodně byla. To je nestandardní. Když je Česko nebo jakýkoliv jiný stát účastníkem nějakého řízení, ať už soudního nebo arbitráže, tak by se měla chovat jako každý jiný občan.

Když já nebo vy budeme mít soudní spor, tak nemáme možnost zřídit parlamentní vyšetřovací komisi, aby nám obstarávala důkazy. To je ten rozdíl. Rozhodčí senát nám dnes říká, že není standardní postup účastníka řízení, aby využíval těchto prostředků, které má jenom stát. Tím dochází k tomu, že účastníci sporu si nejsou rovni.

Vy se dlouhodobě věnujete arbitrážím. Když jste četl tyto pasáže v aktuálním nálezu, je to něco běžného nebo mimořádného, že arbitři směrem ke státu, který sám sebe označuje jako právní stát a je členem Evropské unie, konstatují takové věci, o kterých teď mluvíme?

Četl jsem leccos. Když to řeknu na rovinu, některé pasáže ve mně trošku vzbuzovaly dojem, že čtu rozhodnutí investiční arbitráže proti rozvojové zemi, aniž bych se někoho chtěl dotknout. Berte to s nadsázkou. A jediné, co člověka utěšuje je, že tato doba už je snad minulostí a my se opravdu bavíme o událostech, které se odehrály dávno. Ačkoliv ty poslední události nejsou úplně staré.

Čtěte také

iROZHLAS

‚ČR už nic.‘ Tři důvody, proč má stát platit přes 15 miliard firmě Diag Human

Abych ale nepřeháněl, děje se to i ve vyspělých státech a neznačí to, že by Česká republika nějakým způsobem vynikala v těchto proviněních či porušení ochrany investic. Musím však říct, že některé pasáže skutečně nejsou příjemné čtení. Není to nejlepší vysvědčení, které nám tribunál vystavuje.

Když se ohlédnete za těmi 30 lety sporu Diag Human versus český stát, plyne z toho pro stát a pro politiky nějaké poučení?

Ze mě bude mluvit mediátor a člověk, který velkou část svého profesního života tráví tím, že dává lidi dohromady a dál hledá cesty smíru. Kdyby se ten spor vyřešil smírně na začátku, tak si troufám říct, že jsme se bavili o milionech korun. Bavili bychom se o částce, která stoprocentně byla polknuta na právní náklady a na všechny eskapády, které běží. Problém je v tom, že to není jen právní kauza, ale i politická. Někdo na sebe musí vzít právní a politickou odpovědnost a říct, že je čas to ukončit a nějakým způsobem to zastavit, aby dluh nenarůstal.

Vidíme zde i zajímavé rozhodnutí tribunálu, kdy na konci přikazuje Diag Human, že má přestat vymáhat předchozí nález, protože říká, že jim tento nález saturuje novým nálezem. To je zajímavá právní koncepce, která nám současně v České republice do jisté míry může říct, že to je možná poslední větev, kterou když dokončíme, tak tento třicetiletý spor skončí.

Pokud stát definitivně prohraje, uhradí část sumy politici, kteří se kauzy účastnili? Poslechněte si celý rozhovor.