Ilja Hurník

12. květen 2008

Jak se komponuje hudba, jaké čaje pořádá Umělecká beseda nebo co znamená 'inflace' populární hudby - nejenom o tom si s Lucií Výbornou povídal v pondělním Dopoledním Radiožurnálu hudební skladatel, klavírní virtuóz, pedagog a spisovatel Ilja Hurník. Zavzpomínal také na své první setkání s klavírem. V úterý 13. dubna bude hostem ředitel pražské Botanické zahrady Václav Větvička.

Jak vlastně vzniká hudba? "V každém případě musí být v člověku něco připraveného - aby byl vnímavý pro popud, který přichází odkudkoliv. Například Janáček byl citlivý na každý zvuk - na ptačí zpěv, šum potoka či vrznutí vrátek - a především na lidskou řeč. Popudy jsou ale i takové, že například přijde objednávka. Nejde ale o komerci. Pro skladatele je to projev důvěry a může poděkovat tím, že sebere všechny síly, aby něco vymyslel. Je ale bezmezně závislý na nápadu - ten se ozvě v hlavě. Skladatel uslyší neurčitou orchestrální skladbu a je na něm, aby tu představu ujasnil. To je analýza - od celku k jednotlivostem. Druhá možnost je, že přilítne pár tónů - to je atom a z toho se vyvodí celá skladba," vysvětlil skladatel.

Ilja Hurník je nejenom hudebním skladatelem, ale také klavírním virtuosem. Jaké bylo jeho první setkání s tímto hudebním nástrojem? "Na počátku byla hra. V šesti letech jsem dostal od dědečka klavír a začal jsem si hrát. Vyklepával jsem si na bílých klávesách, těch černých jsem se bál - sklouzával z nich prst. Pak se mi začaly dařit nějaké vlastní písničky. Mezi ty první patřila Květinka vadne," zavzpomínal pianista. Po válce vyzvalo Ostravské divadlo Ilju Hurníka, aby napsal balet na Slezské téma. "To bylo jasné, co to má být - Ondráš takový zbojník, prototyp slezského velmože. Tam jsem se pokusil nejenom zpracovat tento příběh, ale dát tomu i pečeť slezanství." přiblížil hudebník.

V současné době už Ilja Hurník nekoncertuje. Mluví se o něm jako o klavírním virtuosovi, který obstál v umění včas odejít. Nebyla to ale zbytečná skromnost? "Raději být skromný a odchod uspíšit, než ho dokládat do doby až se bude jevit všem, že by pan umělec už toho měl nechat. U mě to ale nebylo tak drastické. Horší je to u toho, kdo má jen to hraní. Pro mně zůstalo ještě komponování a psaní knížek. Můj koncertní frak visí už v hloubi skříně, ale přiznávám, že když to tam zahlédnu, tak se mi zasteskne. Já jsem jel po více kolejích, ale ty hlavní byly komponování a klavírní koncertování. To se krásně doplňovalo," řekl Ilja Hurník.

Záznam celého rozhovoru s Iljou Hurníkem si můžete poslechnout v Rádiu na přání.

autor: kbr
Spustit audio