I na starých kamínkách se dají vykouzlit zázraky, přesvědčuje Pavel Maurer

03090926.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03090926.jpeg
0:00
/
0:00

Plynové a elektrické sporáky a trouby jsou dnes už běžným vybavením domácností. Stejně tak i moderní indukční desky. Stačí jen otočit knoflíkem, případně škrtnout a už se může vařit. Ve starých kamnech to nebylo tak jednoduché. I tak to ale hodpodyňky bez problémů zvládaly. Stejně tak i babička Pavla Maurera, na kterou vzpomíná v dnešní glose.

Moje moravská babička dokázala v kuchyni velmi efektivně pracovat s takzvaným zbytkovým teplem. Právě teď, když už nám pomalu začíná přituhovat, vzpomínám s obdivem, jak to všechno ve své vesnické kuchyňce uměla zorganizovat.

Na malých kamínkách vykouzlila skutečné zázraky nejen, co se samotného rychlého zateplení místnosti týká, ale také v rámci vaření. Dodnes se nestačím divit, jak to vše uměla s přehledem zvládnout. V kamnech se samozřejmě topilo dřevem a občas trochu uhlím. Babička si v chladných dnech připravila vedle kamen třísky již večer, aby pak ráno, hned jak vstane, jen hodila dřevo na uhlíky z předešlé noci, nebo přidala staré noviny a škrtla sirkou.

V místnosti bylo teplo nejen od malých kamínek, ale i komínová roura vedoucí přes půl světnice udělala své. Když ovšem začala vařit, děly se pro mne dodnes nepochopitelné věci! Horní plocha úzkých kamínek byla velká, asi jako když si rozevřete notebook středních rozměrů. Babička ovšem dokázala na tomto miniplácku vařit současně vodu na knedlíky, zelí, míchaná vajíčka, kafe, a když šlo do tuhého, občas si vypomohla remoskou na vepřové výpečky.

V případě, že se jí všechny ty rendlíky nevešly na poměrně omezenou plochu kamen, zkušeně (ovšem pro mne zcela nevysvětlitelně) stavěla hrnce jeden na druhý, takže se jídlo vzájemně zvolna ohřívalo, byť každé v jiném teple. Nevím, jak to vše synchronizovala a logisticky zvládla, ale přitom se ještě stačila pomodlit Otčenáš a 2x Zdrávas Maria.

Když pak celá rodina zasedla k obědu, vše bylo akorát, žádná příloha nebyla studená nebo příliš horká. Jídlo skvělé, babička úplně v klidu a spotřeba energie, to bych odhadoval na košík dřeva a kbelík uhlí. Zbytkové teplo – zázrak přírody – využito skutečně bezezbytku.

Já vím, vážení posluchači, že to jsou doby dávno minulé, ale stejně si je rád připomínám. Babička Anna myslím nikdy v životě neslyšela výrazy jako ekologie, úspora energetických zdrojů, nebo dokonce trvale udržitelný rozvoj, ovšem celý její život se nesl v pouze tomto duchu.