Hedvábná stezka mocně nabírá druhý dech

Míjím egyptskou restauraci, hned naproti je irácká, po ulici se procházejí Syřané, Jemenci, Maročané a Palestinci. Z hotelu Chao Čchen vycházejí dvě ženy v dlouhých barevných šatech z afrického státu Mali. Ulice je doslova provoněná opékaným masem a zeleninou a z obchůdků nabízejících levné zboží zní televize al-Džazíra.

Nenacházím se však v Akabě v Jordánsku, ale v čtvrti Šang-mao v čínském městě I-wu, které se během několika málo let stalo centrem obchodu mezi Čínou a arabskými státy. Podobným býval před dvěma tisíci lety například Sien později proslulý i Terakotovou armádou prvního císaře Říše středu.

"Najíst se ke mně chodí prakticky jen Arabové či muslimové z různých asijských a afrických zemí. Najdete tu Pákistánce, Afghánce, obchodníky z Libanonu. I proto jsem se rozhodl otevřít restauraci právě tady. A co jim nabízím? Dát si mohou humus i jogurt, dále kebab nebo celé jehně," říká 33letý Musa, majitel restaurace Abdullah.

Dodává, že je jedním z mála Číňanů vlastnících v této části I-wu muslimskou restauraci. Stejně tak zaměstnává pouze čínské muslimky pocházející z provincií nebo autonomních oblastí Jün-nan, Ning-Sia a Sin-ťiang.

Přijímám pozvání a objednávám si humus, kebab, arabský chléb a opékanou zeleninu. Obsluhují mne výlučně ženy v bílo-zelených šatech a se stejně barevným šátkem na hlavě. Po vydatném jídle se vydávám dál. Ujdu však jen několik kroků a na čaj nebo arabskou kávu mne zve asi 50letý majitel sousední irácké restaurace.

Do mikrofonu se mu ovšem mluvit moc nechce. Až později se od něho dozvídám, že do I-wu odešel v roce 2001 po útocích na New York a Washington. Muslimští obchodníci prý zkrátka cítili nedůvěru, někdy až nenávist v západních zemích, proto se raději vydali na východ. A tak se toto čínské město v provincii Če-ťiang, kde v minulosti muslimové nikdy nežili, začínalo zejména na Arabském poloostrově stále častěji skloňovat.

"Otevřeli jsme tu úřad, kde pracuji. Zprostředkováváme obchod se šperky a s textilem. Nestěžujeme si, i když vloni byla situace vzhledem ke krizi horší. Letos se to ale zlepšilo a hlavně přes léto docela vyděláváme," svěřuje se 40letý Egypťan Tarik.

Rozloučím se a mířím k vůbec nejpopulárnějšímu podniku v celém I-wu, restauraci Cairo. Míjím obchůdky s modlitebními koberečky, mimochodem v I-wu jsou dnes už čtyři mešity. Nechybí ale třeba ani sexshop. Na chodníku prodávají ženy v šátcích i bez nich telefonní karty. Jedna kavárna střídá druhou a hosté obou pohlaví si vychutnávají vodní dýmku. Kouř se mísí s vůní sušeného ovoce, meruněk a čínských datlí cao a oříšků.

Narůstající ruch je jasným signálem, že se blížím k tržišti i samotné restauraci Cairo, která je plná od rána až do pozdních nočních hodin. "Když jsem vystudoval univerzitu v Káhiře, můj starší bratr, který už žil v Číně dva roky, mne požádal, abych za ním přišel a pomohl mu. Nyní už tady podnikám čtyři roky a před třemi měsíci jsem otevřel svou druhou restauraci v I-wu," vysvětluje Saíd, proč se Arabové a muslimové z Blízkého východu stále více orientují na Čínu.

Právě tady je podle nich budoucnost světového obchodu, nikoli na Západě. I proto sem každoročně přijíždí na 200 tisíc byznysmenů z islámských zemí a z dvoumilionového I-wu, což je na čínské poměry malé město, se dnes vyváží zboží do více než 200 zemí světa. Nejvíce však do arabských států. Není tedy divu, že se o něm mluví jako o novém centru Hedvábné stezky 21. století.