Gruzínci věří, že Kristův plášť chrání jejich město před všemi útrapami
Už tisíc šest set let přitahuje křesťanské poutníky podivný příběh Kristova pláště, který je prý ukryt hluboko v podlaze katedrály v gruzínském městě Mccheta. Kdysi to bylo dokonce hlavní město Gruzínského království. Dnes tam přísní duchovní každý den hlídají, zda jsou příchozí dost konzervativně oblečeni. Pokud ne, odmítají je vpustit do chrámu.
Pohled, který se přede mnou otevírá, je prakticky stejný, jaký měli poutníci před bezmála tisíci lety. Ze severu přitéká ze zasněženého Kavkazu řeka Aragvi a ze západu řeka Mtkvari. A přesně tam, kde se stékají, stojí klášter jménem Mccheta.
A stejně jako před těmi tisíci lety stačí jen sejít z kamenného kopce a zaposlouchat se to tajemného příběhu Kristova pláště. Nejprve je třeba projít rušným tržištěm, které tu má své místo už od středověku. Skutečný klid a duchovní atmosféra čeká až uvnitř chrámu.
Tady se odehrávaly korunovace gruzínských králů i jejich pohřby. Slavný rod Bagrationi tady má pohřbených tolik svých synů, že jejich náhrobní kameny na některých místech nahrazují chrámovou dlažbu. A není proto v lidských silách po nich nešlapat.
Příběh Kristova pláště
„Jeden místní židovský obchodník kdysi koupil v Jeruzalémě od římského vojáka kus Kristova pláště. Přinesl ho sem do Mcchety a jeho sestra, jakmile se zbytku té textílie dotkla, okamžitě zemřela,“ vypráví paní Tamar, kterou sem kdysi přivedli rodiče.
Mrtvá dívka svírala ten kus pláště v rukách tak pevně, že ji museli pohřbít i s ním. Později na tom místě vyrostl posvátný cedr. Později lidé strom porazili a na jeho místě vyrostla dřevěná kaple. Dřevo pak nahradil kámen a kaple ustoupila katedrále.
Kdo do ní přijde, snaží se naklonit k samému okraji jednoho z kamenných sloupů. Kdesi tam dole, hluboko v základech, prý dodnes spočívají ostatky ženy i zmiňovaný kousek Kristova pláště.
Šťastný pláč v katedrále
„My té legendě věříme a dodnes tu citliví lidí vnímají pozitivní energii. Příběh o židovském obchodníkovi a jeho sestře Sidonii znají v mé zemi všichni,“ říká paní Tamar.
A zatímco dospělí v chrámové lodi šeptají, miminka, která mají to štěstí prožít tu svůj křest, naopak křičí na celou katedrálu. Jenže zaplakat si v katedrále jménem Svetski Cchoveli je podle Gruzínců ve skutečnosti příslibem šťastného a dlouhého života.
