Gastarbeitrem ve vlastní zemi. Bavvábové hýčkají nájemníky káhirských domů

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Káhirský domovník Šaabán a zpravodaj Štěpán Macháček

V Káhiře je uvidíte před každou obytnou budovou, úřadem či školou: hlídače domů neboli bavváby, jak se jim říká arabsky. Na rozdíl od nájemníků nosí často tradiční egyptské dlouhé košile a na hlavě turban. Jsou z Horního Egypta a své rodiny mají stovky kilometrů daleko. Doma na vesnici by ale práci našli jen stěží, a proto si zvolili život gastarbeiterů ve vlastní zemi.

Někdo volá z balkonu ve třetím patře obytného domu dolů na ulici. Z domovního vchodu vybíhá na chodník snědý muž a dívá se, kdo ho shání. „Mám vám připravit vůz, pane?“ haleká zpátky nahoru do třetího patra.

Čtěte také

Když otře auto od prachu, nastartuje a vyjede na ulici, sejde majitel dolů, usedne za volant a vyrazí. Šaabán, který v budově působí jako bavváb neboli hlídač, si pak na chvíli sedne na svou rozklíženou starou židli před vchodem.

Z Horního Egypta musejí za prací daleko

„Já jsem z vesnice poblíž Luxoru. To je nějakých 12 hodin vlakem z Káhiry. Sem jsem přijel asi před 15 lety,“ vypráví mi Šaabán, který je vyučený truhlářem. „Tam u nás je těžký život. Kdybychom tam měli půdu, pracovali bychom na ní. Ale my máme jen malý pozemek. Ten pro pět bratrů nestačí, ten je tak pro jednoho.“ Většina vesničanů z Horního Egypta tak hledá práci jinde, v Káhiře nebo třeba v Saúdské Arábii.

Šaabánovi zazvoní mobil. Někdo z nájemníků potřebuje nutně cigarety a Šaabán vybíhá do nedalekého obchůdku. I tohle patří do pracovní náplně bavvába.

Šaabán se svojí dcerou

Zavolají instalatéra nebo vám přinesou cigarety

„Bavváb především hlídá budovu. Musí mít přehled o tom, kdo ke komu jde, aby sem nepřišel někdo nebezpečný, nějaký zloděj. A k tomu uklízí budovu, nosí nákupy, volá instalatéra, když se někomu ucpe odpad,“ říká Šaabán.

S některými nájemníky je ale podle něj kříž. „Třeba čtyřikrát za den mě posílají pro jednu věc na trh. Asi si říkají, že za těch 100 liber, které mi měsíčně dávají, ze mě sedřou kůži,“ směje se Šaabán.

Ze schodiště uvnitř domu teď někdo skřekavým hlasem Šaabána shání. „To je jedna z těch problémových,“ mrká na mě a běží starší dámě pomoct s taškami ze schodů k autu.

Až se ožení, chce jako bavváb skončit

„Narodil jsem se 1. listopadu 1976, takže mi je 36, ne? Myslím, že 36,“ ujasňuje si Šaabán. Prvního v měsíci se narodilo hodně Egypťanů. Přesné datum narození se prostě občas zapomene zaznamenat.

„Moje rodina a žena zůstávají na venkově, ale vozím je každý rok na měsíc sem. Každé dva měsíce si beru deset dní volna a jedu za nimi na vesnici. U nás je bezpečno, ne jako tady v Káhiře, kde jsou samé demonstrace,“ říká Šaabán.

Čtěte také

Bavvábové v okolních domech pocházejí často ze stejné oblasti nebo dokonce vesnice. Místa si tu vzájemně dohazují. Ibráhím je Šaabánův pomocník a zároveň bratranec. Až se na jaře ožení, chce tu skončit. Bere si svou sestřenici z otcovy strany, která je zároveň Šaabánovou sestřenicí z matčiny strany.

„My v Horním Egyptě se bereme v rámci příbuzenstva, proto také vypadáme všichni stejně,“ směje se Šaabán a s rozloučením mizí v malém rozbitém přístavku přilepeném k moderní budově. Takhle bydlí bavvábové, o mnoho kategorií níž než samotní nájemníci.