Fotograf Sudek objevil v Rothmayerově vile zahradu i artefakty, přibližuje kurátor výstavy Mlčoch
Tuto výstavu byste si rozhodně neměli nechat ujít. Jmenuje se Josef Sudek/Otto Rothmayer: Návštěva u pana kouzelníka, a pořádá ji Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. „U obou těchto mužů a přátel je jedna zvláštnost – dokázali rozlišovat věci důležité a nedůležité, významné a nevýznamné,“ vypráví kurátor Jan Mlčoch, se kterým výstavou společně procházíme.
Proč Sudek říká o Rothmayerovi, že je kouzelník? A proč nazývá zahradu jeho vily kouzelnou?
Otto Rothmayer používal nejen při své architektonické práci, ale při dalších svých realizacích nejrůznější rejstřík materiálů. Byl to obrovský znalec materiálů od plátkového zlata, nejušlechtilejších dřev až po lešenářské trubky. To znamená věci ušlechtilé a neušlechtilé, všechno dával vedle sebe a dokázal esteticky zušlechtit. A Sudek ve své fotografické tvorbě zpodobňoval nejenom krásné lidi, krajiny a předměty. Jeho fotografie Okna mého ateliéru zaznamenávají vlastně parapet okna ateliéru v druhém dvoře na Pražském újezdě zasypaném za války a v 50. letech sazemi. A i z toho dokázal vykřesat poetické obrazy, které mají mezinárodní uznání.
Otto Rothmayer sbíral sklo, vytvářel různé artefakty, kterých si všímal Josef Sudek. Co všechno bylo objektem pro jeho snímky?
Pro Sudka vedle interiérů vily, které také máme zaznamenány na naší výstavě, byla zahrada velice významná tím, že měla neopakovatelnou atmosféru. Atmosféru Sudek zachycoval fotograficky, velice často tam vyhledával silná témata, která byla v jiném duchu než ve 30. letech… Sudek byl fascinován, že objevil nejen zahradu, ale třeba artefakty, ke kterým patřily třeba návrhy nábytku pro Pražský hrad, které vytvářel architekt Rothmayer a které mají skutečně nadčasovou krásu. A i tyto židle jsou na naší výstavě zastoupeny, nikdy nebyly realizovány, ale zachovaly se v jednotlivých prototypech. A nám se podařilo je soustředit na tuto výstavu.
Když mluvíme o Josefu Sudkovi, tak se chci zeptat, kde ho tak lidé v Praze nejčastěji potkávali? On na ně musel působit jako podivín, velký kabát, dlouhá fotografická technika. Působil tak trochu zanedbaně?
Čtěte také
Kolem Sudka je mnoho legend. On skutečně nikdy nebyl chudý. To ovšem neznamená, že by absolutně všechno, co v životě dokázal, si nevydřel sám. Ta houževnatost, nasazení a obrovský cit a nadání, to skutečně bylo vydupané ze země. Sudek s jednou rukou si už v 30. letech vytvořil renomé v tom svém pražském ateliéru. Byl jeden z prvních, kteří věděli, že není důležité dělat jednotlivé fotografie, ale spolupracovat s tiskem. Jak s výtvarnými vydavateli, tak i se škálou nejrůznějších časopisů…
Když mluvíme o Josefu Sudkovi, tak mě napadá, že by asi nemohl být reportér, protože na záběr čekal i několik hodin. Co myslíte, jak by se uplatnil v dnešní době?
Určitě by si uplatnění hledat velice těžko. Žil ve velice specifických letech a za specifických podmínek. Měl naštěstí hned od začátku určité podporovatele, v roce 1919 ho objevil pracovník ministerstva sociálních věcí doktor Nedoma, který ho vytáhl z Invalidovny. Ten mu pak pomohl zařídit střední grafickou školu…
Co všechno výstava nabízí? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
„Klidnou vodu kompenzuje večerní táborák.“ Fotograf Slavík vydal knihu o historii vodáctví
Před časem kniha o historii českého lyžování, teď jsou na řadě vodáci a koupání. Fotograf Herbert Slavík nashromáždil fotky a další materiály za desítky let.
-
Zrezivělá dominanta: fotograf Thomas Béhuret zachycuje kouzlo železobetonové ruiny v Saint Denis
Obec Saint Denis na severu od Paříže leží kousek od centra a jednoduše se tam dostanete metrem. Má svou dominantní budovu, která je vidět z dálky, třeba jako Eiffelovka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
