„Klidnou vodu kompenzuje večerní táborák.“ Fotograf Slavík vydal knihu o historii vodáctví
Staré říční lázně a plovárny, plavky, módní trendy, ale i osamělí mořeplavci s Richardem Konkolskim či extrém s pádlem v podání Vavřince Hradílka. S knihou Naše léto, voda, lodě fotografa Herberta Slavíka se můžete ponořit do historie našeho vodáctví a trampingu. „Zajímala mě nostalgie našich rodičů, dnešní přeplněné řeky jsem vynechal,“ přibližuje fotograf, který nashromáždil dobové fotografie, texty a rozhovory za desítky let.
Vaší loňskou knihou Naše hory, lyže, sníh jste si prý splnil svůj sen?
Ano, splnil, protože miluji hory a lyžování, podařilo se mi to poskládat do knihy. Mám na ni pozitivní reakce.
A nedávno vyšla další kniha Naše léto, voda, lodě, kterou jste rovněž editoval. Je poctou vodě a všem lidem, kterým se vodní živel stal láskou, dobrodružstvím, sportovní výzvou a odpočinkem. Co z toho je nejvíce pro vás?
Čtěte také
Tak je to asi výzva, mám blíže k horám a lyžováním, na druhou stranu jsem rodák z Podolí. A v průběhu let, co jsem shromažďoval fotografie, jsem narazil i na spoustu snímků z Prahy, z Vltavy a že počátky vodních sportů se odehrávaly blízko mého rodiště.
Které historické postavy se v knize objevují?
Když jsem narazil na nějakou postavu, tak jsem se snažil k ní dohledat více informací, případně napsat nějaký medailon. Fascinovala mě třeba postava Vildy Jakše – byl velkým trampem, měl chatu pod Medníkem. A byl také boxer, velmi slavná předválečná postava našeho sportu. A s tím boxem začínal právě v osadě, takže byl samozřejmě i vodákem. Protože každá trampská osada byla spojená s vodou a Sázavou.
Máte vlastní vysvětlení, proč se zrovna u nás tak rozvinul fenomén trampingu?
To je vůbec zvláštní... Vzniklo to Klubem českých turistů, tam už byl krůček k vodní turistice, k vodním skautům. I trampové byli lidé, kteří začínali většinou ve Skautu. Asi to byl nějaký únik, inspirace divokým Západem, únik z města do přírody. Ale proč zrovna právě u nás jsou fenoménem tyto sportovní aktivity? Tuto otázku si kladu také.
Před koronavirem se vodáctví rozšířilo tak masově, že v sezoně nebylo na těch hlavních říčních trasách k hnutí. To jste také zachytili v knize?
Té současnosti se tolik nevěnujeme. Je to spíše kniha vzpomínková kniha na naše dětství, na trendy našich rodičů. Kniha není jenom o sportu, ale i o trendech, je tam třeba móda, odraz doby. Oslovovala mě nostalgie, vzpomínky.
Jak jste vyhledával témata? Nezapomínáte na atmosféru říčních lázní a vodáren?
To co mě bavilo, byly fotografie starých říčních lázní, plováren, atmosféra, kterou známe z filmu Rozmarné léto. Je tam móda plavek, fotky Vlasty Buriana z filmu Hrdinný kapitán Korkorán. Současně jsem tam chtěl dostat nejenom naše vody a řeky – mládí a dětství mám spojené třeba s průkopníkem našeho mořeplavectví Richardem Konkolskim. Dodnes mě fascinuje, jak si postavil loď v paneláku a obeplul s ní svět. Jako kluk jsem to prožíval, bylo to pro mě něco podobného, jako když přistálo Apollo 11 na měsíci. K současnosti pracujeme v kapitole Extrém s pádlem, kde je rozhovor s Vávrou Hradilkem, který cestuje po světě a jsou tam krásné fotky z Nového Zélandu nebo Islandu.
Související
-
Točil krizi klimatu. Bolívie Amazonii drancuje stejně jako Bolsonaro, říká držitel Czech Press Photo
„Změna klimatu je ale natolik silná, že by ty požáry vznikly stejně. Není to prostě problém jen vlády nebo jednotlivců, je to náš celosvětový problém,“ zdůrazňuje Trabalík.
-
V Praze lze objevovat pořád něco nového, říká publicista David Černý
Milovník Prahy a publicista David Černý se ve své poslední knize zaměřuje na zapomenutá zákoutí hlavního města. Která místa patří mezi jeho nejoblíbenější?
