Epidemie na silnicích

Jakou léčbu proti rostoucí nehodovosti ve světě zvolit? Odborníci to nemají lehké. Očkování neexistuje. Prášky, které by pacientům vštěpovaly pravidla bezpečného provozu, potlačovaly neurvalost či chuť být na silnici nejrychlejší, zatím také nikdo nevymyslel. Byl by to přitom čin hodný Nobelovy ceny - ročně zahyne na silnicích více než milión lidí, pro dalších padesát miliónů končí střet s autem či motorkou zraněním.

Epidemie se musí řešit rychle a bez odkladů - shodují se experti. Jen rozvojové země kvůli úmrtím při autonehodách přicházejí o tři procenta HDP ročně. Jenže - dodávají jedním dechem - k něčemu takovému chybí politická vůle.

Kdo ví. Možná i proto se organizátoři rozhodli sezvat ministry a další vážené účastníky právě do Moskvy. Pokud věří na léčbu šokem, lepší místo si vybrat nemohli. Ruská metropole na tom jistě není tak dramaticky jako leckterá města v rozvojovém světě. Překvapení, nad nimiž se expertům z poklidného Nizozemska či Británie jistě údivem tají dech, je tu však i tak habaděj.

Za místní expertkou na bezpečnost silniční dopravy se pro jistotu vypravuji pěšky. Dbalá místních zásad vím, že pokud člověk nepřeváží dvacetikilový náklad nebo se nechce blýsknout svým novým mercedesem, nemá smysl se hektickou moskevskou dopravou prodírat na čtyřech kolech.

První nehodu potkávám hned na druhém rohu. Naštěstí jen zohýbala blatníky tří zbrusu nových aut. Jejich zoufalí, v některých případech zuřiví majitelé se marně dovolávají pomoci přetížených policistů a pojistných agentů. Když budou mít štěstí, vyřeší se jejich případ už za několik hodin.

Spolu s kolemjdoucími si oddechujeme, že se tentokrát všechno obešlo bez zranění - pod koly neskončil žádný chodec. V pořádku se zdá být i malé děcko, které poskakuje - pochopitelně bez pásu - po sedačkách odstaveného džípu, který k radosti jeho matky skončil bez škrábnutí. To, že obří auto zaparkovala na přechodu pro chodce, čímž nás všechny vystavila vcelku slušné šanci nechat se srazit při riskantním přecházení mimo zebru některým z nervózních řidičů, jí velkoryse promíjíme.

Pud sebezáchovy si uchovává jen mladá žena s kočárkem. Má na paměti, že nebezpečí může hrozit i na chodníku. Ten totiž ruští řidiči během podobných dopravních kolapsů často používají jako odstavný pruh. Ovšem určený ne k odstavení, ale k bleskurychlému předjetí troubící fronty.

Když se konečně dostanu k paní expertce, připouští, že Rusko má co dohánět. Jak mi však trpělivě vysvětluje, vakcína existuje a dokonce v různých podobách - například slušnosti, tolerance, ale také modernizace zastaralé ruské dopravní infrastruktury. Než však začne fungovat, chvíli si počkáme - přesně do té doby, než budou mít jak politici, tak obyčejní lidé chuť ji spolknout.

Lenka Kabrhelová, Český rozhlas, Rusko