Ekologii ano, ale nesmí páchnout

15. říjen 2008
Pod kůži

Hlasité protesty a petice - i tak může vypadat pozadí ekologických projektů. Na severní Moravě teď emoce vzbuzují plány na stavbu takzvaných bioplynových stanic. Obavy ze zápachu dokonce skončily v jednom případě odchodem starosty z funkce. V dnešním pořadu Pod kůži se podíváme hned na tři sporné případy v okrese Opava. Slovo měl i mluvčí Ministerstva životního prostředí Jakub Kašpar, který zavítal do studia.

Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů - hlavně z bioplynu. Tato zdánlivě nevinná ekologická aktivita naráží na nečekaný odpor veřejnosti. Jsou oblasti, kde dokonce vznikají petice a starostové opouštějí své funkce. Podíváme se do tří měst a vesnic na Opavsku. Lidem se tady nelíbí, že by nedaleko jejich domů mělo vyrůst zařízení, které díky hnilobným procesům přemění bioplyn na elektřinu a teplo. Investoři jsou zaskočeni a starostové si s tím příliš neví rady.

Jednání zastupitelstva v Hlučíně na Opavsku. Kauza bioplynové stanice skončila demisí starosty města. Tlak veřejnosti neustál. "Pořád ještě máte svědomí tady sedět a nevzdat se funkce?" tázala se jedna z obyvatelek města starosty na jednání zastupitelů. "Každý máme svou vinu, větší či menší," řekl starosta do mikrofonu během veřejného jednání, pak odstoupil z funkce.

Jasně a včas totiž nezveřejnil, že je ve městě investor, který chce stavět zařízení na využití biologického odpadu. Teď už tady takzvanou bioplynu nechce ani radnice. "Zápach je trvalý, každý den a je to zápach mrtvolný, ve kterém se nedá dýchat. Zabývají se pouze emisemi a hlukem. Nic víc je nezajímá," vysvětlila důvody odporu zástupkyně obyvatel Hlučína paní Miketová.

A už jsme v Holasovicích. Tady je všechno na samotném začátku. Starosta je opatrný, místní Zemědělské družstvo Hraničář by ve své bioplynové stanici rádo využilo vlastní plodiny, především kukuřici. Proti nim stojí velká petice obyvatel místní části Loděnice, které zatím nikdo nepřesvědčil. "Máme tady skládku, máme tady zinkovnu a máme tady vepřín a chceme tu žít," prohlásil obyvatel Loděnic.

A na skok ještě do Klokočova, části města Vítkova. Tady se bioplynová stanice vůbec neosvědčila. Musí se opravit a lidé jsou hodně nazlobení. "Když je dusno nebo se vítr otočí, smrdí prádlo a všechno," popsala dopad bioplynové stanice obyvatelka Klokočova.

To byly tři obce na Opavsku. Tři obce, ve kterých panuje obava ze zápachu, jak se bude biologický odpad dovážet, jak se budou desítky tisíc tun digestátu, tedy odpadu pro změnu už z biologické stanice zaorávat do země? Jak to zvládnou silnice v okolí? A jestli si lidé ještě někdy doma pořádně vyvětrají. "Podnětů na zápach je opravdu hodně. Ale pokud je zápach takzvaně nad míru příjemnou nebo únosnou a provozovatel neporušil zákon, tak to nemůžeme žádným způsobem postihnout," uvedla Eva Tylová, ředitelka Inspekce životního prostředí.

Nepříjemnost zápachu se u nás prostě měřit nedá, a to lidem na klidu nepřidává. Začali jsme v Hlučíně a v Hlučíně také skončíme. Radnice totiž během několika dnů dokázala davy lidí uklidnit. Zaplatí 650 tisíc korun investorovi, aby stáhl všechny žádosti a plány na bioplynovou stanici. A co víc? "Změna územního plánu zamezí výstavbě takových zařízení na území města," řekl místostarosta Hlučína Pavel Rajský a potvrdil, že konec bioplynkám ve městě posvětí i zákaz v územním plánu takzvaně natvrdo.

"Věříme, že to dobře dopadne, protože jsme z toho byli nešťastní," uvedla obyvatelka města, ale nedokázala říct, zda bioplynová stanice ve městě skutečně nebude. Je to jeden velký ekologický paradox. Na jedné straně podporovaná přirozená likvidace biologického odpadu, zbytků rostlin, kejdy, trávy, siláže, na straně druhé obava ze zamoření životního prostředí v okolí zahrádek a domků. Je to spíše byznys, anebo skutečná pomoc přírodě? V Moravskoslezském kraji zatím vládne obyčejný lidský strach.

Protestují, protože neznají

Bioplynové stanice jako státem podporovaný alternativní způsob výroby elektřiny. Na straně druhé v mnoha případech bezesné noci pro stovky lidí. Například na Opavsku. Lidé tam mají strach ze zápachu, z hluku, z devastace silnic kvůli navážení materiálu. Co si o tom myslí ti, kteří se snaží obyvatelé těchto míst přesvědčovat a uklidňovat?

Holasovice na Opavsku, Zemědělské družstvo Hraničář. Předseda družstva Břetislav Hrbáč se několik hodin snažil přesvědčit nespokojené obyvatele této vesnice, že bioplynová stanice nezapáchá. Že naopak zbaví obec hnojení kejdou a dá jistou práci svým zaměstnancům. Zatím příliš neuspěl. "Jsem trochu zklamán. Nečekal jsem takový odpor občanů. Ale to spíš vyplývá z neznalosti problematiky," uvedl Břetislav Hrbáč a dodal, že zápach by byl menší, než si lidé myslí a hluk z dopravy sice zřejmě bude, ale neměl by být výrazný. "Teď se k tomu bude zpracovávat oponentní posudek, pak bude ještě veřejné projednávání, tak uvidíme. Snad někteří názor změní," doplnil Břetislav Hrbáč.

Holasovická stanice má využívat bioplyn pouze z rostlinných materiálů, což je oproti jiným průmyslovým biostanicím určitá výhoda. Starosta obce Jindřich Dobřecký zatím neříká tak, ani tak. Je znát opatrnost. Ani pro starosty není lehké číst sáhodlouhé petice. "Je to běh na delší trať. Toť vše," řekl starosta, který klade důraz na dopravní situaci, aby se doprava nezhoršila. "Myslím, že není míč na mé straně," dodal.

A další názor z druhé strany. Toto je zástupce firmy, která biostatice buduje v celé republice a chtěla by i tu Holasovickou. "V současné době se v České republice staví asi 40 bioplynových stanic. Nedivím se občanům, kteří mluvili o těchto věcech, protože to neznají. Stavěli jsme zhruba před půl rokem bioplynovou stanici v Bohuňovicích u Olomouce a ten stav je takový, že někteří občané ani nevědí, že bioplynka tam je, že je spuštěná. Někteří mají představu, že se ještě staví, ale zápach víceméně nulový a hluk je také nulový," řekl.

Byla zmínka o Bohuňovicích na Olomoucku. Hned jsme tam zavolali. Starosta Jiří Petřek potvrdil, že se tady žádné protestní akce nekonaly. Lidé všem slibům uvěřili a zatím je klid. "Něco, co bychom objektivně mohli spojit s bioplynovou stanicí nebo nedej Bože, že by to několik dní bylo cítit, tak to nenastalo," řekl a srovnal to ještě s poměrně nedávnou minulostí. "Bývaly to hrůzy, když se kejdy rozvážely a nebylo tady toto zařízení. V minulosti vesnice třeba několik dnů smrděla." Zároveň ale starosta popisuje, že se musí velmi opatrně posoudit, kde bude bioplyn vlastně vznikat, aby to nebylo hned za domy. Kudy a jak se bude nakládat materiál, který pak v nádržích vyhnije. A hlavně, jak pečlivě budou zemědělci ukládat odpad z bioplynové stanice pod zem jako hnojivo.

Například v Německu jsou tisíce bioplynek. U nás teprve začínáme, což platí zejména o Moravskoslezském kraji. Jeden pohled na věc popisuje strach ze zápachu, druhý se snaží přesvědčit moderními technologiemi. Na Ostravsku zatím vede hlas lidu, a bude to ještě dlouhá cesta.

Odpor obyvatel není žádnou novinkou

Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů - hlavně z bioplynu. Tato zdánlivě nevinná ekologická aktivita naráží na nečekaný odpor veřejnosti. Jsou oblasti na severní Moravě, kde dokonce vznikají petice a starostové opouštějí své funkce. To jsme vám v dnešním vydání pořadu Pod kůži už doložili reportážemi.

Pro Ministerstvo životního prostředí nejsou podle jeho mluvčího Jakuba Kašpara žádnou novinkou protesty obyvatel proti bioplynovým stanicím, protože případy špatně fungujících stanic je několik. Za všechny uvedl případ biostanice ve Velkém Karlově na jižní Moravě, největší bioplynová stanice v České republice, která od České inspekce životního prostředí dostala dvě významné pokuty. "V řádech milionů korun za to, že společnost provozuje stanici bez integrovaného povolení, které k provozování mít musí," řekl Jakub Kašpar a doplnil, že místním obyvatelům se stanice nelíbí, protože její provozovatel s ní nenakládá podle vlastního provozního řádu a nedodržuje zákonné předpisy, které mu ukládají určité povinnosti. Právě kvůli nedodržování takových předpisů některé biostatice páchnou.

V současné době je v České republice 165 fungujících bioplynových stanic. Nejčastějším typem jsou takové, které zpracovávají kaly z čistíren odpadních vod. "Asi nemáme případ podobné bioplynové stanice, která by budila takové vášně," řekl Jakub Kašpar. Dalším typem jsou zemědělské bioplynové stanice, které zpracovávají kejdu, odpad z polí a podobně. Ani u těchto typů nejsou hlášeny větší protesty obyvatel. Začínají se stavět i biostatice, které zpracovávají odpady, včetně živočišných zbytků. "Tam ten problém být může a tam je velmi nutné dodržovat technologickou kázeň," upřesnil mluvčí.

Logo

Častým argumentem odpůrců je, že biostanice byly schváleny "o nás bez nás". Jakub Kašpar v této souvislosti připomněl, že je velmi důležité sledovat, co se v obci a jejím okolí chystá. "Je potřeba neprošvihnout začátek. Je třeba sledovat, o čem jedná zastupitelstvo, jaké plány, jaké záměry se objevují na úřední desce, protože všechny takové záměry se na úřední desce musí objevit. Lidé mají právo se pak k nim vyjádřit na zastupitelstvu. Když pak založí občanské sdružení, mají právo se zúčastnit všech návazných řízení včetně územního řízení, stavebního povolování a všech těchto procesů," dodal Jakub Kašpar.

V Česku končí výroba tradičních sirek SOLO Sušice. To bude tématem pořadu Pod kůži ve čtvrtek 16. října. Nalaďte si Radiožurnál po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na naší e-mailovou adresu.

autoři: ela , mrk , vij , lvb
Spustit audio

Více z pořadu