Dříve provázel turisty, nyní vyrábí nádoby z alabastru. Vítejte v dílně v egyptském Luxoru

8 fotografií

Na dvoře vesnického domku mě vítá Chálid a také jeho táta Badaví. Oba jsou ve vlasech a obličejích úplně bílí od jemného bílého prachu. Po podání ruky hned usedají zpátky na zem a pokračují v práci.

Dát tvar kameni

Badaví otlouká kladívkem velkou kostku alabastru a dává jí hrubý kulatý tvar. Sedím v bílém prachu vedle něj, mám na sobě kraťasy a do nohou mě tudíž štípou kousky kamene, které Badavímu létají od kladívka. „Tohle dělám už padesát let, od svých třinácti. Do školy jsem chodil, ale nedochodil,“ říká Badaví, který je neustále ve skvělém rozmaru. A přitom za těch 50 let ani nepoznal, co je to dovolená.

Čtěte také

V Česku je třtinový cukr drahou alternativou, ale v Egyptě třou jeho pěstitelé bídu s nouzí. A za všechno může korupce, tvrdí

„Turisté tu nejsou už pět let, od začátku revoluce. A tohle řemeslo dělá moje rodina už od nepaměti. Lepší tady ťukat kladivem, než nedělat nic,“ říká. Turisty dřív Chálid provázel třeba i po údolí Králů a denně si přišel na pár set korun.

Na zemi jich tu v kruhu sedí několik. Při práci si vyprávějí vtipy a různá lidová moudra. Čtyřicetiletý syn Chálid ale tuhle práci dělat rozhodně nechtěl. Má vystudovanou fakultu turistického ruchu a pracoval jako turistický průvodce.

Výrobky prodávají obchodníkům

Teď si toho vydělá jen zlomek. Alabastrové výrobky navíc už neprodávají přímo turistům, ale velkým obchodníkům, a ceny jsou nízké. „Dřív do Luxoru i jezdilo hodně českých turistů, hlavně v létě,“ vzpomíná. Hned mu celkem očekávaně vytane na mysli jméno slavného českého fotbalisty.

Chálid mi ještě ukazuje celý výrobní postup. Po tom hrubém vytesání válcovitého tvaru se budoucí nádoba obalí hadry namočenými klihem, aby při vrtání vnitřku nepraskla, přírodní klih se rozpouští tady ve vědru s teplou vodou. Po vyvrtání se zpevnění odstraní, tady na elektrické brusce se doladí tvar a pak se ještě ručně začistí smirkovým papírem. Nakonec průsvitnou nádobu s tenkými stěnami čeká pec a leštění voskem.

Pro alabastr existuje český výraz úběl|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

Ještě mě zajímá, jaký je rozdíl mezi bílým a tmavým alabastrem. „To je jako se ženami. Bílé jsou žádané a tudíž drahé, ty chce každý. Kdyžto ty tmavé, o ty moc velký zájem není,“ vysvětluje. Přes všechny těžkosti těmhle luxorským vesničanů dobrá nálada nechybí.