Doufáte tajně v polibek pod jmelím? Víme proč

26. prosinec 2014
Encyklopedie Radiožurnálu

O málokteré rostlině existuje tolik legend jako o tomto stále zeleném poloparazitickém keříku rostoucím v korunách stromů. Právě kvůli její permanentní svěžesti jí naši předkové připisovali magické léčivé schopnosti.

Například už staří Řekové s její pomocí léčili téměř vše – od menstruačních bolestí až po poruchy nálad. Romantický nádech dostala rostlina pravděpodobně mezi keltskými druidy. Ti ji viděli jako symbol životní energie a mimo jiné věřili, že může u lidí i u zvířat podpořit nebo obnovit plodnost. Jmelí si svoji pověst a oblíbenost zachovalo také během středověku a někdy během 18. století se stalo nedílnou součástí oslav Vánoc.


Jak se stala z posvátné rostliny obyčejná dekorace, je otázkou. Jmelí však bylo považováno i za symbol míru a štěstí a nejspíš proto si ho lidé začali věšet nade dveře domu.

Pokud vynecháme severskou mytologii a antické Řecko, kde se praktikování tohoto zvyku nepodařilo dostatečně prokázat, líbání pod jmelím se prý uchytilo nejprve mezi služebnictvem v Anglii. Později se tento zvyk rozšířil i mezi střední třídu.

Muži měli dovoleno políbit jakoukoliv dívku stojící pod jmelím a odmítnutí takového polibku znamenalo smůlu. Po každém polibku se ze jmelí odebrala jedna bílá bobulka. Poslední se nechávala pro štěstí do dalších Vánoc.

autor: ČRo