Dochází nám čas. Evropa nemá migrační politiku, varuje místopředseda Evropské komise

Země Evropské unie začínají jednat o novém návrhu na reformu azylového systému. Může se to po letech sporů o uprchlické kvóty podařit? Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je předkladatel migračního paktu, místopředseda Evropské komise pro podporu evropského způsobu života Margaritis Schinas.

Nacházíme se uprostřed druhé vlny pandemie koronaviru a hluboké recese, kterou způsobila. Lidé po celé Evropě kvůli tomu žijí v podmínkách nejistoty. Proč Evropská komise právě v této době zahajuje nový pokus o reformu azylového systému?

Pandemie je pochopitelně velmi problematická situace, je to asymetrický šok, ale za žádných okolností se nemůže stát důvodem pro globální paralýzu ve věcech, které mají zásadní důležitost.

Pokud jde o migraci, dochází nám čas. Jak víte, Evropa migrační politiku nemá a nastal nejvyšší čas, abychom přestali žít v domě postaveném jen z poloviny, ve směsici různých přístupů, které mají rozdílné výsledky. Cítíme, že nastal čas pokusit se o nový začátek, proto jsme v září představili náš návrh.

Dobře víte, o jak citlivé téma jde, pojďme si něco vyjasnit. Podle vašeho návrhu si budou moct státy vybrat mezi relokacemi nebo vyhošťováním. Znamená to, že tím definitivně padají pod stůl úvahy o povinných kvótách nebo finančních trestech pro ty, kteří je neplní?

V našem návrhu jsme se cíleně snažili opustit tuto falešnou dichotomii povinnosti versus dobrovolnosti, která zabila předchozí pokusy. Přicházíme se systémem, kterému můžeme říkat třeba efektivní solidarita. Ten umožní, aby se žádosti o solidaritu mohly kdykoliv propojovat s nabídkami solidarity.

Čtěte také

Ano, relokace zůstávají součástí tohoto mixu. Ale teď k nim budou vždy patřit alternativy. Takže žádné povinné přemisťování uprchlíků jako v roce 2016. Nabízíme alternativy, které budou smysluplné a umožní vypustit ze systému významným způsobem tlak, tedy právě ony návratové patronáty. V žádném případě tím neopakujeme kroky z roku 2016.

Neznamená to však ani, že teď nabízíme únikový východ pro ty, kteří se na řešení a společné odpovědnosti podílet nechtějí. Budeme mít systém, který umožní solidaritu kdykoliv zajistit tam, kde je potřeba, a to způsobem, který bude odrážet přání těch, kteří pomáhají. To je hlavní myšlenka.

Vím, že v Evropské komisi nesmíte reprezentovat zájmy svého domovského státu. Přesto bych se vás jako Řeka na něco rád zeptal. Proč má Řecko pocit, že mu země střední Evropy jako Česká republika nepomáhají a vezou se jako černí pasažéři, přestože Česko do Řecka posílá na pomoc s ochranou hranic peníze nebo policisty. Proč to Řecko za dostatečnou pomoc nepovažuje?

Nabídnu velmi osobní odpověď, protože nemluvím za Řecko a nemohu tvrdit, že zastupuju své spoluobčany. Rád bych si ale myslel, že rozumím tomu, jak přemýšlí. Tato hořkost a to, co Řekové vnímají jako nesolidární přístup, je výsledkem rétoriky. Některá vyjádření politiků kontaminovala ducha, kterým by se vztahy mezi partnery měly řídit.

Čtěte také

Řekové jsou ze své podstaty velmi pohostinní lidé, je to turistická destinace – hostíme miliony turistů z celého světa a mezi nimi také ty ze střední a východní Evropy. To, co Řekové chápou jako neochotu být solidární, je důsledkem prohlášení politiků typu „na tohle nikdy nepřistoupíme, zapomeňte, tohle si vyřešte sami“. To jsou slova, která nepomáhají. Proto se musíme pohnout dále, za rétoriku a negativitu minulosti. Potřebujeme nový začátek a toto je unikátní příležitost obrátit list.

Co by migrační pakt znamenal pro Česko? Zastaví nový návrh byznys pašeráků lidí? A proč se Evropská komise k migraci vrací uprostřed pandemie? Poslechněte si celý rozhovor!

autoři: Viktor Daněk , vla
Spustit audio

Související