Do Československa si přijel pro nové dudy. Nakonec pomáhal lidem utíkat z okupované země
V srpnu 1968 roku si student a hudebník James MacDonald Reid jel do Československa pro nové dudy. Cesta se poněkud zkomplikovala a James zcela neplánovaně pomohl několika lidem v útěku z okupované země.
Když tehdy dvacetiletý James odjížděl na turné po folklórních festivalech, neměl ani ponětí, jaké dobrodružství ho čeká. Kdo mohl tušit, že do Československa, které se otevíralo světu, zamíří právě v okamžiku, kdy do něj vstoupí okupační vojska.
Čtěte takéProjekt '68 Českého rozhlasu
„Maďaři mě odmítli pustit přes hranice, načerno jsem dojel vlakem do Vídně a vydal se požádat o nové vízum československou ambasádu. Tam měli právě jiné starosti, ale vízum mi dali. Zároveň mě jako cizince požádali, jestli bych nemohl do země dopravit pár dopisů se vzkazy a penězi. A já souhlasil,“ popisuje sedmdesátník James, jak se ocitl v zemi, kterou brázdily cizí tanky.
Spiklencem proti Rusům
Jezdil po celém Československu a hledal lidi, kterým chtěla ambasáda pomoci ze země. Navštívil kvůli tomu Bratislavu, Myjavu, Brno i Prahu.
„Pamatuji si, že v Praze byly tanky všude, viděl jsem spoustu vojáků i barikády a taky spoustu zničených domů. Stejné to bylo v Brně. Česky neumím, ale mluvím trochu rusky a srbsky, tak jsem se nějak domluvil,“ vzpomíná.
„Dodnes si pamatuji pražskou adresu, kam jsem nesl obálku s německými markami, které jsem dostal na ambasádě ve Vídni. Bydlel tam nějaký profesor, který musel po invazi zmizet. Tak jsem se neplánovaně podílel na spiknutí proti Rusům,“ směje se James.
Dubček byl pro mě hrdina
Skotským Edinburghem znějí už padesát let české dudy
Skotský Edinburgh je hlavní město whisky, mužů v sukních a dudáků. Dudy jsou zkrátka jedním ze symbolů Skotska. Hrají ve vojenských kapelách i po hospodách. Téměř s jistotou můžeme říct, že na české dudy hraje jen jeden jediný skotský dudák. Jmenuje se James Mc Donnald Reid a zanotovat na ně umí i českou klasiku.
Právě v Praze dostal pár tisícovek, které by byly prchajícím v cizině k ničemu. Zbyly mu i nějaké peníze z kapesného, které dostal na československé ambasádě ve Vídni, a tak se vypravil za slavným Jakubem Konrádym pro pravé české dudy, na které hraje dodnes. Na československý srpen roku 1968 tak nemůže nikdy zapomenout.
„Bylo mi 20 let a pohyboval jsem se v levicově orientovaném prostředí. Alexandr Dubček byl pro mě obrovský hrdina. Musím říct, že pro mě jako pro někoho, kdo situaci pozoroval zvnějšku, bylo mnohem větším překvapením a zklamáním, jak byl později Dubček z politiky odstraněn. Sověti přijeli na tancích, s tím se nedalo nic dělat. Ale Dubčeka odstranili stejní lidé, kteří jej zvolili. To byl pro mě větší šok,“ uzavírá James MacDonald Reid.
S mnohými z těch, se kterými se seznámil během dramatických dní roku 1968, je stále ve spojení. Všechny adresy má dodnes zaznamenané v osahaném notesu.
