Díky Ježíškovým vnoučatům se paní Marie vydala na stejnou duchovní cestu jako před třiceti lety

7. prosinec 2017
Ježíškova vnoučata

Projekt Ježíškova vnoučata plní přání osamělým seniorům. Paní Marie, které je 89 let, se chtěla podívat na poutní místo na východě Moravy: na Svatý Hostýn. Její přání se rozhodla splnit naše rozhlasová kolegyně Václava Marešová, která pochází z okolí a za pomoci vedení domova z Frenštátu pod Radhoštěm paní Marii na Hostýn dovezla. Paní Marie je totiž na invalidním vozíku a potřebovala speciálně upravené auto.

Je devět hodin ráno a jsme před domovem pro seniory Hortensie ve Frenštátu. Paní Marii Zelníčkovou při nástupu do auta podpírají dva zaměstnanci domova.

Jakmile sedíme v dodávce, výlet může začít. Pan ředitel Jiří Absolon se chopil role řidiče, paní Marie Valová, která má na starosti volný čas seniorů, se stala pečovatelkou a já průvodkyní. Podle hesla, že i „cesta může být cíl”, vzpomíná paní Marie na své zážitky snad v každé obci, kterou projíždíme.

Příští rok jí bude devadesát. Na svůj věk má dobrou paměť a chuť vyprávět. Cestou vzpomíná hlavně na své dětství a tvrdé boje v okolí Valašského Meziříčí na konci druhé světové války.

„Jsem tak vedle, je to zážitek”

Zhruba po hodině cesty přijíždíme k barokní bazilice na Svatém Hostýně. Je ve výšce 735 metrů. Paní Marie sem jako dítě chodila s procesím, za což ji při pohledu na hory obdivuji. Naposledy tu byla před třiceti lety, kdy měla problémy a hledala duchovní útěchu. Přímluva shora tehdy pomohla, i proto sem letos chtěla jet znovu.

Kombinace sněhu, štěrku a invalidního vozíku je výzvou pro svaly ředitele domova. Ale má to smysl. „Jsem tak vedle, je to nádherný zážitek,” usmívá se paní Marie.

Paní Marii přijal i rektor baziliky Jiří Šolc. Kromě duchovní opory jí daroval i dárek - malý zvonek. Asi ani netušil, jak se jí trefil do vkusu. „Já zvonečky sbírám,” usmívá se Marie.