Dennodenně se bijeme za český šerm. Jsme takoví mušketýři a dobrá parta, usmívají se čerství medailisté z Paříže

Martin Rubeš šermuje za Lokomotivu Karlovy Vary, Jakub Jurka je z Dukly Olomouc, Jirka Beran za SC Praha, Michal Čupr za Slavoj Litoměřice. Jak jste schopní se sšermovat dohromady tak, že to dá bronzovou medaili na olympiádě? 

My se scházíme vždycky v Paříži. (směje se) Ne, my společně samozřejmě trénujeme v Praze, máme těch turnajů hodně, takže toho najezdíme spoustu. Máme nějaké tréninkové kempy, takže se vídáme. Vídáme se hodně hlavně v Praze na tréninku, kam se sjíždíme všichni, i mladí a juniorští reprezentanti. Takže jsme pořád v kontaktu.

V každém sportu by měl být respekt k trenérovi. A pokud tomu trenérovi věříte, tak dokážete velké věci.

Historicky je šerm džentlmenský a velmi elegantní sport. Trenér, tedy maestro, je zejména v těch tradičních zemích, jako je Itálie nebo Francie, velká autorita. Cítíte se být vizitkou vašeho trenéra, anebo si na to tady na malém českém dvorečku úplně nemůžeme hrát?

Já myslím, že v každém sportu by měl být respekt k trenérovi. A pokud tomu trenérovi věříte, tak dokážete velké věci. Ten trenér zase věří vám, je to prostě taková úsečka, která musí fungovat. Když teď chodí ti Francouzi, Italové, tak těm našim trenérům říkají maestro. To je známka toho, že si jich ve světě váží, protože něco dokázali. To si myslím, že je krásné pro nás, pro ně a pro celý český šerm.

Čtěte také

Překvapil mě exkluzivní servis, přiznává šermíř Jakub Jurka. Jak vypadá český dům v olympijské vesnici?

Jirko – ptám se Jiřího Berana –, pořád platí tvoje rozhodnutí, že toto, co jsme viděli, byl tvůj poslední zápas na olympiádě?

Je to doopravdy a je to poslední. Já jsem se na ten moment připravoval dlouho. Nastavil jsem si to tak, že jsem se na to doopravdy těšil, že to bude tady, že to bude s tou nejlepší partou, kterou mám. A je to oslava toho, co jsme dokázali, a myslím, že i oslava těch let, co mě ten šerm baví.

Celá hala burácela

Jakub Jurka, Martin Rubeš, Jiří Beran a Michal Čupr získali jako kordisté v týmech na olympijských hrách senzační bronz. Nečekaná medaile. Jaká tam byla atmosféra? Francouzi milují šerm, prý se lístky už skoro nedaly sehnat.

Čtěte také

Je to sen a já se ještě neprobudil. Když člověk dře, úspěch se dostaví, říká bronzový kordista Beran

Atmosféra v hale byla neuvěřitelná. My už jsme si ji užívali od prvních dnů, kdy jsme to tam šli okouknout, jak to tam vypadá už před individuální soutěží. A jakmile nastoupili Francouzi, celá hala burácela, křičela jména, strašně moc je podporovali – ať už když jen nastoupili, nebo při každém zásahu. A to samozřejmě bylo i v těch týmových soutěžích. Jakmile jsme nastoupili a šermovali, tak při tom, když dal zásah francouzský tým, tak celá hala stála na nohou, burácela, a my jsme si mohli užít ten pocit šermovat proti takovému týmu o bronz a nedopřát Francouzům to štěstí, aby si mohli burácet takto až do konce. A porazili jsme je.

Když je tam takový rachot, neruší to člověka v soustředění, nebo to v podstatě vůbec neslyšíte?

My jsme výborně naučení ze všech závodů, i když není zvykem samozřejmě mít takový obrovský domácí dav. Jsme naučení na to se soustředit jenom na rozhodčího, na soupeře a na kouče, který nás zezadu podporuje a říká nám rady. To je záležitost, která se samozřejmě odehraje na té olympiádě nebo na mistrovství světa, kdy je opravdu ta opravdu obrovská.

Ale všichni jsme na to dostatečně vyzrálí, máme už zkušenosti z velkých turnajů a konkrétně u mě, když tam byly ty poslední momenty těch zápasů, kdy se to rozhodovalo třeba s Italy nebo s Francouzi, tak jsem byl tak soustředěný, že jsem absolutně nevnímal nic jiného, než jak se čepel dotýká čepele toho soupeře, jak dávám zásahy, jak rozhodčí hlásí stát nebo zásah… Člověk si pak pamatuje jenom střípky z toho maximálního soustředění. Pak ten zápas vlastně vypadá jako takový zrychlený film a všechno je to takové bez audia.

Šerm je nádherná záležitost. Je to pro mě spojení intelektu, kombinatoriky, dynamiky. Je to skutečně noblesní sport. Řekněte mi, jak moc vás ovlivňuje šermířské myšlení? Co to dělá v soukromém životě?

No, jsme připraveni na jakoukoliv akci, kterou život přinese, protože během toho zápasu během pár minut prožijeme takový jeden mikroživot, kdy se člověk na něco připravuje, myslí na to, jak se to bude vyvíjet… A najednou prohrává, je zklamaný, je naštvaný a musí reagovat ve vteřinách a měnit tyto věci. A je to tak rychlé, tak dynamické, že prostě není čas na to si s tím lámat hlavu. Myslím si, že těmi zkušenostmi se to dá přetvořit do každodenního života a tam používat ty věci, co jsme se naučili na planši. Takže je to velká škola života a dává nám to hodně.

Na jaké momenty z olympiády budou kordisté navždy vzpomínat? Jaké byly jejich šermířské začátky? Kdo nahradí v týmu Jiřího Berana? A jaké jsou jejich oblíbené finty? Poslechněte si celý rozhovor!