Demonstranti protestují proti stylu vládnutí. Měli bychom se vzájemně poslouchat, myslí si politolog

Poslanecká sněmovna

Poslanecká sněmovna po sedmnácti hodinách projevů, roztržek a vzájemných výčitek podle očekávání neohrozila menšinovou vládu. Jak vypadá česká politická scéna, když ji pozorujeme zvenčí? Jakou sílu představují aktuální demonstrace? Hostem Tomáše Pancíře byl česko-americký politolog, profesor Michael Kraus.

Aktuální pokus o sesazení vlády vyvolaný opozicí byl druhý za poslední rok. Nesahá u nás opozice k tomuto nástroji příliš často? „Je to mimo jiné jakási forma varování stávající vládě, že něco není v pořádku. Podle toho signálu případně může dojít k jednáním na základě hlasování,“ myslí si Kraus. Dá se to vnímat i tak, že tlak zvnějšku – tzn. aktuální demonstrace – je přenesen na půdu parlamentu, kde dostává formu politického boje.

Jiří Pehe: V čem byl smysl hlasování o nedůvěře

03394303.jpeg

Reakce na proběhlé hlasování o nedůvěře vládě jsou vesměs skeptické. Jednu linii této skepse představují komentátoři a politici, kteří se ptají, k čemu je prý takové hlasování, když je dopředu jasné, že vládu nejde svrhnout. Neměli by se zákonodárci raději věnovat svoji práci - tedy přijímání zákonů?

Kraus interpretuje požadavky protestujících jako obranu institucí liberální demokracie. „Vnímám je jako protesty proti stylu vládnutí. Ne proti režimu nebo systému, jako tomu bylo v roce 1989.“ Všímá si, že Česko má problémy s právním státem: „Trvalo asi sedm let, než byl Rath odsouzen, přestože důkazy byly evidentní. Tady je vidět, že naše demokracie ještě nevyspěla a máme co dohánět.“

Naše problémy podle něj souvisí se světem kolem nás. „USA jsou nejstarší fungující demokracií a vidíme, že administrativa v Bílém domě tlačí na hranice ústavnosti a někdy jde za ně. Demokracie je permanentní výzva a média a justice jsou velmi důležité složky této výzvy.“

Velký problém je také rozdělení společnosti. „To přirozeně existovalo vždy, z různých důvodů. Dnes například horní jedno procento ovládá horních deset procent bohatství.  Společnost je rozdělená také pod dopadem nových technologií, modernizace, robotizace, digitalizace a globalizace.“

Co se proti tomu dá dělat? „Myslím, že se musíme naučit poslouchat druhou stranu, proč vidí svět tak jinak. Musíme začít u sebe. Ale je to také politická zodpovědnost, vládnoucí garnitura by si to měla vzít za své.“