Dagmar Pecková

13. únor 2009

Pátečním hostem Dopoledního Radiožurnálu byla známá operní a koncertní pěvkyně Dagmar Pecková, která se již léta objevuje na prestižních pódiích světových metropolí. V rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou mluvila o lesku a bídě světa opery: "O každé chvále i o každé kritice si musíte myslet svoje a jít si svou cestou. Třicet let kariéry mě naučilo nevěřit vůbec nikomu. Spolehnout se můžete snad jen na svého učitele." V sobotu 14. února bude hostem kytarista a skladatel Michal Pavlíček.

Co říká na zpěváky, kteří se pohybují mezi vážnou a populární hudbou? "To je každého věc, na které hraně se chce pohybovat. Všichni tvrdí, že to dělají jen proto, aby opeře pomohli, ale posluchači si pak myslí, že je to opera, a když přijdou na tu skutečnou, tak zjistí, že to tak není. Myslím, že jen popularizovat nějakým způsobem zjazzované árie, je to poslední, co se dá pro operu dělat. Operní zpěváci si takovou popularizací jen podřezávají větev. Často to není o tom, že někdo chce pomoc opeře, ale že chce finančně pomoci sobě. Kvůli ničemu jinému se to nedělá."

Dagmar Pecková má v profesním diáři naplánované akce až do roku 2012 a v letošním roce se vrací na prkna Národního divadla dvojrolí v Dvořákově Rusalce. Jak dlouhá je v operní branži kariéra pěvkyně? "Dneska je jiná doba a je jedno, jestli se do role stařenky v Jenůfě obsadí pětadvacetiletá nebo šedesátiletá altistka. Kdysi mi jeden dirigent řekl, že povolání zpěváka není do důchodu a člověk by si měl být vědom toho, že jednou skončí a najde si jiné zaměstnání. A já jsem se ptala, kdo má pak zpívat role staříků a stařenek, které se v operách objevují. Ale oni to raději obsadí nějakým levnějším a mladším zbožím z východu. Mluvím tak, protože je mi skoro padesát a začínám z toho mít strach."

Podle Dagmar Peckové se od dob, kdy byli na vrcholu slavní tenoři jako Pavarotti, hodně věcí změnilo: "Za obsazování role dříve většinou odpovídal dirigent, ale dnes je za to odpovědný režisér a tomu je jedno, jestli zpěvačka má hlas, který je k té roli potřeba. Důležitější je, jestli je dostatečně štíhlá, dostatečně vysoká a krásná."

O životě Dagmar Pecková řekla, že je stejný jako Mahlerova hudba: Za vteřinou štěstí přichází tři čtvrtě hodiny depresí. Myslí si to stále? "Od té doby, co mám kromě svého povolání na starosti ještě dvě děti, tak to na mě neplatí, protože když má člověk hodně práce, tak nemá čas na deprese. Když se starám o dvě děti, tak spíš zažívám okamžiky štěstí, než depresí. Ale o té Mahlerově hudbě si to myslím dál."

Záznam rozhovoru s Dagmar Peckovou i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.

autor: peč
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.