Co by mohl Goethe naučit dnešní manažery? Byl to mistr time managementu!
Kdybychom vedle sebe vyrovnali všechny knihy, které Johann Wolfgang von Goethe napsal, naměřili bychom od té první po tu poslední dobré dva metry. Goethe byl mužem mnoha povolání a zájmů, času na psaní zřejmě moc neměl, a tak se můžeme jen ptát, jak toho mohl tolik napsat. Tajemství jeho pracovitosti se ukrývá v jeho domě ve Výmaru.
Poměrně nenápadný dům na jednom z výmarských náměstí. Goethe tu byl nejprve nájemníkem, potom pánem domu. Za padesát let, které v něm prožil, si ho předělal přesně podle svých představ, říká vedoucí Goethova muzea, kunsthistorička Bettina Wercheová.
„Je tu k vidění původní nábytek, umělecké předměty, které Goethe sbíral. A prohlédnout si můžete i jeho pracovnu, tak jak vypadala v roce 1832, kdy zemřel,“ popisuje. A přesně to mě zajímá – jeho pracovna.
Ticho, mistr pracuje
Schodiště v domě nepřeslechnutelně skřípe. Je velmi pravděpodobné, že podobně hlučně vrzalo i v době Goethova života, protože si pracovnu zařídil od tohoto schodiště hodně daleko. Nejspíš proto, aby ho vrzání a skřípání nerušilo při práci.
„Goethe do své pracovny žádné návštěvníky nevpouštěl. Dovnitř směli jen jeho nejbližší,“ upřesňuje ředitelka muzea.
V pracovně jsou dvě okna do zahrady, kterými svítí ranní slunce. U jednoho z oken stojí psací pult, uprostřed místnosti stůl a na něm kalamář a psací brko. A po stranách místnosti jsou spousty zásuvek.
„Všude musel být naprostý pořádek, Goethe velmi dbal na to, aby jeho ‚svatý pořádek‘, jak říkal, nic nenarušovalo,“ poznamenává Bettina Wercheová.
Ranní ptáče dál doskáče
Goethe byl spisovatel, ale také geolog, botanik, cestovatel, ředitel knihovny, divadla a byl i ministrem Výmarského vévodství. Vedl zkrátka bohatý profesní život a času neměl nazbyt.
„Víme, že měl velmi pečlivě strukturovaný denní program. Vstával poměrně brzy, nesnídal a začal rovnou psát nebo diktovat,“ přibližuje moje průvodkyně. Goethe vstával už ve čtyři hodiny ráno, aby k práci využil první sluneční paprsky. A aby to neměl k pracovnímu stolu daleko, spal hned ve vedlejší místnosti.
Brzké ranní hodiny měl velmi rád, protože byl čerstvý, lépe se soustředil a práce mu šla lépe od ruky. Během dne ho čekaly úřední povinnosti, schůzky, návštěvy… Zkrátka bez přísné kázně a dopodrobna naplánovaného dne by určitě nemohl napsat dvoumetrovou řadu knih.
Co to zkusit jako Goethe, přemýšlím cestou ven na ulici. A tak jsem si na tvorbu tohoto zápisníku pořádně přivstal. Musím říct, že Goethova metoda docela funguje.
