Co jsou Benešovy dekrety?
O takzvaných Benešových dekretech dnes mluví kdekdo, ale málokdo je asi četl a ví přesně, k čemu ve své době sloužily a jakou mají hodnotu i dnes téměř 60 let po svém vzniku. Tím se zabývá náš nový seriál, kterým chceme obsah prezidentských dekretů alespoň v základních bodech vysvětlit. Nejdříve se s Markem Janáčem zaměříme na to, co vlastně Benešovy dekrety jsou.
Píše se konec roku 1945 a prezident Beneš právě podepisuje dekrety č. 100-104. Jimi se znárodňují všechny významné instituce jako doly, banky a pojišťovny. Už za pár dní nato podepíše Beneš poslední, 143. dekret. Vznikne totiž prozatímní Národní shromáždění, které už bude další zákony přijímat samo. Proč ale musely dekrety vzniknout?
Jan Kuklík: Díky těm dekretům bylo možno zachovat jistou kontinuitu s předmnichovským vývojem.
Říká docent historie práva Karlovy university Jan Kuklík. První dekrety vznikly už v průběhu 2. světové války.
Jan Kuklík: Dekrety byly vytvářeny na jednotlivých exilových ministerstvech. Projednávala je poté exilová vláda a po jejím schválení byly předloženy prezidentu Benešovi. Není to tedy opravdu možno vidět tak, že by to byl prezident Beneš, který by psal dekret sám a sám si ho podepsal a vyhlásil.
První poválečný dekret například zrušil všechny majetkové převody, které byly provedeny od zániku předmnichovské republiky.
Jan Kuklík: Pak je tam klíčový dekret o potrestání válečných zločinců a domácích kolaborantů vydaný v únoru roku 1945. Jsou tam dekrety s měnovou a hospodářskou tématikou, které mají zajistit ekonomickou obnovu Československa, na což se někdy úplně zapomíná.
Ale existuje i dekret, který zrušil školné na státní středních školách, nebo dekret, který zaváděl nová opatření, která měla urychlit nakládku a vykládku zboží v železniční dopravě. Nebo je mezi dekrety i jeden, který je celý o opětném zavedení středoevropského času. Mimo to ale prezident a vláda podepisují například dekrety o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, nebo dekret o konfiskaci německého a maďarského majetku, jakož i majetku zrádců a nepřátel.
Jan Kuklík: Tady se někdy zapomíná na to, že bylo například potřeba konfiskovat majetek SS nebo majetkových fondů, kam plynuly výnosy z nacistických konfiskací, aby bylo možné provést jejich restituci po 2. světové válce.
Na tomto místě je ale důležité říci, že podobné dekrety vydávaly i jiné státy v Evropě, protože je k tomu zavazovaly mezinárodní spojenecké dohody vítězných mocností. Týká se to především tolik diskutovaného odsunu Němců z českého pohraničí, říká historik Jan Němeček.
Jan Němeček: Princip odsunu byl zakotven v "Postupimské dohodě", ale "Postupimská dohoda" jako taková neřešila, jakým způsobem, jakými prostředky ten odsun má být prováděn. V podstatě dekrety připravovaly provádění odsunů.
Všechny dekrety tak, jak byly předloženy, nakonec dodatečně schválilo prozatímní Národní shromáždění jako legitimní Parlament ČSR. Na to v roce 1946 upozorňuje docent historie práva z Karlovy university Jan Kuklík.
Jan Kuklík: Proto tedy myslím, že není žádný vlastně momentálně Benešův dekret, protože se z nich opravdu staly ústavní a běžné zákony ČSR okamžikem jejich schválení prozatímním Národním shromážděním.
