Chci, aby byla společnost stejně šťastná jako já, říká Tomáš Klus

Působí téměř jako reklama na štěstí. Jako kdyby byl jeho život bez mráčku. Důvod je prý ale prostší – Tomáš Klus o svých problémech zkrátka naživo příliš nemluví. „V rámci kontaktu člověka s člověkem mi přijde škoda sdílet negativní emoce. Pak mám ale sociální sítě, kde se z podobných pocitů upřímně a otevřeně vypisuju,“ říká Tomáš Klus.

Kam podle něj naopak emoce, byť i negativní, rozhodně patří, jsou texty a muzika vůbec. „Hudba je hlavně o emocích,“ věří.

Tomáš Klus: Dialog je nejlepší cesta

• Upravit

Když v roce 2012 ukončil kralování Karla Gotta v Českém slavíku, bylo to velké překvapení. Ještě větší připravil fanouškům další rok, když se na protest proti jednání pořadatelů z ankety odhlásil – a „Golden Voice of Prague“ mohl vládnout dál. Ani dvaatřicetiletý rodák z Třince Tomáš Klus už výšiny popularity neopustil. K nejoblíbenějším osobnostem české scény patří i kvůli svým postojům, které mohou někomu připadat nepřiměřené a třeba i naivní.

Být dobrý člověk

Že bude hudebníkem, prý ale ještě před pár lety nebylo vůbec jasné. Nejprve jeho rodina věřila, že bude profesionálním sportovcem. Když pak Tomáš Klus začal hrát a přihlásil se na DAMU, věřili, že bude profesionálním hercem. V současnosti je profesionálním zpěvákem – a s úsměvem říká, že jeho rodina už raději přestala cokoliv očekávat. 

„Jakmile mi vnitřní diagnostika ukáže, že mám příliš jasno v tom, co chci dělat, touha po poznání a dobrodružství mě nakonec nažene úplně někam jinam,“ usmívá se Tomáš Klus.

Mají se tedy jeho fanoušci bát, že by v dohledné době skončil i s hudbou? Tomáš Klus naznačuje, že (zřejmě) ne. „Baví mě tvorba – ten proces, kdy se můžu zavřít sám v místnosti a nechat kolem sebe tančit múzy. O to nechci přijít, i kdyby mě to někdy zaválo někam jinam.“

Momentálně prý od sebe očekává hlavně to, že se stane dobrým člověkem. „Jsem šťastný člověk. Mám fungující a zdravou rodinu a práci, která mě baví. Teď pracuju na tom, abych byl dobrým člověkem, což pro mě znamená, že se dokážu upřímně radovat z radosti druhých lidí. Chci pracovat na tom, aby společnost kolem mě byla stejně šťastná jako já.“

Nechci být mentor ani kazatel. Chci jít, v uvozovkách, vlastním příkladem.
Tomáš Klus

Aby tu mohly žít i děti

Jedním z kroků, které na cestě k poznání sebe i ostatních podnikl, byl jeho nedávný pobyt ve tmě. „Hodně jsem tam řešil svůj životní styl a také životní styl společnosti – rychlost a konzumnost, se kterými přistupujeme ke světu. A řekl jsem si, že v rámci svého osobního příběhu bych se potřeboval uskromnit.“

Zodpovědný přístup ke světu v něm prý probouzejí především jeho děti. „Moc bych si přál, aby tu mohly děti žít dál a v míru. A podle studií to vypadá, že generace dnešních dětí může být ta poslední generace, která na planetě žije jakžtakž v pohodě.“

Útoky na svou rodinu vnímám citlivě. Jsou ale většinou virtuální, skrz sociální sítě.
Tomáš Klus

I to je jeden z důvodů, proč Tomáš Klus na letošní léto chystá společně s Nadací Karla Janečka akci s názvem Spolupouť. „Chtěli jsme projet místa v naší zemi, na která je trochu zapomínáno, a přivézt tam kulturu i pomoc. Nakonec zřejmě půjde o jeden týden společných diskusí: pro lidi, kteří si chtějí povídat a dozvídat se věci o ekologii, sociologii, o tom, jak přicházíme na svět...“