Český učitel v saské Lužici bojuje za umírající jazyk. Jsem zapadlý vlastenec, usmívá se

V saské Lužici žije oficiálně na šedesát tisíc Lužických Srbů, kteří tu s většími, či menšími úspěchy udržují svoji slovanskou kulturu a jazyk. Pomáhá jim v tom i český učitel Pavel Šlechta, který Lužické Srby už deset let učí češtině a povzbuzuje je v tom, aby vedle němčiny začali více mluvit i lužickou srbštinou. Koneckonců je češtině dost podobná.

Pavel Šlechta pochází z Prahy, ale už několik let působí jako učitel češtiny v Lužici. „Slovansky mluvících lidí je tady velice málo, takže se všichni dobře známe,“ říká muž, který vedle češtiny učí i polozapomenutou lužickou srbštinu.

„Čeština byla pro Lužické Srby vždycky vzorem. Už naši obrozenci se navzájem ovlivňovali,“ vysvětluje Pavel Šlechta. „A my na základě češtiny znovu obnovujeme, respektive upevňujeme lužickou srbštinu.“

Novodobý obrozenec

Řada podobností mezi oběma jazyky pomáhá místním Slovanům rozpomenout se na výrazy, které třeba ještě jejich prarodiče běžně používali. Napadá mě, že Pavel Šlechta svým působením zmiňované obrozence připomíná – oživuje slovanský jazyk a hraje lužickosrbské písně v dechové kapele.

Budyšín, hlavní město Lužických Srbů

Když objíždím v zimě zdejší vesnice, často zapadnu ve sněhu. Zkrátka romantika zapadlého vlastence se vším všudy.

On se však s úsměvem označuje spíš za zapadlého vlastence: „Když objíždím v zimě zdejší vesnice, často zapadnu ve sněhu. Seznámím se tak se srbskými sedláky, kteří mě pak traktorem odtahují. Zkrátka romantika zapadlého vlastence se vším všudy.“

Při vzpomínce na obrozenecké doby si vzpomínám na české slovo kapesník, které má svůj původ v německém Taschentuch a Pavel Šlechta hned doplňuje, že v lužické srbštině se kapesník řekne hezky po slovansku nosník. Žádný germanismus.

Ostatně, jak se daří ostrůvku Slovanstva uprostřed německého oceánu? Nemá i na zapadlého vlastence všudypřítomná němčina neblahý vliv? „Češtinu se snažím pilovat, doufám, že se za ni ani po dvaceti letech v Německu nemusím stydět. Hodně mi v tom pomáhá Radiožurnál,“ dodává na závěr k mé radosti český učitel.

autor: Pavel Polák
Spustit audio