Český gringo si zabubnoval v bateríi přímo na sambodromu v Riu

9. březen 2017
Český perkusista, gringo Jakub Škrha si splnil vystupováním na sambodromu svůj sen. Tady si udělal selfie při technické zkoušce

Na karnevalu v Riu de Janeiru obdivují mnozí pestrost alegorických vozů, nápaditost kostýmů a krásu tanečnic a tanečníků. Trochu v pozadí je ale ta součást karnevalových týmů, bez které by to určitě nešlo – bicí orchestr zvaný batería. V jedné z nejlepších škol samby bubnoval přímo na sambodromu i Čech Jakub Škrha.

Krátkému zabubnování se říká chamada – volání či výzva. Zažehuje se jím obří bicí motor, který pak přes hodinu pohání celý karnevalový průvod. Chtít hrát na tenhle startovací buben by ale pro bílého Evropana, takzvaného gringa, byla už asi velká troufalost.

Čtěte také

„Je to opravdu velká výzva. Znamenalo by to zasvětit tomu celý život, bydlet tady se vším všudy, projít si nepočítaně karnevalů a hodně na sobě dřít,“ myslí si Jakub Škrha.

Splněný sen

Pro českého bubeníka byl tím úvodním brazilským voláním jeho sen - hrát přímo na sambodromu.

Další alegorický vůz se blíží konci sambodromu

„Vždycky mě zajímaly rytmy, nejvíc ty latinskoamerické. A když jsem před šesti lety přemýšlel, kam bych se chtěl podívat, vybral jsem si Brazílii. A úplně jsem se do ní zamiloval,“ přiznává Jakub.

V Česku pak hrál s bicí kapelou Tam Tam Batucada a o šest let později se objevil podruhé v Riu. Na doporučení zkusil školu Viradouro a zažil, co ještě nikdy.

„Když dvě stě bubeníků spustí najednou a všichni to mají dokonale nacvičené, je to neskutečný zážitek,“ rozplývá se Jakub. „Je to mašinérie, která jede a nezastaví se. Je v tom obrovská síla a energie.“

Tvrdá bubenická škola

Jenže zařadit se mezi místní mistry bicích nebyla žádná legrace, i když jich jsou čtyři kopy. Na první zkoušce, kam Jakub přišel, ho polovina přítomných ani nechtěla nechat hrát. Postavili ho před všech dvě stě bubeníků a pořádně vyzkoušeli. A na dalších zkouškách zas a zas.

Jakub Škrha předvádí nástroj repique, kterým se mimo jiné startuje kanonáda bicího orchestru na sambodromu

„Když viděli, že jsem byl na všech zkouškách, žádnou nevynechal a že jsem do toho šel po hlavě i se srdcem, podařilo se mi uspět,“ říká. Český muzikant už techniku dávno měl, ale přece jen musel něco dotrénovat.

Na sambodromu to je přes hodinu pořádně rychlého bubnování, při zkouškách někdy i tři čtyři hodiny. To je jako expresem z Prahy do Ostravy s úderem každých pět centimetrů cesty.

Čtěte také

„Hrál jsem na nástroj, který se jmenuje caixa a není zrovna lehký. Když ho držíš dvě hodiny v jedné ruce, tak ti ta ruka začne postupně ochabovat. Musel jsem cvičit a hrát, abych zdokonalil výdrž,“ vypráví Jakub o svých začátcích.

Samba u táboráku

Samba ale není jen karneval a sambodrom. Jakub hraje třeba i na pandeiro, které se používá při menších produkcích. Je to nástroj pro brazilskou sambu velmi typický a hraje se na něj při příležitostech, které by se daly přirovnat k našim táborákům.

Jakub Škrha, který teď v Riu hudbu i studuje, určitě dvěma vystoupeními na karnevalu s Brazílií nekončí. Ještě tu jsou bicí orchestry karnevalové extraligy a desítky brazilských bicích nástrojů, které může po celé zemi objevovat.